A jak jsi ho naucil chodit na voditku? tenhle hyserka se zasekne, odmita udelat krok, a nadává mi pres celou ulici. naproti mame stredni skolu, a ti studenti na me vzdycky koukaj jak na nejvetsiho tyrana. uplacim jak muzu, premlouvam, delam opicky, takze ve vysledku jsem jeste za magora... Nevim jak mu to vic zprijemnit. naucit se to musi, a nerekla bych, ze nejak specham

Tak to je on:)









Tahle je strašně mázlá, ale je úplně první doma :)

Tak už je to doma. :) Včera z něj kocour byl absolutně vyděšenej, dneska v něm bojuje zvědavost se strachem, myslim, ze to bude dobrý :)
Spal s náma v posteli, dokonce i kocour spal s náma, takže když nic jinýho, tak aspoň respektovat by se mohli. Vydržel do procházky až do půl sedmé ráno, ale bohužel už nevydržel, než jsem si zavázala boty :D na místo, kde jsme byli na vyvenčení včera, se nechal donest, s přemlouváním udělal pár krůčky, ale pak honem domů. a to už šel po svejch. nevim, jak se to povedlo, ale na zavolani jmenem opravdu pribehl pres dva pokoje, a to me nevidel, byl zalezlej v krabici. A ted tu vedle me uz zase hnípe, zabalenej do deky :)

no a za mesic budou cumet takhle dva ... kazdopadne hledat bydleni je dobrej ulet, vetsina pronajimatelu ma ze psu nejakou fobii ci co

prisaham, ze ji mit po ruce, tak ji na miste ubezdusim. Tohle jsou hodne blby fory.

Tak zase já, ještě budu chvíli otravovat, než se sebe vysypu všechny ty dojmy, které se pojí s pořizováním prvního štěňátka. Mám pro vás smutnej příběh se šťastným koncem.

Náš vrh má pět štěňátek, Buráka, žolíka, Siegfrida, Pistácii a Rozinku. Pro Žolíka si jedeme v pondělí a kamarádka měla zítra ve dvě hodiny dostat Buráčka. Doma nachystaná, výbavička skorem za pět tisíc, natěšená na to krásný stvořeníčko a najednou jí přišla smska: "Ahoj Káťo, moc se omlouvám, ale Burího ti zítra nemůžu dát. Ráno se stavím vrátit ti peníze, nezlob se prosím."

Katka začla brečet jak krokodýl, okamžitě mi volala, protože já kvůli tomu svýmu uzlíku chlupů magořím stejně jako ona. Zpráva mě taky vyděsila, inu jala jsem se psát sestře slečny, co má ty štěňátkadoma, a ona, že o ničem neví.

O dalších 15 minut později, které stály Káťu vyzvracenou večeři a téměř infarkt se vše vysvětlilo v náš prospěch. Slečna se jen loučila se štěňátky a přepadl jí hloupý sentiment.

Takže prckové budou, ale přísahám, že já nejmíň pět minut nedejchala...