DRAGEL: inu, proc ne (nechtela jsem odbihat od tematu): mama nikdy nebyla extra materskej typ (pece jsem mela dostatek a zalezi ji na mne, ale nikdy moc deti nechtela, nebejt taty, asi by na ne nemela ani pomysleni), sice pak o me pecovala laskou temer opici, nemusela jsem doma nic delat, ale ani jsem nemohla moc nikam chodit ani zvat si navstevy, mamina mi prala, zehlila, vyrabela vecere jeste v celkem vysokem (mem) veku, ale priznala, kdyz jsem se odstehovala, ze je rada, ze uz to delat nemusi (nemusela ani tenkrat, ale brante se, zejo :))... krome nazoru, ze zlocincum by se mely sekat ruce (coz pronasi temer sadisticky; ja ji chapu, ale proti ni jsem prece jenom mirumilovnejsi, i v teoreticky rovine) ma ke svetu celkem pozitivni pristup. Neni hloupa, ale vysokou skolu vystudovala az ve vyssim veku pri zamestnani a je z ni mistama porad cejtit, ze je to v podstate holka z vesnice, z delnicky rodiny, prestoze ma dve maturity a PhDr. Je fanda do ruznejch esoterickejch veci, nauk, sebepoznani, doma mame haldy knizek (mam pocit, ze ani ten enneagram jsem nekupovala ja ;)), z kterejch vetsinu necte, protoze na to nema cas. Odebira milion takhle zamerenejch casopisu, ruzny ty Regeny, Regenerace, ja ji za to nadavam, ze je to sarlatansky (v puberte jsem cetla Astro a Spirit, ale potom me to nejak pomerne prirozene preslo, zatimco mamy se to furt drzi), podobne ja se snazim zbavovat se starejch, prebytecnejch a prekazejicich veci (i kdyz mam porad hodne velky rezervy), zatimco mama si schovava noviny, nacez po x letech z nich vystrihne stranky, ktery ji zajimaj, a po dalsich x letech z tech vystrihanejch stranek vystrihava clanky, coz mi pripada jako peklo. Noviny a bezny casopisy jsem se naucila nemilosrdne vyhazovat, archivuju jenom kucharsky, ale taky bych to mela zredukovat... no a hlavne, to cely neni nic proti tomu, jakym bordelem si byt zanasela babicka (mamy mama). To se nastesti generaci od generace redi, takze moje deti by uz mohly bejt celkem normalni :) ja jako dite byla dost lakoma, schovavala jsem si treba pekny cokolady, ktery mi bylo lito nacnout, i za cenu toho, ze se pak zkazily, coz me mimochodem taky privedlo na petku, a taky by me zajimalo, jestli muzou bejt devitky obsesivni, protoze v detstvi jsem si radila lentilky podle barev a jedla nejdriv prebyvajici a potom osmibarevne sady; a doted mam prijemnejsi pocit, kdyz dokoncim radu schodu pravou nohou, nez levou.