Stopem... Levne to ale neni...

Ze Santiaga do Madridu za 30 Euro busem pak letadlem na lastminute nahodne za asi 2000,-

BIRK: osobně sem jel stopem ze Santiaga do madridu - šílená akce na dva dny - a pak letadlem, se smartwings.cz, objednáno 3 měsíce dopředu kvůli koncové ceně 2500,-kč

takovej dotaz jak jste se potom dostavali domu? jde mi o tu nejlevnejsi cestu...btw chapu ze je to stop ale nejsem si jist jeslti na to bude cas...tak vyhledam alternativy

BIRK: Já se nikde neregistroval. V prvním (a jednom z mála) refugiu kde jsem přespával mi strčili credential když zjistili že žádný nemám. Tím jsem zjistil, že něco takového existuje :)

hoj, jsem se chtel zeptat jak je to s registraci poutnika? chceme jit i pres pyreneje...resp Camino Aragonés registracni mista jsou v kazdy vesnici nebo jak je to?

ATOMIKS: Díky Bohu jsou cesty, kam se Euro jeste nezakutalelo... :)

mmchdm caminu norte a primitivo se celej ten mediální a zlatokopecký kolotoč camina nějak vyhýbá(al), aspoň myslím .o) každopádně člověk je tam daleko víc sám za sebe než za jednoho z neustále procházejících poutníků. celkově mi vztah mezi domorodci a mnou přišel férovej a mmchdm když už jsem si jednou za týden to menu del peregrino někde dal, tak jsem aspoň zahrál show a vykecal si jídla pořádnou hromadu a víno k tomu .o)
dost mě pobavilo když jsem po příchodu na camino frances potkal starého španělského kněze, co lidem přál a credentiály razítkoval. mluvil na mě anglicky, já mu po tom všem ze zvyku odpovídal španělsky .o) lidem jako manuel jsem se vyloženě vyhýbal..

HARKONEN: Jak tě napadla? Napiš její příběh, sem zvědavej.

Mala bilovlasa americanka kolem 60-ti let veku... Je to indian dusi i telem, ackoli je ruzova, jako vetsina.

HARKONEN: Myslím, že sem viděl někoho s oslicí. Kdo to je?

Jetli nekdo z Vas kracel v lonskem roce z jara - pocatkem leta... Znate Cornelii O´Connor? Sla s oslici jmenem Princessa...

Jisty Juan z Brazilie (42 let) jednou prisel do me albergue a vecer jsme spolu sedice debatovali caminu, o tom, ze se jiz mnoho let rozvadi se svou zenou, ze chova delsi dobu prijemny citke sve dentistce jmenem Catalina, ale i o ostatnich poutnicich a o pruvodcich... Jeho kniha byla opravdu zevrubna, ale kdesi v Navare jednoho dne po ranu zjistil, ze nazev vesnice, kam se dostal po sipkach, nesedi s nazvem v jeho knize. Sel dal v domeni, ze se jedna o nazvy lokalni, ale casem uz zacal propadat panice. Rikal si, ze zrejme nejaky vtipalek nakreslil falesne sipky aby tak zmatl poutniky a pritizil tak jejich bedrum a srdcim na jejich ceste. Sel a lamentoval si v duchu na cely svet, kdyz na vecer dosel ke skupince stromu, ktere strezili studanku s kamennym sloupkem, o nejz se oprel a ziznive, po celodenni pouti pri hledani cehokoli, co by se nachazelo v pruvodci, hltal sladkou vodu jako zivot z tepen zeme, kdyz spatril, ze studanka nese jmeno Catalina...

V tu chvili mu to bylo vsecko jasne. Pruvodce, zcesti, zivot, jeho neverna zena a nadeje na lasku se svou zubarkou znazornenou v podobe pramenite vody. No co... jeho racionalni ja vyhralo a on se rozhodl kracet smerem na jih pres pole lesy a reku, aby tak nalezl misto, ktere je uvedeno v jeho pruvodci. Sel temer pul noci, nez jej nalezl, dovnitr se nedostal, pospal trochu venku, rano se osprchoval a znovu si vzpomnel na svou Catalinu a na to, jak mu predchoziho dne bylo u te vzpominky na ni krasne a svobodne. Inu usel jeste par kilometru smerem odkud se v noci priplahocil, asak vsechno to po chvili vzdal a sel dale vstric Santiagu. V tomhle pripade sehral pruvodce v knizni podobe celkem zajimavou a nenahraditelnou roli v procesu uvedomeni jednoho cloveka...
Kdyz po par dnech opoustel mou ubytovnu, jeste jsem mu na rozloucenou rekl, at nevaha a po svem navratu do Brazilie okamzite zajde na preventivni prohlidku chrupu.
Jsem si temer jist, ze tak i ucinil. Haj hou.

tak tak, ale ani komik nenapise knihu, ktera se posleze tolik medializuje bez zajmu verejnosti. Jiz jsem zminil, ze specialne v nemecku vychazi trikrat do roka aktualizovana verse Die Spanishe Jacobsweg. Kdo by to vydaval, kdyby to nikdo nechtel. Nemci maji take spoustu penez v Caminu a jeho existence jim prinasi zisky nejen z poutniku.
Oproti tomu jsem se na Caminu v prubehu let setkal s nekolika skutecnymi celebritami a i vlivnymi politiky. A prave tito lide mne potesili tim, ze v prevazne vetsine kraceli cetu poutni a nikoliv dovolenkovou.

