NEKDO_CIZI: no promin, ten altruismus/egoismus je mozna devitkovej a nebo proste muj ( to jen abych to nezavadela do cizich slepeji.. )
.. jako pred rozchodem mi taky fungoval strach a zastrasovani v duchu ze k sobe v tyhle spolecnosti tezko nejakou najdes a hodne me to drtilo.. ale kdyz jsem sama (tj. bez ni), tak nevydavam tu energii na premysleni, jak to udelat obecne spravne, energii na zaslepovani sebe sama, proc se ta druha nesnazi take ;) a obecne tedy energii ochrance, podporujici silu a hromadu sestkovy prace
.. a co v tom nechapu je, proc toho je tedy tolik v sestce, tedy v mym bodu stresu (vidim tam malo devitky a trojky.. a nevim, jestli proto, ze sest je lip videt, ale jako devitka bych to chtela mit aspon trochu vyvazeny), ikdyz to trebas teoreticky vypada asi spravne - ta zodpovednost a to dalsi - tak bych treba radsi tohle nechala skutecnym sestkam :) nebo bych tu energii vlastne venovala radsi diteti nez nejake partnerce (jako by se tu ozyvala petka - at si naserou).
Strach nejaky staly nemivam nebo si neuvedomuju. Ty co popisujes ve me muze vyvolat interakce s lidma, protoze si nemam potrebu nejak sebe dlouhodobe definovat (mozna uvedomovat) a kdyz na me nekdo s timhle vyjede/zautoci, tak zacinam nejakou obrannou konstrukci vybirat. Ale zit dlouhodobe ve strachu a uzkosti je tezky a taky to znam. Jako devet spis umim zabrednout do toho, ze nekdy nechci s druhymi neco i hrozne uzasnyho a zajimavyho sdilet, protoze si predstavim ty reakce a nekonecny, nudny dohadovani a pak taky ze nevim, jestli si ze me delaj lidi ptaky, kdyz chtej nektery veci vysvetlovat, a to jak se to bude cyklit od niceho k nicemu a pak jsem asi znechucena uz tema predstavama a sama si zacnu pripadat a pripadam prilis hloupe, abych neco rikala, a nebo mi mozna stacej ty vlastni vnitrni hlasy a tak mlcim a nekam radsi zalezu nez to prejde.. nez se to umlci.
Sorry za devitkovej vyblev :D