MEDVIDEK: v tomhle popisu se taky dost nachazim:)
OXYMORON: dovolil bych si odpovedet za sebe:
Nebo když jsi sama sobě soudcem či moralizuješ a kritizuješ dění okolo ? Osvobozuje tě to ? Cítíš, že je to tak správně ? - je to takove nutkani, kdyz se setkam s necim neznamym v sobe, co citim ze je potreba objasnit. Proto to zkoumam a zaroven kritizuju, posuzuju (pozor, neodsuzuju), protoze chci slyset nazor z druhe strany, dejme tomu obhajobu, a dojit diskuzi k nejakemu konsenzu, a tim se s tim vyrovnat do budoucna, mit v tom zkratka jasno. Teze - antiteze - synteza. A timhle prenim, overovanim, objasnovanim, osvetlovanim z ruznych uhlu, at uz je pravda kdekoliv (jeden moudry clovek rekl, ze diky sve neverohodnosti unika pravda poznani, ja se snazim ji zachytit:), osvobozuju sebe i ostatni. A potom muzu byt pripraven, mit nadhled, rozumet, vedet co opravdu chci a jak na to.
Chaos (pozor, ne zmatek), ten neni sam o sobe spatny, z neho vsechno vychazi. Stav
liminality .. Rozervanost je zpusobena nepochopenim a neuchopenim svych emoci, kdyz jim nedavame ten spravny smer, prubeh; je to energie se kterou je treba umet pracovat, viz
http://e-inteligence.ic.cz/ .