CHIMERA: já jsem prošla klasickou malotřídkou, do páté třídy jsem chodila do školy, kde byly jen dvě učebny, v jedné byly tři ročníky, v druhé dva.. nemůžu říct, že by mi to přišlo divné a že bychom byli jako absolventi prvního stupně tohoto stylu míň připravení proti školákům, kteří chodili do školy v okresním městě,kdam jsme my pak přešli v šesté třídě. Spíš mám dojem, že jsme byli ukázněnější a zvyklí se soustředit na to svoje, protože když jsme dostali úkol, tak nám do toho mluvili ti z jiných tříd, se kterýma učitel probíral jejich látku. Takhle nějak si představuju domácí výchovu, i když je fakt, že než jsem přišla na nyx, jsem o domácím vyučování neměla tušení a myslela jsem si, že se praktikuje jen někde u Eskymáků :-)

TRAVIX no. pokud já mám ve svém okolí rodiny, tak ty se rozhodly učit děti doma ze dvou důvodů: buď nechtěly dát děti do školy, aby se děti nezkazily, nebo měly zrovna malé dítě a bydlely daleko od školy, takže skloubit mimino a vožení starších dětí do školy nešlo.
ve všech případech to bylo jen dočasné, domácí výuka probíhala jen na prvním stupni. rodiče s těmito zkušenostmi sdílejí můj názor, že když se dítěti můžeš věnovat individuálně, stačí na naučení školní látky 1/10 času. zbytek můžeš věnovat výchově. ovšem já celkem z téhle konkrétní "výchovy" nějak nadšená nejsem, protože v rodinách, kde je víc dětí (všecky, u kterých mám zkušenost se vzděláváním doma), otec dnem i nocí maká a doma není, zatímco matka rovněž dnem i nocí maká (domácnost, vaření, nakupování, mimino), takže na věnování se dětem zbyde směšná časová suma. děti se vychovají samy.
co se týká přechodu těchto dětí z domácí školy do kamenné, vždy naprosto bez problémů. jednak jich doma bylo víc, druhak chodily do různých kroužků, skautů a tak, takže na dětský kolektiv byly zvyklé. někdy mi přijde přílišná dospělácká obava z dětské nepřizpůsobivosti. děti jsou mladé, přizpůsobivé, nedělá jim to problém.

No, jde o to, že v rodině/domáci škole by se dítě mělo učit něco jiného než v klasické škole. "Domácí" škola by byla zaměřená víc na předávání a sdílení zkušeností. (Nejen od rodičů, ale i od prarodičů, příbuzných... Což dnes ale moc nefunguje, už jenom proto, že 3 generace pod jednou střechou "nejsou normální", ale to zase odbočuju.) Taková škola by ale byla hodně na úkor širšího množství odborných znalostí. (Rodič bude dítě těžko učit stavbu těla, zástupce a výskyt paryb...) Pravda, některé učivo potřebuje osekat, ale všeho moc škodí.

Domácí školu nejde chápat jako školní učení, které se akorát probírá doma. Jaký je rozdíl, když posadíte dítě do lavice ve škole nebo ve vašem obýváku, když ho pak učíte ty samé věci?

Pokud se někdo chce pustit do domácí školy, musí vytvořit plně nový systém - vymyslet, co bude dítě učit, jak ho to bude učit, kdy a kde ho to bude učit... Je to nesmírně náročné a vyžaduje to plnu pozornost. Výsledky se vyplatí mnohonásobně, ale ne každý na to má.

Ale dost řečí, nalistujte si tady: http://www.innerexplorations.com/catsimple/tr1b.htm --KAPITOLU 9--.
Je poměrně krátká a obsahuje spoustu zajímavých informací o domácí škole. Je to v AJ, pokud by měl někdo problémy, můžu udělat rychlopřeklad.

JELLY: Ano, socializace je věčný problém, už jsme ho tu řešili. Ale v knize, kterou jsem uvedl výše, je o socializaci taky 1 odstavec. Moc zajímavé.

TRAVIX: vidim v tom jeden problem... socializace ditete,... ucit se mezilidskym vztahum i v jinem prostredi nez je rodina,..

TANAIS: a co jako tím chceš říct?

ZUZKA no. nefim. naše pančelka je mladičká, specializuje se na nadané děti a taky nehodlá přijímat žádné tipy od rodičů :-) na jedné straně je to dobré, protože si do toho nenechá kecat od nikoho (třeba psycholožka je tady poněkud šáblá), ale na druhé straně... holt musíme být rádi, že máme vůbec něco... a nemíchat se do toho.

(Nehledě na to, že obecná problematika školství není čiste problematikou mimořádně nadaných dětí, o kteréžto toho vím jen velmi málo, neboť jsem s tímto nebyla nikdy přímo konfrontována :-)

CHIMERA: spíš budu reagovat na konkrétní věci... :-)

CHIMERA: zajímající se rodič je dobrý pro školu, ale špatný pro ty konkrétní lidi, co to dělají stejně třicet let a nikdo jim nebude říkat, jak mají učit.

