• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    YMLADRISmilostna poezie / basnicky o lasce, ktere mne dostanou
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    jedna trochu antimilostna... Vlasta Redl

    Ještě mě studí slzy na líci
    Co naposledy pro mě vyplakala
    Než zas odešla kamsi za kýmsi
    Nad kým prý se ještě slitovala
    To ale nade mnou se Bůh smiloval
    Když mi nechal její slzy na rameni
    Teď můžu chodit řádně povýšen
    po světe kde lásky pro mě není


    Jistě není, nebylo a nemá být
    Ani beznaděj a už vůbec ne bída
    A srdce na dlaních netlučou a nevábí
    Jsou tak stejná až darmo to střídat
    To asi obejmout vítr je skoro víc
    Vylést do korun a nechat se houpat
    V lese hladit kůru borovic,
    Co když … je jen hloupá …


    Ještě mě budí ze sna obrázky
    Co na kůži mi nechty napínala
    Šrámy na tváři od něžné pomlázky
    Kterou mi hvězdy zhasínala
    A slunce nemá důvod vycházet
    Tak se fláká kdesi za horama
    Já po tmě šmátrám pod svícnem
    Co když … je taky sama …


    Tak už to dopij putovní příteli
    Popojedem dolinami
    Napříč obilím, kaktusy a svízeli
    Spávat na kopci slámy
    Kam až nás dovedou tahací provázky
    Necháme otisk bosé nohy čaroděje
    Budeš mě učit zpívat bez lásky
    Co když … se směje …

    Áááááá
    BRANA
    BRANA --- ---
    Píseň lásky
    Kamil Bednar


    V.

    Milenec rty milenky své lehce rozhrnuje,
    jazykem laská tu krmi vzácnou
    a sladkostí se až po hrdlo zachvívá.

    A ruce se mu milostnou vášní chvějí,
    když opatrně po ňadrech sklouzávají
    a chválí boky oblé, jež skrývá šat.

    A hlavu když mezi kolena její klade,
    polibky pije z měkkých míst v podkolení,
    jsk odsouzenec se klání nad studánkou.

    Pak údy své s jejími proplétá měkce,
    a k břichu bělostnému se horoucně tiskne,
    jak sadař špatný plátek za plátkem růži rve.

    A hryže vlasy její a dech její dýchá
    a zuby její rty svými zkrvavenými drtí
    a ohýbá tělo její a láme a mučí.

    Ne tak, ó ne tak, slzičko má,
    prameny vášně naší v tichu snů dřímou
    a nebe naše je vlahé a mírné.

    Láska naše jak rosa nevysušená,
    jak obcházení tiché s očima zastřenýma -
    hra dětí, které se na minulý život rozpomínají.


    VI.

    Ze světa dětí je láska naše,
    cizí a k smíchu je jí svět velký,
    jenž lásky naší se rozpakuje.

    Za okny večer stíny zemřelých bloudí
    a naříkají nad hroby zasněženými,
    ó hlavy bledé a ovázané!

    Takové smetí hrne svět k našemu prahu,
    je plý smrti a studený je
    a polibky svými jak z mosazi usmrcuje.

    Uprostřed hrobů zmrzlých jde láska naše,
    Růženka Šípková v nejhlubším spánku nejšťastnější,
    hle, nohy své jako kněžna zvedá!

    Prst větru růžový varuje ptáky,
    aby svým čiřinkáním nerušili
    zasnění její spanilosti.

    Ale jak ze škeble hukot světa
    do uší lásce naší bije
    a pod chodidla trny jí ukládá.

    Keř za keřem se rohrnují tiše,
    ne lidé, ale květy a vůně
    nám po dolinách jásají vstříc.

    ...

    pokračování -> BRANA
    BOSSORKA
    BOSSORKA --- ---
    Plonková sedmička (Vlasta Třešňák)
    Být nocí, či nebýt dnem ?

    Noc
    když se promodlila k ránu
    je stará a strhaná
    chtivá pohlazení

    Denně se omlouvá
    že ještě nepřivykla světlu
    Den se otočí a smutně kývne
    "Vím..."

    Noc
    si je vědoma tmy
    a každé ráno
    ji světlu k nohám dává
    láska ji kulaté srdce ohlodává
    ten srpek se ztrácí, ztrácí...

    Co je to za křik
    co hvězdu za hvězdou zháší?
    To jsou probuzení ptáci

    Být dnem je snadné
    být dnem je snazší...

    A k večeru, na místě
    kam nedošlápne noha obra
    se sejdou znovu

    Den
    je už nesvůj
    je chtivý pohlazení
    to jak mu srdce zrudlo
    a přichází ona
    samatově krásnoucí a krutá
    stahuje mu hrdlo
    den lape po dechu
    nevnímá
    Noc pokládá do mechu
    přikrývá tichem
    a jak usínají ptáci
    na jeho rány přikládá své
    hojící se hříchem
    té lásce říká pološero

    ráno vyčerpaně zhasne
    ráno vyčerpaně zháší

    Být nocí je krásné
    být dnem je snazší.
    KASHMIR
    KASHMIR --- ---
    Slunce šlo spát
    za hromádku klád
    na nebi hvězdy klíčí.
    Už nepracuj, mravenečku můj,
    schovej se do jehličí.

