Pro pobavení cizím neštěstím... Kamarádka s laktózovou intolerancí měla narozeniny, rozhodla jsem se proto potěšit ji veganským dortem s čokoládovou ganache polevou, dlouze jsem zkoumala a srovnávala všemožné recepty, připravila pečenou jablečnou omáčku, nakoupila mandlové mléko a čtyři různé druhy cukrů, aby vše bylo důsledně dle receptu, pečlivě kontrolovala, že v čokoládě není ani stopa mléka, tou správnou lžičinkou odměřovala a míchala kokosový s lněným olejem předehřáté na tu správnou teplotu...
A první fáze byla totální kravský hovno, páč ta veganská pizda v troubě vypoukla a popraskala.
A ta zkurvená poleva mě fáááákt vyvedla z omylu, že bych to tim mohla nějak vizuálně vylepšit. Aspoň jsem z kaki vykrajovátkem na perníčky vykrájela sérdéčka, protože voranžový srdíčka v lesknoucím se lejnu se daj prohlásit za design a umělecký záměr... A bavim se u toho, jak je to vlastně metafora toho posledního roku, přijít jedné z nejdražších kamarádek se slovy "Vše nejlepší k narozeninám, mám tě moc ráda, tak jsem ti udělala hovno."
Tak co už, třeba se někdy naučim bejt pečlivá a zručná, a než se tak stane, budu dál odhodlaně péct hádanky "kdopak se tu vykakal".
(a pardon za esej, ale jsem na sebe pyšná, že navzdory mezifázím nakonec vypadal celkem civilizovaně, byť po třech hodinách práce to chutnalo prostě jako tužší čokoládovej pudink)