TRUCE: jo myslím, že soucit je o "pochopení" z nějaké části určitě
KOMATSU: myslím, že právě soucit znamená na sebe "nezapomenout" - soucit není vlastnost, ano je to schopnost!:-)
GEDI: to je stotožnění se , né soucit, dle mě - pokud si 2 ka...tak to mnohé říká
BAGHICEK: myslím, že jsi popsala schopnost jak vnímat potřeby okolí
YMLADRIS: to se hodně blíží mé představě soucitu...tedy pocitu o něm

YMLADRIS:
Já si to nevybírám :-)
Já to tak mám :-).

ja moc nevim co soucit je. to co pise Gedi mi pripada k nicemu (no flame); jako ze k cemu je, kdyz je nekdo nemocny, citit se "taky spatne"? cemu to pomuze.

jaako soucit si predstavuju jakesi moudre porozumeni, ze nekoho vidim, chapu proc dela to co dela = jak mu asi je, ale zaroven jsem nad tim. nee ze by mne vlacely jeho pocity. zaroven tam jeste je nejakej pocit sounalezitosti s tim clovekem jako ze vsichni jsme lidi, zcehoz muze plynout tendence mu treba nejak pomoct pripadne

ale fakt nevim, mam se soucitem potize

MEDVIDEK: bezpodminecne naslouchani, pripadne vciteni se. Do sebe i do okoli. Soucit muze a nemusi byt silny motivator vpodstate az celospolecenskych zmen (viz snahy o napravu problemu spojenych s globalizaci a nemocnou planetou). Se sebou jsem ted potrebovala mraky soucitu a s nejvetsi pravdepodobnosti jsem si ho dala rozumove a v neposledni rade diky dalsim okolnostem a podminkam, nebot podstata soucitu mi zatim unika.
Soucit muze byt v ruznych barvach, smutny i vesely. Treba se tesim na dest, ze vyhodim palmu na dvorek, at si taky uzije.

MEDVIDEK:
U mě je soucit skoro to samé co vcítění. Vidím nemocného člověka a "je mi taky špatně", vidím smutného a "je mi smutno".
Cítím to co ty k kterými mám soucit.

MEDVIDEK: je toho tam moc :)
ani vlastně nevim, jak bych ho definoval...
je to schopnost, vlastnost...
jejíž součástí je schopnost vcítění..
a schopnost konat...
schopnost zapomenout na sebe...
a určitý uvědomění toho, že nejsme oddělený ostrovy, ale jsme určitým způsobem propojený... nebo snad jedno...

MEDVIDEK: chapani utrpeni druhych?
ale imho neni vzdy treba se vcitovat. spis malokdy.. chapani staci

MEDVIDEK: a kdyz se rekne schizofrenie, tak se mi jeste vybavi Faynman, jak se ho pred odvodovou komisi ptali: slysite hlasy? Treba ted uplne slysim, jak mi zena rika: ... A tak ve vysledku neodveden z psychiatrickych duvodu :-))
Takze psychiatry tak nejak s rezervou. Ikdyz je v minulosti taky mam.

MEDVIDEK: znam obdobnou verzi - neni treba se trapit pro to co nemuzu zmenit. A ani pro to, co zmenit lze. Ale to uz je takova zkratka trochu. A pak mam jeste v oblibe litanii proti strachu - nesmim se bat, strach zabiji mysleni, strach je pomala smrt prinasejici naproste vyhlazeni. Necham strach projit skrze me, kolem me, ohlednu se za nim.. (ten konec si moc nevybavuju)


MEDVIDEK: dobre tema jako obvykle.. jako devitka si na nej necham cas.. :)

MEDVIDEK: Nejsou mi jasné v tomto kontextu výrazy sociální, vztahový a sebezáchova. Je možné to nějak stručně vysvětlit?

Mám na Vás dotaz : Jak by jste popsali soucit? Co je dle Vás soucit?

Vybavuje se mi moc silná věta, kterou používám když jsem "emočne v prdeli".

