já jsem spokojený pedant a moje děti spokojení chaotici, co s tím?:)

Aneb striktně černobílo aneb nemáš děti, nemůžeš o tom mluvit, páč tomu absolutně nemůžeš rozumět, nemáš představivost, dítě jsi sám nikdy nebyl, tohle musíš zažít, abys to vůbec byť minimálně dokázal posoudit, a dokud nebudeš mít děti, vůbec vlastně nevíš, co to je život, nemůžeš o něm mluvit atd., nerozumíš vlastně vůbec ničemu a žiješ zbytečně, takže sem ani nezkoušej nic psát.

Tyhlety pohádky o spokojených chaoticích a nešťastných pedantech jsou skoro stejně tak dobré jako ty o spokojených a šťastných tlouštících a zamindrákovaných hubeňourech.

JAROUS04: Samozřejmě, nicméně je potřeba si uvědomit, že v celkové životní bilanci jednoho dne nikdo nebude vzpomínat, že měl kdysi uklizený stůl a hezky vyplněnou čítanku.

BLONDYNKA: no, a pak je jich vetsina nekde mezi timhle tvym pokusem o černou a bilou a jeste navic v nekonecne mnoha kombinacich...

CERNAAMODRA: Určitě jsi, já, jako dítě, bych si zvolil taky snadnější cestu. O tom žádná. Rozumím jí.
:-)

FAT: Její tatínek má všechno srovnané v komíncích, nemá rád nábytek, ideálně bílé stěny bez dekorací, i ve svém batohu má vše zorganizované, každá věc má své místo... a tráví s ní o něco víc času než já. Ale podle tvé teorie jsem velkým vzorem já, což je hezky :-)

CERNAAMODRA: Inu, když má "vzor" tak se s tím asi nic nedá dělat. Jsi dobrá, že to přiznáš...
:-)

Některé děti mají důsledné rodiče a jsou krásně vychované a uklízejí si pokoje a učí se a neodmlouvají a pak páchají sebevraždy a chodí k psychiatrům a celý život mají komplex méněcennosti. Některé děti mají úplně blbé rodiče, kteří je nebuzerujou, takže děti mají v pokojích bordel, učí se jen, když rodičovi bouchnou saze, mají x zájmů a jejich psací stoly jsou zaskládané barvama, větvičkama, plastelínou, mrtvýma čmelákama a mezi tím pochoduje morče, a z dětí vyrostou spokojení lidi, kteří si dělají, co chtějí a žádnej zupák je nedonutí ztratit tvář a úsměv. Svět je holt nespravedlivý.

FAT: Hele jsou věci, ve kterých důsledná jsem, jako je mytí zubů a rukou, čtení, včasný odchod do školy a na kroužky, nejezení sladkého, uklízení lega... dítě pomáhá při vaření, při vysávání vlastního pokoje, učí se žehlit, páruje ponožky. Ale obávám se, že jde i povahu a abych jí dávala ultimáta nebo něčím vyhrozovala kvůli pořádku na stole, to mi prostě nepřijde jako důležitá věc. Můj pracovní stůl vypadá jen o něco malinko lípa to udělám jednou za měsíc major cleanup. A samozřejmě kdyby byla doma, tak se na tom podílí.

kadetní škola by některým dětem značně prospěla :)

Naše dítě taky nikdy uklizený stu nepotřebuje, hrabe úkoly na odhrnutých deseti centimetrech místa a nosí dvojky z psaní a poznámky za špatnou úpravu. Jednou za čas zavelím k vytvoření pracovního prostoru a písmo se zázrakem zlepší. Myslíte, že to pochopí a začne si uklízet? Ne!

CERNAAMODRA: ok, odpusti mi pak tedy

NIKDAS: Je pryč už dva týdny :-)