neříkám tak, ani tak a nikoho neodsuzuju. s váhou jsem nikdy problémy neměl (standard 74 kg), přesto bych si dovolil přispět trochu prakticky do dikuse:
každýho, kdo si stěžuje na tloušťku, se ptám, jestli se váží. drtivá většina z nich ne anebo jen příležitostně. moje první a jediná rada vždycky zní: kua, začni se vážit, neasi, ty vole blbej!!! to je ten nejjednodušší a přitom fakt důležitej krok.
já to začal dělat, když jsem přestal kouřit - abych nenabral. každej den ráno, po toaletě, před příjmem pití nebo jídla. zůstalo mi to dodnes a je to prostě součást ranního rituálu. na každej novej rok si koupím dlouhej denní kalendář, narýsuju linky a píšu si to.
jak chce někdo dělat něco s váhou, když ji ani (=to nejzákladnější!) nesleduje? to je jako vyjet si do Brna (sry, kamkoli:) a nevědět kudy a kam.
už nekouřím, ale to vážení mi zůstalo. a kvůli vám jsem teď zjistil, že jsem za pár let nabral asi devět kilo!! ale jen díky tomu, že jsem si musel před pár dny napsat nehoráznou číslovku 80,5 kg, jsem najel na úspornej režim a za dva dny mám o dvě kila míň.
já nikomu neberu, že má k tloustnutí sklony, ale já jsem díky tomuhle vážení zjistil, že na moji váhu třeba vůbec nepůsobí alkohol, ale nejvíc večerní žraní z lednice. tak jsem přestal večer žrát a když už, vezmu si spíš kedlubnu než čokoládu.
a fakt to psaní číslovek funguje. já jsem odjakživa štíhlej, ale opravdu jsem si sám v sobě vybudoval soutěživost s tím dalším údajem příští ráno. a nejedenkrát sem si v noci řekl: "ta lednička zůstane zavřená, víš kolik jsi měl na váze ráno!" jak by tohle asi mohlo fungovat u lidí, kteří proti mě s váhou skutečně bojujou...?
