ODE: Joj diky.. hodim to na nastenku...

...jsem tam chtel uz neco kdysi hodit? .. ok .. jdu na to..

Tak a mame tady pokracovani.. 4.cast

31/08/08
Pisu tricet jedna, ale vlastne uz docela dlouho nevime, kolikatyho vubec je, nebo co je za den. Vcerejsek se zda jak tyden vzdalenej a kdo vi, co vsechno se jeste stane do zitrka.
Z udoli reky Selenge jsme vyjeli pred dvema dny. Stopik super - vlastne uz na nas "cekala" skoro prazdna UAZka s nakalenym manickou za volantem a zmatenou, mozna trochu blaznivou zenskou s malou (triletou?) dcerkou. Projeli jsme paradnima udolima a taky skalnimi prusmyky a lesy a sup uz jsme byli u Manicku doma - ani se nas nezeptali, jestli treba nechceme hodit jinam. Tak zase pohosteni a pokec a dalsi den rano premlouvani at jeste zustaneme, ze prece muzeme klidne pokracovat v ceste az margas - cilize zitra (tak jako ve spanelsku manana je zde margas velmi casto pouzivanym slovem). Zuzana dokonce pozrela i kus ledviny a celkem ji to zachutnalo, a taky jsme okusili super mongolskou dobrutku - suseny kefir s cukrem - a bylo to zase po dlouhy dobe neco, co nam tady v Mongolsku fakt chutna, a tak jsme jeste dostali ssebou pul igelitky na cestu jako vysluzku.
Sli jsme a pak jsme si sedli a pak jsme zase sli a i boty jsme si museli jednou sundavat a brodit se pres potok a pak jsme se chvilku jen tak valeli a zase poposli o kus dal a bylo horko, slunce palilo, tak jsme si radsi zase sedli a uz jsme byli pekne daleko od civilizace, kdyz prijela blazniva Manicka z vcerejsiho stopu i s dcerkou na motorce. Jak nas videla, tak se nechala vysadit a ze zustane s nama a motorku s ridicem poslala dal a nam zacala nabizet nejaky nudle s ovcim masem a my jsme se podivovali copak to ma vsechno asi znamenat...
Ani jsem nedokouril cigaro a zpoza kopecku se vyloupnul paradni GAZik - ruskej terenni nakladak. Zuzana ho stopla a snazila se s ridicem posunkama dorozumet a hazela nejaky mongolsky slovicka z konverzace az zjistila, ze to jsou vlastne rusove - teda 2 rusove a 2 manickove - v aute spousta mista a dokonce i jeden Manicka umel perfektne rusky i anglicky. Jeli zrovna odnekud z hor, jakozto expedice rusko-mongolskeho vedeckeho projektu se zamerenim na biologii a ekosystemy ryb.
Manicka s dcerkou si nastoupila s nama a ani mongolsky vedec nam nebyl schopen vysvetlit, co ma tahle zenska vlastne v planu. Nakonec s nama jela jen tak pul hodiny a pak si nechala zastavit u jedny jurty, ze prej si tam pred rokem nechala svisti kuze a ze to teda bude resit. OK - tak jsme ji tam nechali a ted cekame, kdy ji zas nekde potkame.
Cesta s vedeckou expedici byla zcela dokonale skvela - mohli jsme kecat a to dokonce v rustine i anglictine, panove byli fakt sympataci (takovi stary medvedi), poslouchali jsme vybornej ruskej rokec a ridic to mistama kalil dokonce devadesatkou, coz je tady na tech polnich cestach vyjezdenejch do stepi fakt hustej mazec. Nakonec jsme s nima jeli uplne jinam, nez jsme puvodne chteli - samozrejme na misto mnohem lepsi a krasnejsi a proste uplne idealni a expedice se rozhodla, ze se na jednu noc utabori s nama, takze jsme jeste stravili celej vecer a kus noci prijemnym kecanim, bastenim a hulenim (a samozrejme popijenim vodky, kterou jsem zarputile odmital a oni my ji se stejnou zarputilosti stale znovu dolevali).
Rano jsme se rozloucili a jeste jsme dostali na cestu asi 3 kila ryb a nejaky dalsi jidlo k tomu, takze ted mame bagly narvany k prasknuti a dreme se s nima jak soumari. Zaroven mame ale dostatek zasob, abysme mohli stravit aspon ctyri dny v divocine. Jsem zvedavej, jestli se konecne aspon podivam do ty knizky, co ji taham ssebou pro 'volne chvile'. Jeste jsem skocil do vesnice pokoupit vodu a jahly - no byl jsem tam jak za ufouna, co spadnul z vesmiru, ale bylo to OK - a uz mame vsechno zabaleno a muzem popojit zase o kus dal.

