DASHA: Bylo ticho nad vodou. Stromy na Střeleckém ostrově už kladly dlouhé, jemné stíny na hladinu Vltavy. Na mostě cinkala tramvaj, po nábřeží putovaly chůvy s kočárky a rozšafní, nedělní lidé –
"Tati," vydechl mladý Povondra téměř dětsky.
"Co je?"
"Není tamhleto sumec?"
"Kde?"
Z Vltavy právě před Národním divadlem koukala z vody veliká černá hlava a postupovala pomalu proti proudu.
"Je to sumec?" opakoval Povondra junior.
Starý pán upustil prut. "Tohle?" vyrazil ze sebe ukazuje třesoucím se prstem. "Tohle?"
Černá hlava zmizela pod vodou.
"To nebyl sumec, Frantíku," povídal starý pán jakýmsi nesvým hlasem. "Půjdeme domů. To je konec."
"Jaký konec?"
"Mlok. Tak už jsou i tady. Půjdeme domů," opakoval skládaje nejistýma rukama svůj rybářský prut. "To teda je konec."