jedna myslenka, která mě nepadla, že bych ji sem chtela napsat:
zijeme v dobe zmeny paradigmatu... jako se díte vyvíjí a roste, tak taky lidstvo, konkretne nase civilizace...
Z fáze, kdy buh, Buh a bohové byli (vnímáni) vně, venku a lidi se k nim vztahovali jako k nejake vnejsi autorite, se pomalu dostavame do faze "dospívání" (už drahne staletí, ale snad uz to prece jen pohne víc tedko :-). kdy se dítě zaciná osamostatnovat a spolehat se samo na sebe... Tak i lidi nasi kultury se dostavaji do faze "dospelosti" , kdy nacházejí vedení unvitr sebe a dokazou na sebe vzit odpovidajici dopovednost a akceschopnost... kdy se budou vztahovat k moci, která je v nich samých, ne nekde venku, pryc...
a jak to bývá, ne každému se chce dospet, žejo... je svym zpusobem pohodlne být děckem... sice omezujici, ale pohodlné
a taky nekdo proste je jeste opravdu dite a nemuze na sebe vzit bremeno poznání...
A tak tu zijeme vsichni na jedny hromade a jedni od druhých se ucíme a navzájem se posunujeme, dohadujeme, nesnášime se a milujeme se.. podle toho jaky kdo je...
ale trend dospívání je nezvratny, s tím nenadela nikdo nic..jako se opravdu nikdo nemuze znovu stat deckem a chodit do školky, nebo se nechat vozit v kocarku... vývoj proste zastavit nejde...
I_M_H_O