06/09/08
Dneska je sestyho zari a to vime uz docela presne. Trochu nas to prekvapilo, pac viza uz nam platej jenom tejden a do Ulaanbaataru jeste daleko a zadny letenky nebo jizdenky z Mongolandu ven taky jeste nemame. Prave ted sedime na nadvori buddhistickyho templu ve svatym meste Karakorum, kam jsme po mnoha dnech konecne dorazili. Castecne pesky a kus na motorkach, kdyz nas posledni cast cesty odvezli hodne sympaticky Manickove (samozrejme za tezky love - vlastne docela fer cenu na pomery evropana) na svejch vytunenejch dvestepadinach.
Tenhle templ/klaster ma hodne silnou energii. Hned pri vstupu jsme si na chvilku sedli a jenom nasavali tichou a intenzivni silu, ktera se nam valila od bricha nahoru - nebo aspon tak jsem to cejtil ja a furt cejtim hodne intenzivni vlneni, ktery prostupuje cely tohle misto. Zuzana je na to asi taky dost citliva, protoze se po hodine sla vyzvracet. Ale bude to asi taky tim, ze jsme v poslednich dvou dnech dostali parkrat neco trochu plesnivyho k jidlu. To neni nic moc zvlastniho, protoze dobra pulka veci, co se tady prodava v magazinech ma davno proslej datum spotreby. Manicky to zrejme moc neresej...

jasne

KOKES: To taky ale bylo spatny.. a cizinci u nas se v ty dobe kvuli tomu taky asi cejtili divne.. Jenze jeste je to tak, ze u nas byly treba dvojnasobny ceny pro turisty, ale furt to pro ne bylo hodne levny, zatimco v Mongolsku si rikaj za prepravu o hrozne moc penez - jakoze treba chtej po tobe klidne i petkrat tolik, nez co bys platil v Cechach a vedej, ze nemas moc jinou moznost, protoze zadny autobusy ve vetsine Mongolska nejezdej.. Jo a autobusy si reknou jenom treba o pulku vic, ne petkrat tolik, to je pravda ;-), takze to neni vlastne zas az tak hrozny, jenom je to voser a nemas z toho dobrej pocit, takze se na ne radsi vykasles a jedes stopem zejo ;-)

krása, no vida mongolsko se meni civilizaci..jinak ja bzch moc neminusoval, kdyz si vzpomenu, jak to chodilo u nas..za komunismu platili cizinci v kempech petinasobek co my, a po listopadu to bylo podobny..