Pozor - tím nechci říct, že staří učitelé jsou špatní a každý kdo miluje alternativu/reformu je dokonalý. Konec konců spoustu učitelů se na RVP dívá skrz prsty, protože nechápou co je na tom tak reformního, když podstatu toho dělají odjakživa - jen tedy nepojmenovávají klíčové kompetece, které jdou s jejich klasickými osnovami ruku v ruce.

Ale případní učitelé, co si před třiceti lety udělali přípravy a podle nich jedou dodnes jsou velmi často sktuečně neštěstí.

TAN máš-li jiný pohled, prezentuj nám ho :-)

CHIMERA: manžel se školstvím - soukromým i státním - zabývá profesionálně už řadu let. Mám tím hodně ovlivněn pohled. Až moje dítko půjde do školy, budu vyzrbrojena patrně trochu komplexnějšími informacemi, než většina rodičů. Tedy, budu mít více možností. Já o tom celkem představu mám už teď.

Jak říkám - já mám na to školství trochu jiný pohled. Ale je, pravda, ovlivněn hodně tím, co dělá můj manžel..

TRAVIX má to jednu vadu.
nejméně polovina rodičů nehodlá věnovat školnímu vzdělávání svých dětí žádný čas. strčí je do školy, pak vyzvednou a víc je nezajímá. ani úkoly s nimi neudělají, o látku a zážitky se nezajímají. ještě se chlubí tím, že "já ani nevím, co ty děcka ve škole dělají".
nezajímající se rodič je blbý pro dítě.
zajímající se rodič (který po škole cosi chce) je blbý pro školu.

No, jsem rád, že se to tady rozjelo :-) Tohle je hrozně důležité téma, opravdu.

Ano, pokud to toho učitele baví a chce to dělat. Já osobně jich pár znám a ti dokáží udělat zábavnou hodinu i se 30 dětmi. Bohužel, spousta chce jenom odvykládat látku a hotovo.

Ono je vůbec problém vymyslet vhodné aktivity pro takové děti. Nedávno jsem sám takový problém řešil a není to nic jednoduchého. Ono koneckonců nejde jenom o výuku nadaných dětí. I ty "ostatní" by si zalsoužily něco lepšího, než jim naše společnost poskytuje. Nejsem zastánce "moderních, amerických" metod, které ve výsledku dítě nic nenaučí, ale nějakou změnu by to chtělo. Obecně by měla ve vzdělání hrát mnohem větší roli rodina.

Tohle jsem kdysi četl v jedné knize:
Vzdělávat děti nejde bez lásky. Dobrý učitel musí děti milovat. Tak proč dáváme naše děti škole? Myslíte, že nějaká instituce dokáže vaše děti milovat lépe než vy sami? Rodiče by měli převzít odpovědnost za výchovu zpět do svých rukou.

To je trochu radikální a obávám se, že pro dnešní zaneprázdněné rodiče neproveditelné, ale myšlenka je to hezká. To se ovšem trochu odchyluju od tématu, takže radši končím.

Mějte se, zase se tady ukážu...

TAN až tvoje malá prďolka půjde do školy, taky budeš považovat za nutnou optimalizaci, aby byla ve třídě s max. 15 dětmi, a ne aby jich tam nacpali 32.
je jedno, proti komu je to namířeno.
v důsledku to ochuzuje celou společnost. každé dítě dostane horší vzdělání. ale jak Travix psal, státu se to hodí.
ekonomicky to zdůvodňovat nelze. každá investice do vzdělání má dlouhodobou návratnost.

S tím školstvím je to trochu složitější věc... populační křivka sice mírně vzrůstá, ale ani v roce 2015 (či kdy) nemá dosáhnout stavu, co bylo před revolucí. Úplně přesnád ata nemám, musela bych se zeptat manžela...

Rušení škol je na mnohých místech nutnou optimalizací, bohužel. I když chápu, že rodičům se to nelíbí. Je jen otázkou, jakým způsobem k takové optimalizaci přistoupí zřizovatel, tedy město, městská část. Ale to věčně kritizované rušení a slučování škol není namířeno proti rodinám...

TRAVIX ještě jedna věc. myslím, že ti učitelé by byli nejmenší problém.
pro každého učitele je 100x lepší mít třídu s 10ti dětmi, než se 30ti. i jemu se mnohem líp učí, líp ty děti pozná, víc ho to baví. a to i tehdy, když je to za stejný plat.
problém je jinde.
v penězích, jako vždy.
před pár lety výrazně ubylo dětí. a namísto, aby se (dříve kritizované) velkopočetné chovy dětí snížily na třeba počet 15 ve třídě, polovina škol byla zrušena (aspoň u nás v Olomouci). v současnosti je dětí zase víc, ale školy už znovu nikdo neotevřel. takže ve třídách se už zase sardinkuje 30 - 32 dětiček.
říkám ti upřímně, že bych takové stádo neučila ani za dvojnásobek, co mají učitelé plat. na cvokhaus za měsíc.
a víš, co je dnes v těch bývalých školách? v lepším případě pronajímány jako kancly, v horších jako skladiště magistrátu. skvělé využití.

