mám za sebou velmi "zajímavý" zážitek se zipováním.
řidiči, co se pro jistotu zařazují už kilometr před koncem pruhu, to je normálka. řidiči, co v tom konci pruhu připojujícího se nepustí, to se stává, stejně jako hovada, co se nacpou z končícího pruhu dva až tři za sebou.
ovšem teď jsem potkala pána, co si z nějakého důvodu myslel, že ten končící pruh má jet stejnou rychlostí, jako ten průběžný. A jal se to praktikovat už sto metrů před cedulí, že za 500 metrů levý pruh končí. a protože ten průběžný pruh stál, tak před náma šest set metrů volného pruhu a pán stál na brzdě. když poskočilo auto vpravo od něj, poskočil taky a pak si zase stoupnul na brzdu. nechtěl se přeřadit, nechali mu tam i ti v tom pravém místo, několikrát. nečuměl do mobilu, "vychovával".
a korunu tomu nasadil, když v tom konci pruhu, když se řidič v průběžném rozjel o vteřinu později, tak ho objel přes šrafy a plnou.
jak jsem stála hned za ním, tak jsem získala novou úroveň pochopení pro lidi, co vystoupí a jdou někomu rozbít držku. neudělala jsem to, měla jsem v autě děti, ale musím říct, že to hrálo velmi významnou roli v rozhodování, zda z dálnice hned sjet (exit byl před dalším zúžením ze dvou na jeden), nebo si to vystát.