CHOMI: Ještě se vracim k tvé zmínce o trestech smrti pro odpadlíky v Íránu. Dneska v Reflexu jsem čet o panu al-Hakímovi - představitel islámu z Iráku - že snad byl přítomen večerní mši u Salvátora v Praze. Článek se soustředí hlavně na špatnou situaci křesťanů v jeho domovině. Nebyl jsem tam a dost by mě zajímalo jestli se bavili taky o křesťanech v Iráku, nebo jenom o bezproblémové spolupráci těch co na tom jsou líp než oni. Poslední dobou nějak víc začínám pociťovat solidaritu vůči křesťanům v subsaharský Africe, Indii, Iráku, apod. a zároveň bezmoc, že (se) s tím nic nedělá(m). Jsou to často komunity, který přijaly křesťanství dávno před náma a i přes nepříznivý vnější podmínky je uchovávaj.

CHOMI: Paradoxně podporuješ moje přesvědčení: íránskej zákon o kterym píšeš je extrémním příkladem situace kdy stát ochraňuje jednu konkrétní víru. Co je na tom tedy dobrého?

CHOMI: Tak Makedonie je v rozkolu, nebo ne?

CHOMI: A nelze nacionalismus rozpoznat i na ruské straně - v případě Ukrajiny? Právě vzhledem k větší závislosti východních církví na národnosti lze pak jen těžko soudit zda jde v různých církevních sporech o spíš dobro víry nebo národa.
V USA není náboženská svoboda? Prosím? Jinak tu poznámku beru - svobodě se spíš přibližujem. Rusko však opakovaně propadá.

AACHEN: Vlivu ruské církve se obávám.
Který stát je ale svobodný? A to není jen bonmot, mám prostě pocit, že poslední dobou svoboda dostává na frak snad všude. A už vůbec není, zejména z náboženského hlediska, svoboda v USA...
Proč by stát ochráncem pravověří být neměl? Fungovalo to takhle víc než tisíc let. Samozřejmě rozumně, bez stíhání jinověrců. Tu ochranu si představuju spíš takhle: (příklad z dnešního tisku) Írán schválil zákon, že za odpadnutí od islámu je smrt - a celá Evropa mlčí. stát, hájící pravověří, by měl přispěchat a říci: to tedy ne! A vyvinout tlak a ideálně dospět k dohodě, podle níž by se zákon zrušil nebo nevešel vůbec v platnost. A pokud by už někdo měl být popraven, třeba řešit situaci i silou. to je ale jen krajní možnost.
Touha po oddělení je zrovna na Ukrajině výsledkem nacionalistické kampaně. to je dobře, že to církev v Moskvě nebaští.
Jiná je situace třeba v Makedonii, kde se celý národ chce odtrhnout od srbské církve. Vidíš, a Srbové také nechtějí. takže to není jen v Rusech.

REEFER: Na účasti presidenta a zástupců církve na pohřbu posledního cara není nic špatného. Dokonce by bylo dost zlé, kdyby se nedokázali sejít nad rakví.
A Černá hora je zvláštní případ - když na malý nárůdek útočila stovky let několikatisícinásobná přesila Turků, tak se veškerá moc a autorita soustředila do jedněch rukou, aby vůbec národ nějak přežil. A přežil! Takže tady bych se vůbec neodvažoval něco vytknout.
Caesaropapismus nemusí být nutně španý, ale samozřejmě, nese s sebou určitá nebezpečí. Jiná, než papežství, ale stejně vážná.
I já jsem pro sjednocení církve - ale to by napře musel západ opustit věroučné bludy, což, a nikoli Rusko, je hlavní kámen úrazu.

CHOMI: A co když je ta touha po oddělení oprávněná? Na Ukrajině jsou kvůli tomu myslím o dost větší třenice. Když jsem tam před lety byl, zíral jsem jaká je tam diverzita mezi křesťany, a co je spojuje není Kristus, ale nenávist.
Proč by měl být stát ochráncem pravověří, popř. jiné víry? A že by to mělo být zrovna Rusko je děsivá představa - vždyť je to nesvobodnej stát. Kdybych byl pravoslavný věřící upřímně bych se vlivu ruský církve obával.