    Slunce šlo spát
    za hromádku klád
    na nebi hvězdy klíčí.
    Už nepracuj, mravenečku můj,
    schovej se do jehličí.


    Máš nožičky uběhané,
    den byl tak těžký.
    Pojď, lůžko máš odestlané
    v chládku od macešky.

    Spinká a sní
    mravenec lesní
    v hromádce u kapradí.
    Nespinká sám,
    s maminkou je tam,
    tykadlama ho hladí.

    Máš nožičky uběhané,
    den byl tak těžký.
    Pojď, lůžko máš odestlané
    v chládku od macešky.

    Spinká a sní
    mravenec lesní
    v hromádce u kapradí.
    Nespinká sám,
    s maminkou je tam,
    tykadlama ho hladí.
    BRANA
    BRANA --- ---
    Pisen lasky
    Kamil Bednar

    III.
    Kde jsi nyni, zda te vlny nesou
    utonulou k domu, kde jsem sam
    a jen uzkost bydli se mnou, nesmyslny smich?

    Kde jsi nyni, zdali v duchu prchas,
    zdali te jiz lodka smichu pohoupava
    anebo tve vlasy procesava zal?

    Kde jsi nyni, zdali znas mne jeste -
    chodim s maskou v reji zmatenem,
    z nevidenych ran mych krev mi vyteka.

    Zda jsi sama, zda te take telo mate,
    take stradas cizich lidi smich i stesk,
    cizinci te take ve snach poznavaji?

    Zda ji slaba, zda mas silu kracet
    v prskach destu jara dala a dal,
    po tenouckem ledu vecne zimy?

    Zda ti treba je mne? Jsme si blizci
    jako nehty prstu pri hlazeni milencu?
    Horka, tvrda slova jsou nam dym?

    Nezapomen, nezapomen, slzicko ma,
    bolest nebe k otoku se sbira jiz,
    brzo nase hory zasnezi jiz snih.

    IV.

    Kez jen svetlo, ktere pada nyni
    okny mymi do me cely chladne,
    pripomina ti muj skryty hlas!

    Na sklo okna pokoje ti v dali
    rozechvelou rukou pisi slova sva -
    kazde z nich te nazpet vola sem.

    Cizi zeny za zavoji pod okny mi chodi,
    cizi laska rozesmutnuje mne,
    o samote chci byt s pisni svou.

    Tise chci ji do samoty rikat,
    jako proutkem chci ji do vln slehat,
    do vln, ktere obraz muj az k tobe donesou.

    Boky zen jsou kluzke, nadra jak snih chladna,
    oci zari materstvim a nehou sobeckou,
    jejich usta chtiva, ke lzim ochotna.

    Slys mne na horach, o vzdalena ma,
    slys mne v snehu, ruzi zasypanou,
    rany me od noze sadarova viz!

    V nizinach tise chodim nepoznavam,
    v nocich hvezdy jako stada pocitam,
    kde jsi, holubicko ma, spanku i bdeni me?


    ...
    BRANA
    BRANA --- ---
    Pisen lasky
    Kamil Bednar

    ma slova, krupeje deste ...

    I.
    Holubicko ma na chladne rimse dnu mych
    uprostred mesta temnotneho,
    holubicko ma, krev srdce meho usrkavajici!

    Lasko ma, trpici lasko milence trpiciho,
    prikryj mne naheho kridly svymi
    a pred zasti sveta mne zahal!

    V me dlani vraska tenka place k tobe
    a o smilovani zadoni a prosi -
    neopoustej mne, ozveno sladka slova meho!

    Jak svicen chveje se me srdce v tve ruce,
    o pozorna bud, at dechem nerozplasis
    plamen me lasky ve tmu nemilovani!

    Za tebou leti ma slova, krupeje deste,
    a na okna pokoje tveho v dali
    bubnuji prsty netrpelivymi.

    Tys ozarila tapani hlucha mych kroku,
    jez po spickach smrt svou obchazely,
    ty jsi v mem srdci jak svice pri hostine plala!

    Tys byla vinem mym a podperou uponku mych,
    vesele do jasu nebe slehajicich,
    nezapomen, o nezapomen, slzicko ma!