HARKONEN: Myslím, že to ničí moderní medializace - nával němců je tam proto, že před dvěma roky jakýsi komediant-gay-němec napsal knihu o cestě do santiaga "po svém" stopm, chůzí, spaní v hotelích etc. a také na podzim vysílaná reality-show kde německé celebrity kráčejí camino ...

RESTINPEACE: Jen se chci vratit k tomu tvemu dotazu. Myslim, ze jsem jej zodpovedel. Pises o tom, ze chces mit z cesty vzpominku. Tu budes mit, at si vezmes fotak nebo ne. Ale chcesli se trochu priblizt idealu skutecneho poutnika, pujdes v souladu s codex calixtinus, nebudes mit nic, co by nalezelo tobe, jen plast, boty, tykev na vodu a klacek. Odtud dale jsme vsichni jen TURISTI, co chteji mit vzpominky na neco extra. Turisti, kteri zmenili tvar Camina k nepoznani...

Najdi prekrasne udoli v horach... Tolik krasy, ze te to povali... Vyfot to, zadej si ve sve GPS delku a sirku a poves to na internet, rekni to vsem holkam, co jsou na vetvi z tvych cestovatelskych uletu, povez to kazdemu, kdo si te vazi i nevazi... Za pet let tam bude stat hotel s bazenem a squashem a casinem a sto kilama netrideneho odpadu denne, kolem vyrostou znacene pesiny a vubec vsechny ty veci, ktere okradaji krasna mista o krasu. Prijed tam po tech letech a zanadavej, jak se ten svet nacpe uplne vsude, kde je krasnej klid... A bude to tva vina a nebudes to ani tusit... :) Tohle je pripad vsech nemcu... Pro ne je dulezite mit ty vzpominky, a mit s kym je sdilet...

na verejne plazi ve Finistere se kolem pate ranni daji najit desitky skebli, na te skryte, ponekud osamelejsi a mnohem krasnejsi bohuzel jen s velkym stestim...

To s temi autobusy v Manjarinu... Je tomu neco pres rok, co jsem se s Thomasem o tomhe bavil jako o mozne budoucnosti... Kdo vi, je-li to dobro ci zlo... Jeden frantiskan ze Santiaga, predstaveny klastera sv.Frantiska z Assisi mi rekl, ze svata cesta jako takova konci. To pravil v roce 2005, kdy poutniku bylo o sto tisic vice, nez v roce 2004, ktery byl tzv. rokem svateho Jakuba. Rok na to bylo turistu jiz tolik, ze se jeste ztrojnasobil pocet soukromych ubytoven a fenomen MENU del PELEGRINO se rozrostl i do tech nejzapadlejsich putik. Ceny vseho stouply o ctvrtinu a mnoho doposud free albergues zacalo uctovat nocleh. Malokdo vi, kolik takove ubytovny dostavaji od svych poutniku. Diky tomu, ze plati poplatky Amigos de Camino Santiago, nemusi platit zadne dane a ani vykazovat sve prijmy... Na vlastni kuzi jsem ochutnal ovoce tohoto privalu penez. Kdysi tak vyrovnani a charismaticti hospitaleros a duenos se dnes perou o informacni cedule, sipky a poutniky samotne rovnou na ulicich a turistum na ocich. Stokrat jsem podobnou rvacku ci hadku ukoncoval s marnymi slovy o vire, cistote a Caminu v ustech.

Spal jste nekdo na Manjarínu? Přišlo mi to moc fajn, akorát mrtě turistickejch autobusů a všichni napochodovali dovnitř a kupovali suvenýry a snažili se zpovídat poutníky. Jinak moc zajímaví lidé tam přespávali.

REVAN: hustý:-)) já sem mušli našel taky, když sem šplhal ze skály k oceánu. ale ta moje asi někomu vypadla z ruky a ten někdo si ji koupil v blízkém stánku:-(. ale stejně super.

SOLIVAGANT: Tak tak, eukalypty - nádhera. A dá se tam v moři při troše štěstí najít i ta vlastní poutnická mušle - já jsem si ji tam našel.