27/08/08
Kdyz uz jsme dostatecne promokli a promrzli, vratili jsme se zpatky do Chatgalu (vesnice na kraji jezera). Stopli jsme karu, ve ktery sedelo uz asi 15 manicek a nechali se odvezt k babusce jednoho cestujiciho, ktera na dvorku pronajimala dve jurty. Bylo nam tam moc dobre, tak jsme zustali jeste jeden den. Nasbirali jsme po kopcich nejaky krasne vonavy bylinky na caj a vylezli jsme nahoru k Ovu (mongolsky budhisticky pomnik). Bylo nadherne - bohate modre a vysoke aspon ctyri metry - a ten vyhled okolo byl (uz zase (jak jinak)) nepopsatelny. Fotak jsme si zapomeli v jurte, takze jsme to nemohli ani zvecnit a mozna to je dobre, protoze tak nam zustane cely obraz o to lepe zachovan v pameti ... pruzracne modre jezero pod nami a v dalce za nim zasnezene vrcholky hor ... okolo huste modrinove lesy, porostle kobercem jemne zelene spasene travy ... omamna vune bylin nesouci se po vlnach vanku ... a konecne - u hranice jezera - vesnice seskladana z chatrci, jurt a drevenych plotu, uplne jak stredoveka osada, kde stale jeste sviti v noci svickami, drevari svazeji z kopcu drivi do kamen a stary mongol na konskem potahu rozvazi vodu z jezera do chalup a jurt, aby bylo z ceho uvarit caj a v cem se umyt.
*-*-*
Po dni odpocinku jsme vyrazili zase na cestu. Zacalo krasne pocasi, ale u jezera v horach byla tak jako tak porad zima. Vydali jsme se na jih - zpatky do nizin, do tepla a pryc od turistu/cestovatelu, kterych tu bylo na nas vkus trosku moc. Cestou jsme museli resit uz podruhy voser s ridicem, kterej po nas chtel zase trochu moc penez za prepravu - coz je tady uplne normalni a cizinci proste platej minimalne o pulku vic, nez mistni. Slyseli jsme sileny story, co tady uz lidi museli resit dokonce i v normalnich linkovejch autobusech a je nam z toho trochu zle. Tohle je fakt ojeb a Mongolum za to davam jedno velky osklivy minus. Dvakrat nam to stacilo a dal jedeme (opet) stopem. Jeste jsme dali pifko a snedli cokoladu aby jsme ukojili frustrovany emoce ... a uz to zase svisti jedna basen. (Vsuvka Z: Dobry taky je, ze v bance (v 10ti bankach, ve 100 bankach) nechtej menit dolary za tugriky. Prej jich maj moc, kurz klesa, tak kupuji jen 100$ bankovky maximalne 5 let stary, za ostatni bankovky davaj super mizernou exchange rate. Vysledkem byl plnej Murun (mesto) zapadaku, co meli sice plny kapsy $, ale ty jim byly k hovnu (ja) nebo nabity ucty, ale nefungovaly jim kreditky)
Prvni stopik nas pohostil boruvkama, my jsme prihodili nejaky pernicky do pikniku a pak nas vyhodil uprostred planiny, kde jsme si sedli na batohy a dali cigarko a premejsleli, jak sakra budeme stopovat na silnici, co ma patnact oddelenejch pruhu a rozprostira se po cele siri dvouset metroveho udoli. Tak jsme tam tak sedeli a bylo nam dobre a svitilo slunicko, ze jsme se nikam ani nehnali, az prisli dva Manickove s konem a dali se s nama do reci. Jeden nas zacal zvat k sobe domu, tak jsme se na sebe koukli, ze teda jako proc ne a potom, co jsme jeho kamose nalozili (Vsuvka Z: s motorovou pilou, 2 plnejma igelitkama a 2 kanystrama na benzin) k nekomu na motorku, jsme vyrazili k Mendrimu do jurty... Krasa a nadhera jak vystrizena z obalky mongolske konverzace... zelene planiny s pasoucim se dobytkem, jurty roztrousene po udoli a na mirnych svazich nad nimy porosty modrinovych lesu. Mendriho zena nam pochystala super dobrotu - neco mezi pudinkem a syrovym kolacem a my jsme prihodili chleba a cokosku a boruvkovou marmeladu. Kdyz nam pak ale ke snidani zacali cpat kotel ovciho masa a tuku, tak nam bylo jasny, ze uz je zase cas vyrazit dal. Presunuli jsme se jen o par desitek kilometru na jih, smerem k Cecerlegu - super stopik - a uz jsme byli na neuveritelne uchvatnym, skvostnym a carokrasnym miste. V udoli, uprostred zelenych plani a kopcu a magickych hor, kterym proteka divoka a krasne cista reka Selenge Gol a rozleva se do stovek meandru a ramen, okolo ostruvku porostlych stromy. Je to tady fakt zuzo a kempime tu uz ctvrtej den. Sviti slunicko a tak se opalujem a koupeme v rece a vubec se nam odsud nechce, jenze uz se nam ztencily zasoby na jednu cinskou polifku, jabko a trojuhelnicek tavenaku a ryby nejak neberou a tak to uz asi budem muset zabalit a vyrazit zase o kus dal...

SELECTOR_IX: No jenom mesic no.. ono to docela i staci ;-)

KOKES: Rusky vubec.. jenom v blizkosti hranic to trosku malicko slo, ale taky ne moc..

SELECTOR_IX: Vloudila se chybka mezi zidli a klavesnici..
DAW: jj, to jsem cekal, mongolsky, max rusky..kuala lumpur? Tys vyrazil na cestu kolem sveta, vid?:-)
Dcerka si ted udelala taky takovy mensi vylet. S pritelem a batuzkem thajsko, laos, kambodza, vietnam, do ciny ji nepustili, pac tam byla olympiada, tak japonsko, k pratelum na zealand a skoncila v australii, odtud ale utekli, pac je tm zima:-D

to ste tam moc nepobyli...

KOKES: Covece domlouvani je tezky.. nejcastejc rukama nohama a taky mame (meli jsme) mongolskou konverzacku (zadnym jinym jazykem tady nikdo nemluvi), jenze kdyz to vyslovujeme s nasim ceskym prizvukem, tak nam stejne nikdo nerozumi ... teda nerozumel, ted uz v Mongolsku nejsme.. Z se vratila do cech a ja jsem odlit na jih.. momentalne Kuala Lumpur ;-)

Denicek prepisuju s velkym zpozdenim, pac driv jaksi nebyla moc prilezitost a vlastne ani cas vysedavat nekde u pocitace..

to máš asi nějakej jinej komp :DDD

ty máš 15.9? Já mám na kompu 15.září..a kua..hehe, sorry, hm..

