CHOMI: demokracie může fungovat jen pro relativně malou skupinu lidí, kteří projevují jakousi snahu o obecné (jejich) blaho. řecké slovo "idiot" bylo v demokraciích používáno pro typ lidí, kteří myslí jen na sebe, nic nemají a obecné blaho je jim úplně jedno. Demos vs. idios. Idiocie v tomto významu byl přirozený stav nově narozeného člověka, který se měl dostat svým vzděláním a schopnostma k tzv. "občanství", což bylo tehdy privilegium a nikoliv právo. Takové občanství pak přinášelo dost podstatné benefity. Co je ale podstatný posun a je to vlastně základní problém dnešní demokracie je to, že z privilegia ovlivňovat politiku státu, se stalo právo, které je definováno jen věkem a státní příslušností (člověk se tu narodil). To je defacto absolutní privilegium každého člověka, které sebou nenese žádnou zodpovědnost, nikdo si toho nakonec neváží a nakonec se najde větší skupina lidí, kteří najdou své mluvčí, kteří prosazují jen jejich vůli. Ze sociologického výzkumu zase víme, že nevzdělaných, omezených, neschopných a liných je vždy víc, než těch, kteří jsou vzdělaní, schopní a svými myšlenkami a prací vytváří bohatství, které se pak distrubuuje i mezi ty méně schopné (přímo nebo nepřímo). Prostě a jednoduše, dnešní demokracie si v rámci absolutních lidských práv odhlasoval mnoho věcí, které jsou v střednědobém a dlouhodobém výhledu její smrtí. Téměř každá dnešní demokracie má zcela zásadní problémy, které ji ničí. Každá západní demokracie například má nízkou porodnost a bývalé kolonistické státy zachraňují imigranti a jejich děti, ale to zase přináší nové problémy. Základní problém je chybějící nosná idea, vize společnosti. Vize "nic neřeš, hlavně se bav, protože život je krátký" je prostě smrtící a miliony lidí v Evropě jsou v tomto duchu vychovávány. Nechápu, netuším, jak tito lidé své děti budou najednou vychovávat ke zodpovědnosti a budou jím říkat o něčem, co je přesahuje a že se k máme snažit stále o dokonalost či přiblížení se tomuto přesahu a že společnost je právě projevem této snahy.
A nemluvme tu o Anglii, Francii, Itálii či Španělsku - z těchto států emigrují statisíce lidí každý rok, protože se tam už nedá žít a na jejich místo přichází jiní, z jiné kultury, o které se musí stát chvíli starat, aby z nich vůbec něco nakonec bylo. Znám desítky lidí ze Západu, kteří nechtějí mít se svou vlastní nic společného, protože nesouhlasí s tím, jak tam vládne jejich vláda a jak většina prohlasovává věci, které vše činí ještě horší pro člověka, který od státu nic nechce a chce se o o své záležitosti a lidi kolem sebe postarat sám.