AACHEN: Tak to si pis!!! Hrozne zajimava a hrozne zabavna... Hlavne me bavi, jak se tehdy lide umeli posilat s odpustenim do prdele, ale delali to krasopisnym rukopisem, vybranym slohem a literarnimi prostredky. Nejlepe jeste poezii jako Vochoc... :D Třeba takhle... ;-)))
Setkání s ďáblem
Karlu Hanfovi
(ad completorium)
I.
Jsou duše, které jenom zradou žijí
já poznal tě a řek´ si „neuvěřím“
však ty ses´ plížil ode dveří k dveřím
mých přátel, kmotrů, k tajné policii.
A všude trousils´ slintals´ jed svůj zmijí
a srdce hledals´ skyté mezi peřím –
tvých záští propast klidným okem měřím
a v časů změnách ověřuju si ji.
Ty hledáš dvířka zákeřná a tajná,
bys polapit moh´ křídla moje schablá,
můj každý krok, mé každé slovo hlídáš.
Jest v hloubi pekel propast jménem Kaina,
tam v rudé držce trojhlavého ďábla
ti vedle sebe místo chystá Jidáš.
Coburg 1942
II.
Krev Kristovi si píval z ruky mojí,
sám za otce a za bratra mne chtíval,
k mým modlitbám jsi „Amen“ často zpíval,
já s tebou křísil Církev podobojí.
Na smrti své však hříchu tvého bojí
se duše má – sok nejsi můj a rival,
však v nenávisti stržen děsný příval
jen v službě zla se duch tvůj ničit strojí.
Krev Boží pít a Tělo Páně jísti
už nechceš mír – tys´ převrátil si missál,
sám Bůh ti v ďábla zčernal nenávistí.
Ty čekáš na soumrak – když den se smráká,
bys lačným pyskem s hrdla krev mi vyssál
a zardousil mne drápem vlkodlaka.
Praha Pankrác 1945
III.
Satan Mekatrig
Než protivník si vždycky stoupnout výše,
toť strategie tvá, s níž uměls´ hrát –
ty obětuješ stranu, církev, stát
své touze po pomstě a temné pýše.
Plic kouskem posledním už oběť dýše –
též tentokrát se zdařil atentát...
Ty nejsi vrah, ba nejsi ani kat –
tys vše jen řídil ze zbabělé skrýše.
Však jméno „denunciant“ s atributem,
jejž dal mu básník – to ti náleží
po soudu duší dávno rozhodnutém.
Já – pevně upřen ke znamení kříže –
odpouštím – stoupám, zbaven přítěží –
ty – lásky neschopen – přec padáš níže.
Pardubice 1948