KOKES: zatímco my máme ještě 15. 9. 08, viď? :)))

DAW: Parada, jak se tam domlouvate, rusky? Budete tam pres zimu?

nema, tyjo ta Mongolia musi bejt ale daleko, kdyz je tam takovej casovej posun, ze maj uz 22.8.2008..

ještě to opepřit fotkama a nemá to chybu ;)

22/08/08
Prestalo snezit. Ted uz jenom prsi. Rano jsem z plechacku vyklep centimetr nefalsovanyho ledu a rozdelal ohen. Kdyz zacala vanice nabirat obratek, postavil jsem si jeste u ohne pristresek z ponca. Zuzana zustala ve stanu a uzivala si rozkose dvou spacaku a rozehrateho kamene, co jsem ji v uterce prines od ohne. Mame za sebou dalsich tisic kilometru, kourim cigara a zpivam si Navarovou.
A jak to teda vsechno bylo? V Tashante jsme potkali skvelyho chlapika - kazacha - jmenoval se Nuzar (nebo tak nejak). Ten nas pohostil u sebe doma, povozil po stepi, abysme se podivali na velbloudy a pak nas hodil az na hranice, kde nam jeste sehnal prenocovani v chatrci. Dalsi den uz jsme byli v Mongolsku. U jezera pobliz Tsagaanuuru jsme si postavili stan a snazili se odpocivat co to slo, anebo aspon co nam dovolily mongolsky deti a dalsi prislusnici tohodle super pohostinnyho naroda, ktery nas porad tahali k sobe domu, nosili nam kumys a jogurty a snazili se nas presvedcit, at nikam dal uz nechodime, pac tohle je siroko daleko nejlepsi misto. My jsme jim to neverili, a to jsme udelali chybu, protoze meli setsakramentskou pravdu.
Okoli Tsagaanuuru bylo prekrasny. Mezi horama, co vypadaly jak zkamenely draci se propletaly ricky a rozlevaly se do pruzracne modrych jezer. Sem tam nejake jurty a po okoli se volne pasly stada koni, jaku, koz a ovci a krav. Nad hlavou nam letali orli. ... V ocekavani mist jeste krasnejsich jsme se druhy den vydali podel toku reky dolu udolim, skrze strma skalni uboci vstrict dobrodruzstvim dosud nepoznanym. Cestou nas nabrali kazasi, co vezli nakladakem seno. Kara se startovala zepredu klikou a nejdriv jsme se vsichni nacpali dovnitr do kabiny - celkem sest lidi ;-), ale pak jsme se k podivu kazachu radsi presunuli na korbu. Svisteli jsme si to krasnym zelenym udolim podel ricky az do Kazasske osady, kde nas Kuzat - staresina, nacelnik a snad i otec ci praotec vsech asi 30ti obyvatel doslova donutil stravit vecer a noc v jeho jurte. Pohostil nas super dobrotama a Zuzana v noci trikrat vstavala zvracet. Rano jsme se opet vydali na cestu dale dolu udolim, za vidinou uchvatnych zelenych plani, rek pretekajicich rybami a pohostinnych jurtovych osad.
Po nekolika hodinach jsme konecne vylezli z hor a vstoupili do otevrene krajiny. Pohled to byl vskutku fascinujici. Siroko daleko, kam az oko dohledne rozkladala se pusto pusta kamenita poust. Nejdriv jsme si mysleli (vsuvka Zuzany: "David si myslel, ja ne."), ze ji nejak prejdem a vesele jsme si fotili vysusene kostry uhynulych zvirat. Ale dalsi den, kdy jsme byli tak nejak kdesi uprostred nekonecne pustiny a pocatecni nadseni z nas uz vyprchalo, jsme si to rozmysleli a rozhodli se vratit do civilizace. Nikde totiz nebyla voda a reky zakreslene na mape jaksi nikde okolo nebyly (asi nejaky podzemni toky). Vydali jsme se k nejblizsi vesnici (asi 10km) a radovali se, ze mame kompas. Cekalo nas jeste dalsi tri hodiny hledani, dohadovani a smlouvani, nez jsme konecne sehnali chlapika, kterej nas odvezl dzipem do dalsiho mesta na trase - do Olgiy. Puvodne jsme tedy chteli jet jinam, ale jak se ukazalo, byli jsme nakonec radi, ze jsme nepokracovali podle puvodniho planu. Poust se totiz rozpinala jeste dalsich petset kilometru - ale to jsme zjistili az pozdeji.
