Tak a tady je posledni (patej dil) ze zapisku cestovniho deniku:
12/09/08
Sedim na letisti a je mi smutno, protoze Zuzana prave odletela krasnym letounem Aeroflotu, tak jsem si koupil cokoladu a az ji snim, pujdu ven vykourit par cigaret. Me leti letadlo az za tri hodiny a dneska vecer bych mel bejt uz v Hong Kongu. Jeste nevim, kam odtama poletim, ale asi to protahnu az do Singapuru a pak pres Malajsii po pevnine pomalu do vnitrozemi - Bangkog ... Laos ... Kambodza ... Indie ... nejak tak si to zatim predstavuju, ale plany zadny nedelam.
Ale ted jeste zpatky ke Karakorumu. Nedopadlo nam to tam nijak zvlast dobre ... Zuzane bylo spatne jeden den, me zase ten dalsi, tak jsme spis relaxovali a kuryrovali se. Ostatne krome chramu uz ve meste nebylo nic zajimavyho k videni... Tak se jeste vratim k predchazejicim dnum - kdyz nas rusko-mongolska vedecka expedice zanechala na brehu reky Orchon a my se vydali na nekolikadenni prochazku podel jejiho toku. Udoli reky bylo samozrejme moc krasny - siroka planina vprostred oblych zelenych pahorku, jiz se krizem krazem propletala mala, pruzracne cira reka. A my jsme sli po jejim levem brehu smerem k Oginuuru a nemeli jsme nijak naspech a navic nam do toho kazdou chvili prselo, a tak jsme kazdy den usli asi tak cca 5 kilometru. Na relax bylo casu dost, drivi na ohen taky a Zuzana nahodou v batohu objevila zasutou Exuperyho Citadelu, tak jsme si cetli a kochali se krajinou s 'urcitym seskupenim ovci a koz a pribytku a hor', ktere se zrcadlilo jak v knize tak vsude okolo nas. Pak jsem si zas lehal jen tak na zada na vonavou zemi a pozoroval, jak cele udoli, ba cela sira step pode mnou tise vibruje - ta sila, mohutna ticha sila, ktera se stala tak plne hmatatelnou, me prostupovala a vrhala v posvatny uzas. A to neni zadnej vymysl, protoze Zuzana pak rikala, ze delala to samy a ze to citila taky. Pak jsme jeste sledovali bourky, podobne jako na Selenge Gol, protoze obzor je tady tak sirokej, ze cela dohledna nebeska bane se tahne na sto kilometru daleko do vsech smeru a tak je mozne pozorovat nejen dest, ale rovnou celou bourku, jak se pozvolna tvori nad vrcholky nejvyssich hor a pote jak se rozleva, jako chapadla mracen, spiralovite do vsech stran a tece dolu ve vodopadech deste, jakoby panbuh vyleval vanu, a skrze vodni stenu uz zase prosvitaji vzdalenejsi kopce ozarene sluncem a trava na nich uz osycha a trpyti se jako zeleny drahokam.
A pak se taky cas od casu stane, ze jedno z bourkovych chapadel roztahne sve mracno az primo k nam a udeli nam pozehnani bozi koupele merou tak vrchovatou, ze se proste neda pokracovat dal a my uz zase kempime jenom par kilometru od mista, kde jsme se rano sbalili. Tak se nam prihodilo, ze jsme se kupredu dostavali jen po malych usecich a cas ubihal a my jsme se den po dni stale vlastne nikam nedostavali a tak jsme se nakonec dohodli s Manickama, aby nas zavezli na motorkach az do Karakorumu. Samozrejme se zase jelo 'margas' a noc jsme stravili u jejich jurt ve stepi a trochu jsme se bali, aby nam nejaka krava neslapla na stan, protoze jich tam bylo hodne ... a taky par stovek ovci a koz. No dopadlo to dobre a cesta na motorkach behem dopoledne prozareneho sluncem byla taky bajecna.
14/09/08
A vsechno je zase uplne jinak. Jmenuje se to tady Hong Kong, je vedro, dusno a tezka pohoda. Ale nejdriv jeste musim dokoncit mongolsky zapisky, takze zpatky do Ulaanbaataru. Prijeli jsme po par dnech stravenych v Karakorum, konecne, na zaver nasi cesty do hlavniho mesta Mongolandu. Po mesici cestovani jsme dorazili do prvniho mista, kde jsou 'opravdove' chodniky a silnice, samoobsluhy a restaurace a hotely. Potkali jsme bajecnyho cloveka z Cech - Kamila - se kterym jsme stravili dalsi dny, a v ceske restauraci Bohemia, kam jsme pravidelne chodili na knedliky s vajickem a jine dobroty, jsme se seznamili s dalsim skvelym cechem Lubosem, ktery nas pak u sebe doma dokonce nechal bydlet a vubec uzasne se o nas postaral. Nedelali jsme vlastne nic moc zajimavyho, jedli jsme a pili a uzivali si rozkose teple sprchy a dobreho piva (i ja jsem dokonce sehnal nealko) a pratelske atmosfery v ceskem prostredi. Po vsech tech trampotach jsme dokazali vice nez ocenit kralovsky komfort zivota, ve kterem staci otocit kohoutkem a tece tepla voda, zmacknout tlacitko a rozsviti se svetlo anebo zacne hrat z reproduktoru hudba, a taky ve kterem muze clovek jit do normalniho obchodu a koupit si na co ma chut. Vsechny ty veci, ktere bezny evropsky clovek povazuje za naprosto samozrejme nas naplnovaly uspokojenim merou primo vrchovatou a jestlize nam to nikdy driv tak uplne nedoslo, ted uz jsme jasne videli a vedeli, proc vsichni chudi lide sveta chteji zit 'na zapade', a ze nikdo z nich netouzi po tom, byt milionarem nebo detektivem z holywoodskych filmu, ale ze zcela jednoduse touzi po zivote, ve kterem nebudou muset nosit kazdy den vodu z reky, ve kterem budou mit svuj vlastni dum, kde potece voda z kohoutku, a oni si budou moct sednout do kresla a tesit se ze svych deti, jez, pekne oblecene a syte, budou se vzdelavat ve skolach a universitach.
