LUCKILL: ad alternativy a parlament, já a parlament: čas od času by měla vzniknout širší účelová koalice, viz níže. čas od času se tam někdo dostat může. pokud budu na podzim kandidovat za ČPS (předběžná ochota Pirátské strany ke spolupráci se mnou snad existuje... lobujte u id MASOZRAVAPALMA, to je jasná pražská krajská předsedkyně, už teď...), tak do toho půjdu naplno: klidně dám výpověď v práci, objedu na kole a s notebookem a s projektorem republiku, budu dělat s generátorem noční pirátské projekce volebních spotů v okresních městech, ospamuju svoje známé a různá diskuzní fóra, apod. samozřejmě se nemá cenu k tomu stavět tak, že "nemáme šanci": baví mi hrát si s mentalitou lidí.. jednotlivců i davu.. je to pro mě především hra. sice vážně míněná, ale současně pořád hra. souboj vědomí, trochu.
k tomu dalšímu tedy... na pokraji propasti ale dnes žije celý svět ! i elity ! a dokonce zadlužené střední třídě hrozí občas větší propad, než nezadluženému proletariátu... a když páchali sebevraždy i bohatí manažeři krachujících firem (ti slušní - ne ti, co si obratem státní podporu vyplatili jako svoje "odměny" za úspěšný krach), tak kde je vlastně psáno, na koho krize dopadá nejtíživěji ?
ad tvoje práce, tvoje kvalifikace: uznávám, že patřím mezi lucky-bastardy, kteří zejména díky silnému rodinnému zázemí (jak materiálnímu, tak ale třeba i průběžné nadstandardní vzdělávání od dětství, apod.) nemusí řešit základní existenční problémy. peníze stejně každý měsíc rozfofruju všechny, které vydělám: bez ohledu na to, kolik jich je.
ano, lidé jsou ve většině povrchní... ale občas je to pro mě i úleva z mých dřívějších existenciálních depresí... i úleva od osamělosti, protože kolektiv deprimovaných je dlouhodobě neudržitelné řešení... duševní zdraví dílem spočívá i v určité povrchnosti, v pokrčení rameny nad neřešitelností problémů světa... ale pokud je řešit chci, tak v podstatě právě vstup do politiky asi je jediné východisko - protože jestli někam povrchnost a zjednodušení nepatří, tak je to právě do té politiky !
Plnohodnotný život žít můžeš, ale na rovnostářskou společnost zapomeň. Toto nelze. A ani to to možná nechceš ? Chceš aby špičkový lékař žil stejně, jako nekvalifikovaný metař ? Nepřijde ti, že lidi s nadstandarními schopnostmi, žijící v nadprůměrném stresu, si třeba zaslouží žít trochu lépe, než ti, co se nesnaží ?
Rovnostářství je pro tebe dosažitelné v komunitě lidí jako jsi ty... kteří uvažují jako ty, chtějí žít jako ty, kteří se stejně jako ty stanou členy té komunity dobrovolně... nic lepšího opravdu dělat nelze. Vnucovat rovnostářství širšímu okruhu kolem tebe nutně znamená dřív nebo později někomu něco brát, a jinému to rozdávat... nech na nich, ať si mezi sebou sami svobodně smění to , co od sebe potřebují a co si mohou nabídnout, a nesnaž se bát generálním ředitelem vesmíru, který jediný má ten Správný Objektivní Úhel pohledu, a umí posoudit, v čem si lidé mají být rovni a v čem ne.
Některé věci o kterých mluvíš mě samozřejmě serou taky, ale věř tomu, že lidi si to dělají sami, a že je nepředěláš... většina lidí nestojí o rovnost, ale jakmile uspokojí základní potřeby, tak se CHCE účastnit hry o to, kdo z nich se bude mít líp a případně (což už je užitečnější) kdo z nich je v čem lepší. A to mi zas tolik nevadí, tahle základní soutěživost.. jen to musí zůstat na úrovni hry, nesmí jít o život....