ZUZU: Ale nojo jenže mě z principu zajímají řešení, ne stesky. Do článku to nedala, nedala, ale moc rád bych se o tom skutečně dozvěděl. Rozuměj, nepochybuju o tom, že Richter si přeje, aby mohl přesně v souladu s principem osvíceného donátora pokračovat v osvědčené tunelářské praxi, případně přilepšit slečně, co zrovna zdobí jeho postýlku. Nemám sebemenší dilema v tom, zda ho víc zajímá kultura, nebo prachy. Takže smeťme ze stolu Richtera. Osobně bych za ním smetl i Machalickou a podobné plačky a rád bych z toho balastního lamentování vyzobal nějaké informace, jak by se tohle dalo dělat. Až budu vládce, bude se mi to hodit, to je doufám jasné.
Ad kritika, chápu to jinak, než uměleckou kritiku. Chápu to spíš v technickém slova smyslu. Kritik je někdo, kdo vystupuje proti navrhovanému řešení. Pokud se účastním podobných diskusí, pak se vždy automaticky očekává, že padnou protinávrhy, protože diskuse nemůže skončit tak, že si všichmi popláčou, jak je ten svět krutý a nespravedlivý, diskuse musí skončit závěrem "uděláme to tedy konkrétně takhle". Důraz je na tom slovu konkrétně.
Zdá se mi, že každá s vážených kritikyň sice bila neomylně do Richtra, jak se sluší, ale současně lámala kopí i za svůj oblíbený soubor (tu Zábradlí, zde Archa a Kašpar), na který mělo být ukázáno a do nějž se měly ty prachy nalejt, protože to je přece ta správná kultura. Tenhle postoj jistě chápu, ale nesouhlasím s ním, a to stejně jistě. Chce to ty peníze skutečně rozsýpat nestraně, nechci Knížákování. Mě se zdá, že právě to Knížákování všichni chtějí, se sebou (nebo s někým s kompatibilním vkusem) v roli Knížáka. A paradoxně právě to zřejmě Richtr udělal.