Jinak: co se týče názorů na vychovávání nadaných dětí mimo hlavní proud, ty uvítám.
Taky přidám vlastní názor na základě zkušenosti. zejména pro Hrabalku:
třídy pro mimořádně nadané děti existují v rámci standardních škol, čili tyto děti chodí do školy s ostatními. není na nich žádný rozdíl. jsou mezi nimi stejní blázínci, strašpytlové, fantastové, agresoři atp. přesně jako v běžné populaci. setkávají se všichni nejen na chodbách školy, ale i v družině a kroužcích. nerozeznáš je.
rozšířená představa, že mimořádně nadané dítě je mimoň či magor sedící v koutku třídy a nepřítomně si počítající integrály je nesmysl.
jestli jsem v něčem zaznamenala rozdíl mezi tou "standardní" třídou a třídou pro mimořádně nadané, tak v tom, že v "nadaných" není mezi dětmi taková propast, jsou si bližší a nůžky se nerozevírají tak výrazně jako v obyč-třídách.
TRAVIX moje duše a duše mého dítěte je rovněž velice citlivá, snadno jí ublížíte. ale ani já, ani syn nejsme indigové děti. prostě máme citlivou povahu. je fakt, že paní učitelka to u syna těžce nesla, ale protože ta jeho citlivost je nejen negativní, ale taky pozitivní (soucítivý s ostatními, pomáhá, udržuje v kolektivu klid a eliminuje agresory), její náhled se postupně mění. navíc je prostě připravená na to, že děti v "mimoř. třídě" jsou zkrátka mimořádné. kdyby byl syn v obyčejné třídě, úča by si jeho mimořádného nadání ani nevšimla. zato by si všimla, že je to citlivý ubrekánek, kterého rozhodí kdejaká zdánlivá drobnost. syn má štěstí, že je v bledě modrém můj odlitek, takže všecko, co jsem musela v dětství protrpět bez pochopení a podpory rodičů, on zvládá s podporou své chápající (a někdy nutně ochraňující) matky.
abych doložila, proč si myslím výše uvedené: syn chodil do standardní školky. nikdy se neprojevoval chlubivě, má úžasnou fantazii a skvěle zapadl do kolektivu. ale je méně šikovný v praktických věcech (třeba zavazování tkaniček). pančelka ve školce si všimla, že není nic moc praktik, ale nikdy nepoznala, že umí číst, psát a matematické operace. takže když měla poslat nějaké dítě na diagnostiku, poslala úplně jiného chlapečka, o němž si (podle rozšířeného mylného názoru) myslela, že je nadaný. chlapeček organizoval všechny a všechno a je to dle mého typický manager. ale ne mimořádně intelektově nadaný. u testů neprošel. můj syn prošel a výsledky byly zaslány i mateřské škole.
a teď ten závěr: já čekala v šatně na syna, úča o mně nevěděla. nesla na nástěnku dětské práce, kde děti měly malovat podle počtu čárek stejný počet různých předmětů. syn to udělal skvěle, dokonce rozpočítal vedle příklady, ale dělal to ze špatné strany (zprava doleva). úča dávala ty listy na nástěnku a u toho si brblala: a tende blbec má být nadanej? pche.