(Životě,Bože, srdce moje dosaď dle víry) .....Přijímám se "se soucítěním" vše co ze mě vychází , vše co je mou součástí. Vše bolestivé i to krásné. Přijímám to a prosím ať mám sílu to nesoudit. Jen pozoruji. A pak , když přijde správný okamžik, ať mám sílu změnit věci , které mohu změnit a přijmout věci , které změnit nemohu a prosím o sílu rozlišit jedno od druhého."....

BAGHICEK: ják mám vědět jestli jsi schizofrenik?:-))))

Můj osobní názor je , že každý máme "své". Mám pocit, že medicína má své
místo v této společnosti a mnohdy pomáhá. Já sama bych v určitou dobu byla bez léků úplně v prdeli. Dokonce i diagnozu mám.
Jenže já sdílím názor, že nic se neděje "jen tak" a nemoc je tady často proto , abychom si uvědomili spoustu věcí.
Enneagram není terapie, diagnostika...enneagram je cesta.

A taky mám výrazný pocit , někdy skoro jistotu, že každý člověk co se sebou začne něco dělat a pídit se po přičinách, že tak "JAK LEZOU VEN HEZKÉ VĚCI , SOUBĚŽNĚ VYLÍZAJÍ VEN TY TEMNÉ A BOLESTIVÉ".

MEDVIDEK: a ja jsem schizofrenik? ;) a co ostatni?

QUANTI: hm...dle textu...může být.

MEDVIDEK: a co jsem ja? :) sebezachova?

A propo z toho co píšete o svých dnech je docela i poznat kdo je sociální, vztahový nebo sebezáchova.

Lidi ty jsou NÁDHERNÉ ty Vaše dny! Já myslím, že ve většině případů REALIZOVATELNÉ!

Díky:-).

idealni den, kdyz opustim prilis dobre snesitelnou lehkost byti. Brzo rano jeste nekdy pred ctvrtou se vydam pri hvezdach pripadne za svitu celovky za ridkym horskym vzduchem. Nekdo se mnou nebo sama. Svizne tempo. Tezkej bagl plnej horolezkyho bordelu na zadech. Vychod slunce na hrebeni. Den plny driny, endorfinu, soustredeni, adrenalinu, souzneni s prirodou, dopaminu z fotografovani. Den, kdy si uvedomim, ze mi v hlave nezaznel jediny falesny ton, a kdy ze vsech falesnych tonu slozim pisen. Den, kdy me napadne prvni veta knihy, a kdy ji take zapomenu. A pak nekdy si treba podam inzerat ve zneni - touzim po tvem select, insert, update, delete.

taky se pridam se svym idealnim dnem:)

rano me vzbudi pekne slunicko a ja budu vedet ze me ceka uplne paradni program. pekne v klidku si dam vanu, nachystam se a padim ven za znamyma/kamaradama/spoluhracema z kapely..spolecne se naobedvame a pak resime nejake veci kt je potreba doresit:)ale je to spis takove vykladani si o tom do ceho jsme vsichni strasne zapaleni a rozebirame co se bude dit vecer a tak vselijak...
pak jdem na prochazku po meste a je to uplne cizi mesto a cizi stat a cizi kultura a vsechno je cizi a nove..delame kraviny, jezdime na skejtu, skaceme z lavicek a fotime se, koupime si zmrzlinu a pak ji po sobe hazem a pak uz se jdem chystat na koncert
vsecko v klidku v pohodicce predem nachystano, zvuk paradni, lidi hromada, odehrajem nejluxusnejsi set a pak jdem do backstage kalit a bavit se..nekdy k ranu to zabalime decentnim popijenim a cigaretkou na strese pozorujic vychod slunce a debatujic o vsem moznem a nemoznem:) pak uz v postylkach usinajic s usmevem na tvari a zalehnutyma usima

ok, tak za petky (protoze 4ka koukam asi fakt nejsem, i kdyz kridlo tam bude hodne silne, i slavne ctyrky mam vetsinu jo rada..:)

