Chtěla bych reagovat ještě na příspěvek CHIMÉRY z 13.45/26.3., který tu tak trochu zapadl...
Můj syn - jako ostatně všechny malé děti do nějakých 10 - 11 let se učí, čtou, zjištují nové věci prostě jen proto, že je to zajímá...vůbec nepřemýšlí o tom, že se jim to jednou bude hodit, že je budou v životě potřebovat...a zde nastupuje ta odlišná inteligence jednotlivců - ty nadané zajímá spousta věcí...ty méně nadané velmi málo....
takže u jedněch učitel velmi lehce dítě zaujme, u druhých velmi těžko...u některých vůbec, s tím opět s CHIMÉROU souhlasím...
Myslím si ale, chiméro, že na výchově v rodině velmi záleží, studovala jsem psychologii a pedagogiku dětí - myslím si, že to, co bylo dáno dítěti při narození, tady jeho vrozené schopnosti, nadání, inteligence, jsou opravdu zásadní, ale...druhým faktorem jsou určité povahové vlastnosti - tedy píle, vytrvalost, cílevědomost, snaha...a tím třetím, též velice důležitým je VÝCHOVA V RODINĚ, JAKÝ VZOR MU RODIČE DÁVAJÍ, JAKÉ MAJÍ NÁZORY, K ČEMU HO VEDOU !
DOSPĚLÍ SI MNOHDY VŮBEC NEUVĚDOMUJÍ, ŽE DÍTĚ JE JAKO KNIHA, DO KTERÉ SE VŠE, CO ZA PRVNÍCH 18 LET, (NEBO ALESPON DO DOBY, NEŽ ZAČNE PUBERTA ),DOMA ZAŽIJE, DO KTERÉ SE VŠE ZAPISUJE...Vidím to na svém synovi, někdy mu něco mu povídám, on mě jen vyslechne, vypadá to, že mě ani nevnímá, ale po několika dnech mi to stejné poví jako svůj názor...
Všechny tři faktory se dle mě podílejí na utváření osobnosti rovným dílem, takže z líného lajdáka, navíc bez podpory rodiny s IQ 130 nikdy nic nebude, ale dítě s podporující rodinou, se snahou něco dokázat, se zájmem o nové věci, může i s průměrným IQ dokázat mnohé...a mnohdy mnohem víc, než dítě nadané, nepodporované...je jasné, že i nadané s chutí do poznávání a pevnou vůlí, může dokázat i bez podpory rodiny mnohé, ale takových dětí je asi opravdu jen pár...
Sama CHiméra mluvila o tom (přís.z 26.3.), jak svého syna ve všem podporuje, jak ho neodbyde, když se jí na něco zeptá...a v tom to je...podruhé už se většina dětí nezeptá...a ztrácí tak zájem o něco, co ho mohlo obohatit.
Je to vidět i na příkladu J.Jágra (také o něm psala Chiméra...), kdyby jeho máma jemu a jeho talentu - nadání - v podstatě neobětovala svůj život, jeho táta nevstával ráno ve 4 hod, aby ho jako malého kluka dovezl na trénink a nevěnoval mu též veškerý volný čas, myslíte, že by byl tam, kde ted? Díky němu a všem podobným nadaným je naše zem v povědomí světa, ale hlavní zásluhu na tom, co tito lidé dokázali, mají jejich rodiče...tedy výchova, péče rodiny ...