TRAVIX nejhorší není tenhle nezájem.
nejhorší je odpor.
je hrozné neustále bojovat s těma pindama, že nepřipravujeme děti na život, nebo že jim krademe dětství. asi bych už někdy měla chuť vraždit :-)

Souhlasím, jinak zkusím někde najít ten dokument o domácí výchově dětí, ze kterého jsem sem umístil ukázku. Je to moc zajímavé.

Problém našeho školství je, že namá zájem podporovat nadané děti. Proč taky? Kdo na tom má zájem?
Učitelé? Ti dostanou svůj plat tak jako tak, proč dělat něco navíc?
Školství? Pro to je to moc nákladné. Je levnější 30 dětí ve třídě než 8. Navíc výuka nadaných dětí vyžaduje nové postupy, lepší školení pedagogů, nadstandardní aktivity... To stojí prachy.
Stát? Hlavní zájem státu je, aby lidi drželi hubu a krok. K tomu je naše školství vychová bezvadně. Když někdo vyčnívá, má se začlenit. Státu to ušetří spoustu problémů.
Rodiče? Jejich názor nikoho nezajímá.
Děti? Hahaha. Snad nám nebudou kecat do svojí výchovy. Už takhle je s těma harantama starostí...

(Wow, to byl trochu subjektivní výlev, ale berte to jako námět k zamyšlení... :-) )

Jinak klub o indigových dětech bych velice uvítal, bohužel nemám dost času na její správu, ale pokud ji někdo založí, rád se podělím o svoje znalosti (tenhle fenomén studuju už dlouho).

Co se týče nutnosti vychovávat dítě ve škole, není to vždycky potřeba.
já bych syna klidně učila doma.
jenže on děti a kolektiv miluje. nikdy bych mu to nemohla odepřít.
ale pokud dítě po kolektivu netouží, není třeba ho tam schválně cpát, aby se tzv. "otrkalo".

Jinak: co se týče názorů na vychovávání nadaných dětí mimo hlavní proud, ty uvítám.

Taky přidám vlastní názor na základě zkušenosti. zejména pro Hrabalku:
třídy pro mimořádně nadané děti existují v rámci standardních škol, čili tyto děti chodí do školy s ostatními. není na nich žádný rozdíl. jsou mezi nimi stejní blázínci, strašpytlové, fantastové, agresoři atp. přesně jako v běžné populaci. setkávají se všichni nejen na chodbách školy, ale i v družině a kroužcích. nerozeznáš je.
rozšířená představa, že mimořádně nadané dítě je mimoň či magor sedící v koutku třídy a nepřítomně si počítající integrály je nesmysl.
jestli jsem v něčem zaznamenala rozdíl mezi tou "standardní" třídou a třídou pro mimořádně nadané, tak v tom, že v "nadaných" není mezi dětmi taková propast, jsou si bližší a nůžky se nerozevírají tak výrazně jako v obyč-třídách.

TRAVIX moje duše a duše mého dítěte je rovněž velice citlivá, snadno jí ublížíte. ale ani já, ani syn nejsme indigové děti. prostě máme citlivou povahu. je fakt, že paní učitelka to u syna těžce nesla, ale protože ta jeho citlivost je nejen negativní, ale taky pozitivní (soucítivý s ostatními, pomáhá, udržuje v kolektivu klid a eliminuje agresory), její náhled se postupně mění. navíc je prostě připravená na to, že děti v "mimoř. třídě" jsou zkrátka mimořádné. kdyby byl syn v obyčejné třídě, úča by si jeho mimořádného nadání ani nevšimla. zato by si všimla, že je to citlivý ubrekánek, kterého rozhodí kdejaká zdánlivá drobnost. syn má štěstí, že je v bledě modrém můj odlitek, takže všecko, co jsem musela v dětství protrpět bez pochopení a podpory rodičů, on zvládá s podporou své chápající (a někdy nutně ochraňující) matky.
abych doložila, proč si myslím výše uvedené: syn chodil do standardní školky. nikdy se neprojevoval chlubivě, má úžasnou fantazii a skvěle zapadl do kolektivu. ale je méně šikovný v praktických věcech (třeba zavazování tkaniček). pančelka ve školce si všimla, že není nic moc praktik, ale nikdy nepoznala, že umí číst, psát a matematické operace. takže když měla poslat nějaké dítě na diagnostiku, poslala úplně jiného chlapečka, o němž si (podle rozšířeného mylného názoru) myslela, že je nadaný. chlapeček organizoval všechny a všechno a je to dle mého typický manager. ale ne mimořádně intelektově nadaný. u testů neprošel. můj syn prošel a výsledky byly zaslány i mateřské škole.
a teď ten závěr: já čekala v šatně na syna, úča o mně nevěděla. nesla na nástěnku dětské práce, kde děti měly malovat podle počtu čárek stejný počet různých předmětů. syn to udělal skvěle, dokonce rozpočítal vedle příklady, ale dělal to ze špatné strany (zprava doleva). úča dávala ty listy na nástěnku a u toho si brblala: a tende blbec má být nadanej? pche.