Preprava po Mongolsku je fakt hardcore. Behem jizdy cigaro neubalis a mas co delat drzet zuby u sebe, aby ti z nich nevylitly plomby. 30 kilaku za hodinu je jeste dobra rychlost a nevim, jestli existuje nejaky jiny auto nez UAZ, ktery by takovouhle jizdu vydrzelo.
V Olgiy jsme se ubytovali v levnym hotylku - bylo to moc prima a krasnej pokoj - az na ten zachod, kterej byl venku na dvorku jenom dira v zemi a pres ni prkna .. ale i na to jsme si uz zvykli .. aspon to tentokrat byly poradny fosny, ktery se nehoupaly nahoru dolu jako na mnoha jinejch mistech. Zasli jsme na bastu do restaurace a tam jsme potkali particku z Izraele, ktery nam nabidli, jestli s nima nechceme sharovat odvoz na vychod, k nejakymu desne krasnymu jezeru. Dlouho jsme se nerozmysleli a souhlasili jsme, pac uz jsme sami dobre vedeli, jak tezky je sehnat nekam odvoz za normalni slusnou cenu. Dalsi den po seste hodine (odjezd byl naplanovan na treti, ale tak uz to v Mongolsku chodi) (vsuvka Z: prvni ridic totiz pri pohledu na 11 zapadaku s baglama, co chtej jet 1000 km na vychod, zbledl a utekl, tak se musel sehnat jinej ridic s ocelovymi nervy) jsme vyrazeli z Olgiy dal na vychod. V malicke dodavce nas jelo jedenact plus ridic, ale dalo se to zvladnout. Vsichni tak nejak naseho veku - z Izraele, Nemecka, Svycarska, Australie a my dva z Cech. Cesta dlouha neco pres tisic kilometru nam trvala celkem tri plny dny. Se Zuzanou jsme se radovali, ze nam vubec nic neuniklo, protoze pres pul cesty se od obzoru k obzoru rozpinala nam jiz duverne znama poust. Zbytek cesty byl uz hezci - zacaly koncne zelene plane s pasoucim se dobytkem, krasne modrinove lesy, jurty, budhisticke pomniky a svatyne. Taky jsme videli nekolik obrovskych belohlavych orlu a okusili nekolik variaci ala ovci maso s nudlema a zeleninou. (vsuvka Z: pomer nudle:maso:zelenina = 100:50:0.9)
Ctvrty den cesty odpoledne jsme dorazili do cile - k jezeru Khovsgol Nuur. Zustali jsme se spolucestovatelema v jurtovym kempiku pro turisty, i kdyz se nam tam moc nelibilo, ale nakonec vyhrala vidina teple sprchy a klidne noci v jurte. Dalsi den jsme vyrazili do divociny. Pramice s moturkem nas odfrcela na odlehlejsi stranu jezera a my jsme se vydali prodirat se hlubokymi lesy. Roztodivne houby na nas vykukovaly snad na kazdem kroku (pak uz jsem neodolal a jednu jsem sezob), obcas jsme potkali nejakyho toho jaka a Zuzana rikala, ze to tu vypada jak na Sumave. To ovsem rika uz nekdy od Beloruska, takze si toho uz ani nevsimam. Prochazeli jsme se skoro tri dny a pocasi nam moc nepralo. Kazdou chvili prsi a je tu dost zima. Taky jsme ve vysce pres 2000 metru nad morem a vetsi kopce okolo nas jsou kazde rano (a nekdy pres cely den) pokryte snehem. Je to trosku drsny, takhle v pulce srpna, ale to rano, kdy jsme kempili u jezera a zacal padat snih bylo nepopsatelne krasny. Rozdelal jsem ohen a pozoroval jak snezi, a jak se z lehkeho poprasku stava chumelenice. Sedel jsem a prilozil par vetsich kousku do ohne a v tu chvili se zastavil cas. Exploze divoke zelene prirody a chladne modreho jezera ustrnula v bezvetri ticha, kdyz zavoje jemnounkeho lotosove bileho snehu prostoupily krajinou.

Nejaky zivotni kotrmelce, ale kdyz to vyjde, tak snad pristi rok:-)

Dik.. brzo bude pokracovani
A proc nekam nejedes? ;-)