FRDK: protoze vetsina cesty jde pres soukrome pozemky, nebo je to regulovane oblasti, statem. Wild camping je no go, nektere utulky maji zahrady, kde po domluve muzes, popr po domluve s majitelem pozemku.

KRISKA: hele jednak jsem to střídala s alberqy, ale jako ta pláštěnka byla taková ta velká kvalitní pončo, pod to se schová všechno, určitě jsem občas měla promočené věci, ale byl červenec, takže na tom severu u moře a potom vnitrozemí se střídalo hodně slunečno a vysoké teploty s občasným deštěm a mlhou. Takže jsem nosila obyčejný trekový sandále nejvíc za 400,- (ty šli teda po caminu úplně rozpadlé do popelnice), po ránu s nějakýma lehkýma trekovýma botama do mokré trávy, když bylo mokro. Jako dalo se, ale byl to občas hodně freestyle a nepohodlí, neříkám, ale vždycky to nakonec uschlo :) a část oblečení jsem nakonec opravdu na konci spálila v ohni, překvapilo mne, jak rychle to hořelo...

TRAMEK: A pokaždé Francés? Bo tam už je toho národa fakt fest. Na Primitivu nebo del Norte byla v tomto ohledu o dost příznivější situace. A jsou i další - Inglés, de Madrid, Sanabrés, via de la Plata...
Mě by do budoucna třeba lákalo zkombinovat camina Lebaniego, Vadiniense, san Salvador a do Santiaga pak z Ovieda po Primitivu, to bych si klidně dal znovu, těma horama to bylo fajn.

The Most Spectacular Variant of the Camino del Norte - The Camino Lebaniego 2024
https://youtu.be/q6Y41JWTYZc?feature=shared


Most Spectacular Camino Primitivo Alternative - The Camino Vadiniense - Camino del Norte Variant
https://youtu.be/7DKBAmRE0nU?feature=shared


Camino Lebaniego+Ruta Vadiniense, S Vicente B-Mansilla M-León-09-2015.
https://youtu.be/4ckRuzh5m7A?feature=shared


...atd.

S tim spanim ve Spanelsku je to vselijake. Ja sel petkrat z poslednich sesti let. Spani jsem vzdy kombinoval. Prevazne jsem spal venku ve stanu, ale rad jsem zasel i do albergue. Pokecat s ostatnima, co člověk zna z cesty, i s temi, co jsem nevidel. Ty jednotlive pribehy kazdeho na ceste me vzdy strasne zajimaly a bavily. Kazdopadne ve Spanelsku se stanovat smi jen v kempech, ale toleruje se to. Vzdy jsem zalezl nekam mimo cestu a problem nebyl. Jsem trochu asocial, ale ve finale jsem rad popovidal s lidmi, kteri sli stejnou trasu. Posledni roky ale poutniku razantne pribyva. Loni jsem z toho byl uz vylozene otravenej a ani jsem se nechtel moc bavit s ostatnimi. Kazdopadne camino je srdcovka, na kterou se budu vracet, ackoliv si od ni ted dam chvili pokoj.

KRISKA: Ja ked je toho vela, tak pride shutdown a prestanem rozpravat uplne. Coz ale ked som sama a nie je na vyber, nejak este prekonam. A potom niekde v tichosti vecer sama chcipnem. :)

Spala som v par hosteloch, kde sa vecer ludia bavili spolocne na dvorecku, ale ja od nich uz po celom dni proste utekala. Jako dufam, ze to nabuduce bude zas o kusok lepsie. Ale presne, ta predstava 40 ludi v jednej miestnosti ma fakt hodne desi. Tam sa proste neschovas pred nikym a pred nicim.

FRDK: tak to muzes nadatlovat, ja si to s chuti prectu akorat kvuli vam ponocuju:D jak to musim precist vse:D (fakt moc rada!) a rano vstavat ve 4 bude bolet:)

ACIDQA: moc pekny, dekuju.

ja tim "cesta je cil" myslim spis to, jestli neni mimo moje predstava treba "chtit dojit jen 200km pred santiago" jako jit nejaky usek, ale kde je min lidi.

ze by cil nebylo santiago ale cil by byl "tyden na ceste".

chodim hodne. chodim kazdy vikend. mam rada kdyz 2x - 3x za rok dam tydenni dovcu s krosnou v lese.

a prave ve me hnizdi myslenka "jit na camino" ale "nejit camino" kdyz nejsem verici...

chtela bych jen chodit, chodit a chodit a obcas se stavit doma za kamarady a stahnout fotky do pc.

bohuzel bez prace to dneska moc nejde pokud sme se dobre neozenili nebo sme neco nezdedili:D takze aspom ty vikendy..

ale nevim, zda by pak clovrka nemrzelo, ze vlastne do santiaga nedosel, ackoli pro me ty cile nejsou nejak podstatny. nebo doted nikdy nebyly. v cili je to jen smutek ze uz je cas jit domu.

FRDK: Takhle, abych to upřesnil a nenyl za vola: dopoledne jsme většinou jezdil mimo pěší stezku po camino cyklotrase (mluvím o Francés,) protože mi pochopitelně bylo blbé kličkovat mezi pěšími a tím otravovat především je samotné, na pěší stezku jsem najížděl až odpoledne či v podvečer, když už tam nikdo nebyl.

ACIDQA: Asi so vsetkymi bodmi co mas v tom, co ti to dalo suhlasim.

Plus este jedna vec, co sa mi asi najviac vryla - a to vyuzit prilezitost, ked sa naskytne. Moze byt na dlho posledna. Tohle sa tam teda tykalo odpocinku konkretne, ale aplikovatelne to je aj inde.