*-*-*
V Ulaanbaataru jsme se sli podivat do templu na zlatyho buddhu, kterej meri asi 20 metru na vysku, a opet jsme nasavali prijemnou harmonizujici atmosferu celeho mista. Taky jsme zasli skouknout vyhorelou budovu komunisticke strany, kterou rozvasneny dav letos v lete zapalil a pak nam Lubos vypravel, jak se to vlastne cele odehralo - Nejdriv slo o docela poklidnou demonstraci asi dvou tisice lidi, kteri se shromazdili na protest proti zfalsovanym volebnim vysledkum a odmitli se smirit s pochybnym a silne prevazujicim vitezstvim komunisticke strany. Mezi lidi a budovu se rozestavilo priblizne dve ste policistu a obe strany zacaly lehce vystresovany dialog. Jenze mistni policajti jaksi nikdy nebyli vycviceni pro podobne situace, zacaly jim rupat nervy a dochazelo k prvnim roztrzkam - kluci v uniformach nemeli zadny brneni ani prilby a samozrejme vubec nevedeli, co maj delat. Nakonec si to posrali tim, ze z davu vytahli nekolik nejagresivnejsich provokateru a zacali je mlatit obuskama. Zbytek naroda to vsechno sledoval v televizi a kdyz tuhle jeden videl, jak mu mlatej strejdu a tamhle druhymu zase brachu a dalsimu treba dedecka, tak se lidi zacali zvedat od televizi a vydavali se k budove komunistu, kde dav pomalicku narustal do hrozivych rozmeru. Policajti jaksi nemeli zadne posily, ani moznost nejake privolat (kdo v Mongolsku byl, tak vi jak to tam chodi) a tak radsi nakonec vyklidili pole. Predtim jeste stihli zastrelit par demonstrantu - asi uz meli hodne velikej strach. A na zaver vecera vzplanul pozar, kterej musel bejt uzasne krasnej a ten, kdo u toho byl, na to urcite do smrti nezapomene.
Dalsi z mongolskych prihod (ktere rozhodne stoji za zaznamenani) je o tom, jak jim George Bush pri sve navsteve privezl jako darek 2 miliony dolaru a vladni cinitele dumali a dumali co tak s nima budou delat, az jednoho bystreho vykuka napadlo, ze by s nima mohl odletet do Las Vegas a tam je rozmnozit v americkych kasinech. Predstavte si to - odleti se dvema milionama a vrati se se ctyrma, nebo mozna jeste vice. A ja sam nevim, jestli tomu mam opravdu verit nebo ne, ale pry to tenkrat skutecne odsouhlasili a delegata s penezi do Las Vegas poslali, a ten delegat tam samozrejme vsechny ty penize prohral a po tydnu se vratil do Mongolska s prazdnou.
No nechci ty manicky moc pomlouvat, oni jsou to velmi mili lidi, ale chybi jim jaksi organizacni schopnosti, v logickych uvahach jsou nekultivovani a predevsim se v rozhodovani spolehaji na sve instinkty (coz je pro preziti ve stepi skutecne lepsi, ba dokonce mozna i zivotne dulezite). Tak k tomu uz pak prirozene dochazi, ze jim postupne spadly vsechny helikoptery, co jim zanechali rusove a ze v celem Ulaanbaataru se vesele stavi nove domy, ba dokonce misty skoro mrakodrapy, ale nikoho nenapadne taky postavit nejakou dalsi elektrarnu a cisticku a podobne nalezitosti, kterych je zde uz dnes zoufale potreba.
On Ulaanbaatar je opravdu zvlastni mesto a co me nejvic uchvatilo, byly ctvrti rozlehajici se za hranici asfaltovych cest a inzenyry vyprojektovanych ulic a domu. Nevim, jestli se tomu da rikat primo slumy, spise jsou to jakasi spontanne vzrostla predmesti. Jde o nesymetricke a pestre uskupeni jurt, chaticek, DIY domu a dokonce sem tam se objevi i nekolikapatrova vila - zpravidla originalnich tvaru a barev. Celkove tyto ctvrti vytvari fascinujici obraz spontanniho stavitelstvi, ktere temer budi dojem organicke masy, jez kousek po kousku vybublala skrze tisice rukou amaterskych kutilu. Vzhledem k absenci historickeho centra v Ulaanbaataru bych tedy pripadnym zajemcum o architektonicke skvosty rozhodne doporucil okruzni jizdu po primestskych ctvrtich.
*-*-*
V patek 12.zari jsem Zuzane zamaval do odletajiciho letadla a jeste vyuzil poslednich prilezitosti rict nekomu Sanbainuu, Bajar'la a Bajrtaa a o par hodin pozdeji uz jsem sam sedel v letadle a bylo mi smutno ... jednak proto, ze mam Zuzanu rad, ale nebylo mi smutno jen kvuli tomu, ze uz nebudeme spolu, nybrz i kvuli tomu, ze odletam pryc z tehle uzasne zeme, kde vsechno je jinak a do ktere jsem se tak trochu zamiloval a tak trochu si zvykl zit v otevrenem prostoru a mezi lidmi, kteri nepotrebuji prilis premyslet, aby byli stastni..