CHOMI: Viz pohrbeni ostatku rozstrilenych Romanovcu, za ucasti jak popa, tak Jelcina, ktery osobne dohlizel na zbourani domu, kde se tak stalo. Cezaropapicke Monte Negro, kde Njegus byl nejvetsi pop, valecnik a basnik v jedne osobe :D Pravoslavi je cezaropapicke az za hrob a da se mu to velice snadno vytknout, nicmene i na zapade je mnoho prikladu a to zde maji vsichni dost slusnosti, aby se nezminovali o multi-papez modu v jizni Francii...

Ja jsem pro sjednoceni zapadu a vychodu, pro cirkevni singularitu. Paradoxne diky ochranitelskemu Rusku se tak podle mne nikdy nestane. A zase se uchylim do mlcenliveho sledovani debaty. Moc prijemny klub tohle..

AACHEN: Samozřejmě že cařihradská církev nemůže uznávat církve, které se odštěpily od jiné místní církve - v tomto případě ruské. Tedy rozhořčení Rusů je oprávněné. Navíc cařihradský patriarcha je k západu velmi vstřícný, na což zase ruská církev, tradičně dost konservativní, jhledí nelibě. Bůh suď, kdo z nich má v tomhle pravdu, já myslím, že je pravda je někde mezi.
Je dobře, když bude nějaký mocný stát ochráncem pravověří a nikdo jiný než Rusko to dnes být nemůže. Ale že bych byl úplně nadšen tím, že právě bolševikama prolezlá země má hájit pravoslaví, to nemohu říci. Bojím se, aby se při tom nesvezly i nějaké mocenské ambice. Navíc by mi dost vadilo, kdyby sesnažili zasahovat do záležitostí naší místní církve.

CHOMI: Vzhledem k situaci křesťanů v Istanbulu je jen otázkou času, kdy si Moskva bude usurpovat právo mluvit přednostně za celou východní církev. Ale to asi přeháním...Kdo je vlastně další v pořadí? Pokud tedy nedojde ke sjednocení s Římem, což je samozřejmě sci-fi.
Jak ty jako pravoslavný vnímáš ruský ambice udávat směr a např. blokovat jednání s katolickou církví, viz. odchod z jednání v Ravěnně (2007), kvůli sporu Moskvy s Cařihradem ohledně Estonský církve?

AACHEN: Církev nelační po vládě nad světem, to jistě ne. Odlišný vztah ke státu na východě a na západě je způsoben tím, že v římské říši církev proti státu nešla a podřizovala se jeho strukturám - ale ne jeho víře. Na východě trvala římská říše do 15. století a pak ji nahradil "třetí Řím", Moskva. Takže církev se tu stále chová stejně jako v Římské říši. Nevytváří oposici vůči státu.
Na západě v 5. století Římská říše zanikla a její mocenskou úlohu přejalo papežství. Když pak začaly zase sílit světské říše, s papežstvím se sřetávaly. Proto je západní církev nezaávislá na státu, ale závislá na papeži.
A východní církev je nezávislá na papeži, ale závislá (do značné míry) na státu.
Zároveň je třeba dát pozor, abychom poddajnost nezaměňovali za pokoru. Ale samozřejmě, na východě jsou případy, kdy církevní představitelé mlčí k zločinům státu častější - logicky. A to je chyba. Zároveň je ale na východě silně pociťováno, že názor církve nevyjadřují jen biskupové, aale stejně hodnotně i mniši, lid a nakonec i ti jurodiví. A tam už bych tolik souhlasu se státní politikou neviděl. Na západě tahle rovina téměř chybí.
Zneužívání náboženství ke kulturní nadvládě je svinstvo, dělo se stejně na západě jako na východě. Jenže na východě obvykle nenásilně. a upřímě, ono je těžké, aby se "barbarské" národy nedostaly pod kulturní nadvládu (východo)Římské říše, která má tisíciletý kulturní náskok...