Zacinala som tam s tym, ze si spravim pauzu az po nejakej vzdialenosti, za nejaky cas. Lenze potom sa mi par krat stalo, ze strasne dlho nebolo kde a bud som to teda tahala nestastne dalej, alebo zaparkovala aspon na blbom mieste. Takze ked mi to konecne doslo a vyskytlo sa cestou vhodne miesto, tak som sa proste zastavila a odychla si, aj keby to este nebolo nutne. A hodne mi to teda pomohlo.

Jo a tiez by som pridala este tak minimalne 100x ten ocean. :D

KRISKA: Jéžiš, ty otázky, které kladeš, k tomu bych měl tolik co říct... To bych datloval půl dne :)
Sám jsem si je před cestou klsdl. Raději bych čtvr roku bloumal horama (třeba sel některý z těch emerických treků triple crown, to bych šel ještě déle), ale chtěl jsem jednou zažít zrovna tuhle masovou pouť. Neco speciálního v tom je. Nedokážu to úplně popsat, kolikrát mě ty davy kolem (hlavně dopoledne, nejraději jsem jezdil odpoledne a v podvečer, když už byla stezka prázdná a většina pěších odpočívala v albergue a hospodách,), ale taky jsem zažil spoustu zážitků a setkání, které pro mě byly byly fakt jedinečné, inde bych je asi stěží zažil a nikdy na ně nezapomenu.
A když jsem dorazil do Santiaga na náměstí, fakt mě sebralo dojetí a i ta slza se drala okem z hlavy ven, přece jen jsem cestou překonal tři a půl tisíce kilometrů a... a vůbec! :)
Taky mám mizernou anglinu, ale to se většinou vstřebá. Akorát teda od Josepha, rodilého mluvčího, jsem to dostával sežrat, že mluvím jak zulu bob :)
A čtyři měsíce před cestou jsem se s duolingem i něco málo našprtal španělsky, v obchodě třeba jsem si poradil.
BTW Braník - Říp, to je jedna z tras, které mám už od jejího vzniku v merku s furt jsem se tam ještě nedostal, je toho hodně.

A tohle jsem si napsala par dni po navratu, treba z toho vyctes, co by (jakakoliv takova) cesta mohla dat tobe:

👣⛪️💛🇵🇹🇪🇸🐚 “𝐔𝐯𝐢𝐝í𝐬̌, 𝐚𝐧𝐞𝐛 𝐉𝐚𝐤 𝐣𝐬𝐞𝐦 𝐬𝐞 𝐬̌𝐥𝐚 𝐮𝐬𝐦í𝐫̌𝐢𝐭 𝐬 𝐁𝐨𝐡𝐞𝐦.”

Nebudu. Nebudu psát knihu. Ale vám, co chcete, napíšu, co bylo “𝐦𝐨𝐣𝐞 𝐜𝐚𝐦𝐢𝐧𝐨”.

Prašná cesta, dřevěné chodníčky, beton silnic, písečné duny, vysušená tráva, lesní stezky, mohutné kořeny stromů, oblé balvany i ostré kamení. Prudké kopce i sestupy. Nekonečné roviny. Vítr, oceán, mlha, tma, oslňující světlo, neúnosné horko, déšť nebo zima. Východy i západy slunce. Šum a nasycenost slaných vln a poklidně plynoucí řeky. Temná rána, těžká poledne a nekončící podvečery. Pulzující města i lenivost zapadlých vesniček. Zralé hrozny, kyselé pomeranče, ořechy, kaštany, polívky z pytlíku a grilovaný ryby. Někdy hlad, někdy nadmíra kafe a plechovkový pivo. Toulaví psi, kočky s jedním okem, opečovávané koně a mžikem oka mizící ještěrky. Hodně smíchu, dojetí, slzy. Samota i lidi, které jste po pěti minutách znali celý život, i když jste je zrovna viděli naposledy. Kluci s kytarou i ohlušující ticho. Pár věcí v batohu, oblečení prané ve dřezu a vlasy umyté tvrdým mýdlem. Spousta měsíčkové masti. Pauza. Pauza od práce, starostí, politiky… Všechno se smrsklo do žlutých šipek. Příležitost zastavit se a přitom jít pořád dál. Nespěchat, mít čas na sebe a na všechny ty, které máte někde v hlavě.

Podle mě je camino prostě něco jako Ctrl+Alt+Delete. Možnost se vytrhnout, urvat kus života a dát mu prostor. Taky bolavé kotníky, kolena, stehna, holeně, spálenej nos. Čas na dobití, zapomnění i hodně vzpomínek. Je to cesta, kterou zvládne každý. Já, Carla, David, Vivi, Erin, Leslie a její kluk, Martin, José, Nicholas, Lukas, katolickej farář z Ekvádoru a celá bláznivá rodinka z Malagy, Christina, Luna, Ian… Další desítky lidí, co se mnou strávili nějakou část posledních dní. Jsou to zpátečky, návraty, vize, sny a přání.

Došla jsem do Santiaga de Compostela v pondělí. Rychleji než jsem si myslela. Byla to euforie a mnoho opakovaných setkání s lidmi, které jsem na své cestě porůznu potkávala nebo oni potkávali mě. Vrátila jsem se pak na začátek. Stejná. Radostná i saudade. Takhle to prostě bylo.

Bom Camino, kamarádi!

PS: Pomodlila jsem se. Několikrát. Za všechny, které mám ráda nebo jsem měla pocit, že by potřebovali mou přímluvu. Naházela jsem dost € do kasiček anonymních kostelíků. (Jeden nikdy neví.)

PS2: Jo, chodila jsem normálně na splachovací hajzl.

PS3: Jestli jsem zhubla? Pochybuju.

PS4: Fotky mám. Je to jako s rodinnými alby… zajímají někoho? Pochybuju.