vzbudit se rano, kolem osme devate, chvili lenosit, sviti slunce, ale protoze jsem uz plna energie nemuzu to vydrzet. pustim hudbu, jdu uvarit kafe, zatim se vzbudi i partner a netaha me zpatky do pelechu, nybrz prijde mi pomoct se snidani (protoze kdyz uz delam to kafe a kdyz uz jsem v kuchyni..:) sukani na kuchynske lince (mam za sebou ranni hygienu, on event. taky ;)
snidane na terase, ale klidne staci v tom nasem krasnem svetlem velkem pokoji, na zemi. vtipky, slovni hratky za tisic, duvernost. pak uklidit, vyfintit se a jit spolu mestem, v urcitem bode se rozejit protoze ja mam nejakou praci a on taky musi nekam jit. prace je analytickeho charakteru a nepostrada akci, rychlost. bavi me. ve dve si uvedomim ze mam desny hlad, zavolam partnerovi a jdem se najist. jime dlouho, nejake lehke exoticke jidlo, mluvime, on mi sdeluje sve dojmy z doby kdy byl sam, co zazil a rozvijime na tom nejake teorie
pak jdem na kafe a davame si venku na slunicku cigaro. pak ja jdu jeste chvili pracovat, a on jde domu, kde ma taky nejakou praci. koncim tak ve 4, v pul pate, jeste je krasne, jdu si nekam dat na zahradku drink a cist si, napisu mu kde me najde, a az pak dorazi, jdem spolu potkat jeste nekoho, jednu osobu, aby zapadl do party, cestou se najime a jdeme do divadla (nejake soucasne nebo existencialni tema a`la divadlo komedie). po divadle jdem jeste na drink kde rozebirame detaily nejakeho projektu, zvrhne se to a drinku je moc, dame par baru, potkame jeste par fajn lidi se kteryma jde mluvit i o hovne zajimave (aspon lingvisticky)
kdyz uz jsme oba uplne dead, jdem domu, jeste se dostane ke slovu nase tajna krabicka s drogama, zmenime stav, zasoustame si, bud venku nebo doma, spanek.
rano se zazrakem budim relativne provozuschopna s predsevzetim, ze dnes uz vecer nekalim ale pracuju na svych vecech, doma a dam max tak jeden dva drinky nez pujdu o pulnoci spat.
tak. ;)

Můj ideální den: spát do samovolného probuzení (kolem 9.), pak snídaně – nemusí být do postele, ale může, aby se člověk nemusel zdržovat oblíkáním ;). Dopoledne v posteli třeba u nějakýho pěknýho filmu, pak vstát a dát si oběd, ideálně někde na zahradě. Podmínka nutná, klidně něco rychlého uvařím, ale nic neloupat, nekrájet, nemýt a neuklízet ;). Po obědě sbalit plážovou tašku a vyrazit k moři, koupání, blbnutí. Po vykoupání svačina s knížkou nebo tak, případně nějaká výstava, výlet apod. (eventuelně nějaká tvůrčí činnost, psaní nebo kafe s kamarádkou). Dorazit domů, vykoupat se a převlíct a večer zábava s přáteli, diskuse od intelektuálních přes osobní po úplný kraviny, trošku se opít, ale ne moc, rozumně dorazit domů, dát si sexíček a zas se krásně vyspat ;)

(zimni varianta zahrnuje vecerni prochazku po vanocnich trzich se svarakem ;))

...ale samozrejme je krasny kazdy den, kdy toho clovek nemusi moc delat, resp. muze delat praci, ktera ho uspokojuje, neco vymyslet, cesat ovoce na zahrade..., dobre se vyspi a prijemne si popovida nebo se pobavi s blizkymi lidmi... kdy je slunicko nebo se mu neco podari, temer na kazdem dni je neco krasneho a ja si to umim uzivat :) (akorat zas bohuzel si "umim" brat ty spatne veci moc osobne...)

Jak to tady čtu, byl by hezký letní enneagramový sraz někde na chatě v přírodě....:-) Což?