ZAMOTEK: No vida. Takže Hitler podle tebe není ztělesněné Absolutní Zlo od něhož je třeba se pro jistotu na začátku každé věty povinně distancovat?
Co se týče panovníků jako byl Aurangzéb, Nero nebo Commodus tak tam si myslím, že se exemplárně setkáváme právě s otázkou historické interpretace. Nebyli vykresleni tak negativně právě proto, že máme jejich vlády uchované perem těch, kteří zrovna náhodou slízli jejich nevoli?
Když si vezmu příklad Nerona, je celkem známo, že byl ve své době miláčkem lidu a že lid věřil, že se někde skrývá a že se ještě vrátí, ač byl již mrtvý. Dokonce existovali impostoři, kteří se za Nerona vydávali, aby na sebe strhli popularitu a vášně římského lidu. Nero byl vlastně fajn, jenom si příliš nerozuměl se senátorskou třídou a shodou okolností právě senátoři typu Tacita nám o něm zanechali ten nelichotivý obrázek. V reálu jeho vláda mohla být pro obyčejného Římana klidným údobím plným prosperity a super kulturních atrakcí.
Jak to tedy bylo s Hitlerem? Není celý problém prostě v tom, že historii píší vítězové?