CHOMI: Myslim, že Tomášova teologie už není jedinou oficiální linií učení církve. Spousta teologů se obrací zpátky k církevním otcům (např. H.Rahner, H. de Lubac), Bibli, apod. Abych se přiznal, tak pořádně nevím jak se to má s Duchem v katolický církvi. Obecně si často všímám, že katolická (a křesťanská) zvěst je často nakažená dualismem - za věci duchovní se často považuje jednoduše to, co je nemateriální povahy.
Na východním křesťanství mě vytáčí poddajnost vůči politický moci a zneužívání náboženství pro uplatňování kulturní a myšlenkový nadvlády, i když podobný se dělo a možná i děje na západě a vubec ve světě. Ježíš v pokušeních na poušti nadvládu nad světem odmítnul, církev a církve po ní neustále lačněj - považuju to za jedno z největších pohoršení pro křesťany i nekřesťany.

AACHEN: V tomto případě hlavně v tom, že pravoslaví nemá ucelený systém, jako je na západě tomismus. Prostě jej není pro víru třeba.
Co se týče podstaty v širším smyslu, tak to bychom se dostali k rozdílům mezi pravoslavím a katolictvím, takže asi pro katolíky bude obtížné pochopit lohu Ducha v celém životě východní církve, protože na západě je trochu jiná, asi také úplně nechápou důraz na Vtělení.
Ale co přesně o tom Špidlík píše, to nevím, tlumočil jsem tu jen názor člověka, který to četl.

CHOMI: Hmm, takže Pavel Milko se k nim takhle staví...A o čem je tedy ta podstata?

GOBERS: Ale může. Jenže v tomhle případě tomu tak není - aspoň to říká člověk, na jehož mínění dám. Relatum referro.

CHOMI: Tak ono se principielně nemůže připustit, že by tomu nějaký katolík pořádně rozuměl, žáno...:-D

AACHEN: Ad jezoviti - poučen předem znamená být vyzbrojen předem:o)
Já ty jejich věci skoro nečetl, ale jak nám říkel Pavel Milko na fakultě, a ten je velmi dpbrej theolog, tak přinejmenším Špidlíkovy práce jsou sice poctivé a ten souhrn faktů tam je, ale on a ani další západní theologové nedokážou pochopit podstatu. Snaží se ta fakta třídit podle katolického systému, "pracovat s nimi po katolicku". To je pravoslaví naprosto cizí.

Další dotaz: Jak se pravoslavní staví k aktivitám např. Marko I. Rupnika, Špidlíka, vůbec Centra Aletti? K tomu mě napadá, že je zajímavý jak se na katolický straně věnují východnímu křesťanství často právě jezuiti (nevím jak teď, ale v minulosti na východě značně nemilovaný).

KOMATSU: Trochu se v praxi s tím platonismem potýkáme, ale to spíš jako jednotlivci. Církevní učení ho odkazuje do správných mezí.

AACHEN: No řekl bych, že u pravoslaví je sympatie k novoplatonismu a kritika aristotelismu celkem přirozená.

KOMATSU: Nějak tak to můžeš chápat. Lossky jim možná ani nenadržuje - je to muj dojem z četby tý jeho dogmatiky. Osvobození od pocitu, že já a svět kolem mě je tu špatně. A možná platonikum křivdim - znám je z druhý ruky.

Psal jsi, že tě pohoršuje Losského nadržování novoplatonikům z důvodu nedoceňování stvoření podle hebrejsko - křesťanské víry. Mam to chápat tak, že tě to pohoršuje, protože je to proti duchu žido-křesťanské víry a protože ti vědomí "dobrosti" stvoření dodává pocitu osvobození (mimochodem - osvobození od čeho?).
Promiň, že jsem se ptal na tvůj názor, mělo mě to napadnout hned...

KOMATSU: Gn 1, 31: A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré. I byl večer a bylo jitro, den šestý.

Nepsal jsme o tom na co jsem přišel, ale o biblický víře.

AACHEN: A jak si přišel na to, že stvoření je dobré?