SHEEN: Právě jsem se snažil na to nemyslet a odpovídal jsem proto velmi rychle, hned to první co mě napadne napoprvé.

MEDVIDEK: Dalo by se v té devítce ledacos vysvělit. To je pravda. Jen teda nevím, co s tou analytickou myslí. Tu si asi někam schovám.

KILIAN: Teda. ... Hele a není to tím, že víš, kam ty otázky směřují? :-)))

KILIAN: To bych byla někde v typu 5. - Studia, výzkum, to co mě léta zaměstnávalo cele a co mě bavilo.

Tak jsem si udělal ten český test: http://www.elabs.com/van/enneagram_cz.htm a jsem překvapen jak mi vyšel přesně.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 - Typ
3 2 6 3 4 7 2 4 5 - Score
Jsem 6. - 7bodů, chodím si po šipkách do 9. resp 6. - 5bodů resp 6bodů.

SHEEN: Člověk bývá nejčistěji na tom svém typu tak zhruba okolo 20 let.

SHEEN: tohle je hodně 9. To mi hodně připomíná mě.

SHEEN: pocity a reakcemi vyvolanýní ve silném stresu. Taková ta dětská panika. Dítě tu situaci , nějak vyřeší. A přežije. A pak volíme znovu a znovu stejný postup. Iracionálně a mnohdy destruktivně.

podle ceskeho mi vyslo 2, 7, 9 (vsechny po sesti bodech)

LEXONE: díky za příspěvek:-).

MEDVIDEK: Jo, jo. Byly ale taky doby, kdy mi prostě stačil ten vnitřní svět. Vnější jsem nechávala běžet na jiném kanálu, udělala jsem, co bylo potřeba a pak jsem se v klidu utopila v knize či představách. Zejména ostatní lidi jsem moc neřešila. Moc jim nerozumím, na to potřebuji příliš přímé jednání. Jinak mi tam pořád něco nesedí a pak jsem z toho zmatená a tak to raději hážu pryč a neřeším.

MEDVIDEK: Takže pokud se po nás vyloženě někdo neprošel v ranném dětství, měla by být otázka toho prapůvodního typu dána dávnými reakcemi a pocity, pokud to dobře chápu. ... Ona teda další věc je asi, jak daný typ zpracovává životní situace a tím se učí přejímat ty ostatní vlastnosti, které potřebuje k přežití.

SHEEN: co vidím momentálně z Tebe a jak tě vnímám. Jsi analytická, prověřující, vnímáš okolní tlak a pravidla. Máš potřebuju je monitorovat....to lze vyčíst z tvých slov a stylu psaní.

SHEEN: každý známe z jiných typů a čísel "něco", avšak jeden typ je "náš". V dětství prožijem zranění, opuštění , strach apod. a ten se zapíše a pak jedem dle něj. Stane se dominantní. Během života, ho nelze měnit ...jen poznat, přijmout a uvolňovat.

YMLADRIS: Domnívám, že otázka pravdy ej vytržena z kontextu. Dokáže asi oslovit řadu typů. Pro své vlastní sebevědomí potřebuje každý, aby někdy něco udělal správně či měl pravdu. Jsou i zaměstnání, kde se člověk musí naučit prosazovat svou teorii, kterou dlouho zkoumal ze všech stran a dlouho k ní přicházel, proti ostatním, kteří na to nahlédnou a chtějí mu během dvou vteřin radit. No a pak je ještě vnitřní pravda, kterou člověk žije. Ta je jen jeho vlastní. Je to o poslouchání sama sebe, svých nejvnitřnějších potřeb. ... To k mému přístupu k pravdě.

Já si myslím, že tam jde zejména o ten řád u jedničky, o to mít vše srovnané, zaběhlé, mít vše dokonalé. Taková je dost moje maminka, vše potřebuje dokonalé, dokonale upravené, čisté, provedené. ... Ano, mám k tomu také sklony, ráda dělám věci pořádně, pokud to jde. Ovšem narážím na to, že to třeba není vždy možné. Takže to beru takové, jaké to je. Ostatně není nic, co by bylo nějakou šablonou jak to má být. Můžeme to provést různě, různě se na to dívat a různě bude vypadat výsledek. ... Nemám ráda stereotypy, jsou nudné. Nedokážu přečíst dětem knížku slovo od slova, vždy mi tam naskáčí slova jiná. Nedokážu jídlo uvařit dvakrát stejně, vždy je dělám podle své nálady, podle stavu pohody v jakém zrovna jsem. A už vůbec mě nerozčiluje, že je něco nedokonalé i v mírném nepořádku. Myslím, že dokážu dost odlišovat, kde je potřeba, aby byla věc dokonale provedená a kdy je možnost si to přizpůsobit nebo prostě polevit, abychom se nezbláznili.

SHEEN: ja si to predstavuju tak, ze decko zazije nejaky prvni neresitelny problemy urciteho charakteru a "vyresi" je tim, ze se natvaruje urcitym zpusobem. To porad opakuje az se z toho stane strategie ktera je zautomatizovana

Ani to nemusi byt primo vychovou (vedomou tech rodicu), ale ze decko zaziva ze neco funguje

mala jednicka se citi relativne nejbezpecneji/nejlip, kdyz ma pravdu; v jeji realite to nejvic funguje

myslim ze chimera to nekde popisovala tak, ze jeji matka ji ma za naprosto nemoznou a sama neni vubec intelektualka... tak si dite najde treba nejakou niku (rozum/poznani/pravda/spravnost), kde je nezavisle a schopne. Nakonec jde dokonce na pravnickou fakultu [ zakony jsou hodne o zkoumani toho co je spravne ], ale advokatkou se nestane (advokacie je spina), uci dalsi pravniky

sheen: oslovuje te, kdyz mas v necem pravdu? vis, ze to tak je.. bez ohledu na to co si mysli ostatni, ty to mas spravne

MEDVIDEK: Tak pokud by to bylo až takhle tak mě naprosto neoslovuje právě 1 a tuším 7. Přijdou mi asi jako mimozemšťané.

I když vím, že mám občas sklon k řádu, ale mnohem více brojím proti němu. Může to být dané buď typem nebo výchovou.

MEDVIDEK: Zajímalo by mě, jak to s tím enneagramem je. Jestli se to dá brát, že ho má člověk daný genetickou výbavou nebo jestli se prostě prochází přes všechny typy, jak mu v dané životní etapě vyhovuje. Když jsem totiž se dívala na ty otázky, tak vím zcela jistě, že kdysi to bylo jinak, ale teď zrovna je to spíše takhle. ... Jestli by třeba dítě bylo na tom čistém vlastním typu, zatímco starší dítě či dospělý už by mohl být někde úplně mimo, protože ten vlastní typ překopal či potlačil.

SHEEN: právě místo, které vůbec neboduje může být místem které je jako slepé rameno řeky...tam se hromadí ty naplaveniny...

CHIMERA: Asi Tě zklamu. Kdybych byla jednička, tak by to znamenalo, že jsem prožila a stále prožívám celý život někde úplně jinde. .-))) Jednička maximálně jako některý z bodů nebo jako křídlo, který se mě snaží trochu narovnat z toho bezvládí, co mi vládne. :-)))

VAUGHT: Jedničku bych teda vyloučila totálně. :-) Proto mě to tak pobavilo. Mám dojem, že jsem to kdysi odhadovala na čtyřku, která tady ale vůbec nezabodovala. No pořád mi to vychází, že si beru od všeho něco.