GOBERS: Radim Pulec byl pokřtěný u starokatolíků?
A otázka mimo: Zahlédl jsem pořad ve kterém odpovídal pravoslavný kněz z Brna (Fajzek?) - mluvil tam o odlišném slavení Vánoc (kvůli kalendáři) a dotknul se tam toho, že v Čechách mnozí slaví podle občanského kalendáře. Argument byl, že obec kolem Matěje Pavlíka byla vytvořena převážně z bývalých římksých katolíků, a že pravoslaví respektuje tuto skutečnost. Existuje ještě někde v pravoslavném světě podobná rozmanitost? Vím, že někteří jsou schopni jít i do schizmatu kvůli kalendáři - jaký je ale obecný pohled na tuto věc?
Další příklad, který zmiňovali je otázka křtu - pravoslavní, pokud vím, neuznávají křest pokropením (on to tam sice interpretoval tak, že prý to záleží na každém kdo přestupuje - zda chce být "znovu" pokřťen - čemuž se mi nechce věřit). Pokud se nemýlím, tak u malých dětí je to nejrozšířenější forma křtu v ŘKC (i když nevím co tím pokropením přesně myslí - zřejmě to že člověk není do vody ponořen a lije se na něj zvnějšku - což je trošku jiná symbolika). Kdesi jsem četl, že kolem toho byly spory už ve starověku - a "platnost" křtu pokropením nebyla ve finále zpochybněna. Jaké jsou důvody toho, že se na západě spíše upustilo od křtu ponořením (hlavně u dětí)? A co vlastně činí křest křtem?
Připomíná mi to spor ohledně přijímání pod obojí. ŘKC odsoudí lpění na přijímání pod obojí jako herezi (vcelku pochopitelně - viz. zažité podávání lidem mimo bohoslužby jen ve formě chleba - vězni, nemocní, etc.). To že se tím z výjimky potom stává trošku norma a bežná praxe je odsunuto na vedlejší kolej - s důsledky pro plnost celého obřadu. Zajímalo by mě čím to je - připomíná mi to jakousi liturgickou Occamovu břitvu - co není naprosto nezbytné pro "platnost" (v posledku právnický termín) je postupně vyloučeno.
Vždy mě zarazí když někdy v závěrečné modlitbě v ŘKC kostele kněz děkuje, že jsme přijali tělo a krev Páně, a přitom v naprosté většině případů může mluvit jen o sobě (ostatní zůstali o chlebu:-) - někdy mám pak pocit, že snad ani nepřemýšlí co čtou resp. co se modlí.