    ...
    FITH
    FITH --- ---
    Nemůžeš
    přece tak dlouho spát
    Právě tak jako já
    v těch pár hodinách
    (celé té věčnosti)

    Musela ses mnohokrát vzbudit
    a tak jako já nahlížet
    za záclony
    do zádveří
    pod postel
    za okno
    pod ubrus
    do povlaku polštáře
    do krabičky karamel
    a vůbec všude tam
    kam by ses mi mohla skrýt

    Pak jsem to vzdal
    neboť jsem pochopil
    kam ses mi schovala


    vím kde jsi:
    Ve mně

    A na stejném místě
    u tebe
    čekám i já
    ROSEE
    ROSEE --- ---
    Jaroslav Seifert

    ( z básně jen jednou, nejsme si ale zcela jistá, takže kdyby jste znali...;) dík

    Peklo známe, je všude kolem nás a chodí po dvou, ale ráj?
    Co je to ráj?
    Možná že ráj není nic jiného, než ústa, která zašeptají naše jméno
    a pak ta krásná, nezvratná chvíle, kdy smíme na moment zapomenout na to peklo.
    SCHMUDLINKA
    SCHMUDLINKA --- ---
    Výlov
    Jaroslav Čejka

    Vyhaslá hvězda padá tmou
    do noci plné mlhy.
    Už je nám navždy souzeno
    mít v lásce jen hlad a dluhy.

    Tvé rty jsou v noci studené
    jak bříška leklých ryb.
    Touha už dávno vylovila
    ze tmy svou prázdnou síť.
    SCHMUDLINKA
    SCHMUDLINKA --- ---
    OUVERTURA
    Jaroslav Vrchlický

    Ta stará komedie máje
    začíná: Kvítí, písně, jas!
    Jak vždy výborně sehraná je
    a podmaní sta duší zas.

    Však zrovna to s ní jako s láskou,
    to známá hra a stará lež,
    hruď bolem zryta, čelo vráskou -
    Co platno? Přijde - Podlehneš!
    KOMATSU
    KOMATSU --- ---
    ZJEVENÍ

    Láska se zjevuje jak anděl
    - jsi oslepen září jeho očí,
    Opojen krásou a vznešeností,
    Stoupáš po schodech nahoru – výš a výš
    Až k samotné bráně,
    Nevidíš meč v jeho rukou,
    Jímž chystá Tě stít!

    Jak hluboký pád Tě čeká
    - vyhnání z ráje!
    Nic víc, nic míň.
    GINJA
    GINJA --- ---
    V.Hrabě
    Ospalé něžnosti

    Neony
    zvoní klekání
    v tvých očích vycházejí
    hvězdy a květiny
    padají na zem
    mezi stíny
    na břeh jezera kde roste rákosí a kmín
    kde dřevaři po skončení práce pijí
    kořalku z jeřabin

    A mně se chce tak spát
    Spát
    ve stínu tvých vlasů
    Spát na nic nemyslet
    při zvuku tvého hlasu se probouzet
    jak kuchař
    v pohádkách kde spí se stovky let
    a znovu usínat
    s hrstí tvých vlasů na čele
    a trochu žárlit
    na slunce
    které ti po těle kreslí
    malé nepochopitelné obrázky

    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    V této době

    proti
    tomu všemu
    ty
    jako moje protiváha?

    možná
    kdybys skutečně
    byla se mnou
    abys mne držela

    abys na mně ležela
    v noci
    aby mne tento vír
    nestrhl

    protože i ty
    stále znovu
    bojuješ
    proti tomu všemu

    a proti tomu všemu
    pro tebe já
    jako tvá protiváha?
    možná
    když budu
    skutečně u tebe
    abych tě držel

    - erich fried
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    Maličkost
    pro Catherine

    Nevím co je láska
    ale možná
    je to něco jako tohle:

    Když se vrátí
    z ciziny domů
    a hrdě mi řekne: "Viděla jsem
    vodní myš"
    a já si na ta slova vzpomenu
    v noci když se probudím
    a příštího dne při práci
    a toužím
    ta slova slyšet
    ještě jednou
    a také
    aby ona vypadala přesně tak
    jak vypadala
    když je říkala -

    Myslím že tohle je možná láska
    anebo aspoň něco podobného
    MDFK
    MDFK --- ---
    Háfiz
    Vzácnosti

    To vzácnosti jsou země největší:
    Hra na loutnu, číš vína, tančení
    štíhlonohá dívka, která lásku zná,
    a mlčení pak, ano, mlčení
    ZUZKAOU
    ZUZKAOU --- ---
    DEN PRVNÍ

    Vzňaly se stohy,
    co jich bylo.

    Užaslí, stáli na rozhraních hor,
    k nimž přibíjel je tisícletý průvod.

    První šly kouře z limbového dříví

    (neb začínalo
    Zmrtvýchvstání Země,

    jíž nezbylo než neživým i živým
    navracet zašlé podoby a jména),

    první šly kouře z limbového dříví,

    a léta v limbu šla,

    a dlouhé lokte lží,

    a páry nad hrncem,

    a křížky po funuse,

    a labutě,

    a buvoli

    (jež tušili jen
    pod vodou,

    neb roh jim trčel proti nebi
    jak saně z dětství, vmrzlé v led),

    a hromy šly,

    a hromská štěstí,

    a vlčice,

    a vlčí mlhy,

    a jemu bylo znenadání,
    jak by ho nesli nad hlavami:

    "Všechno je naše" - - - volal na ni,
    "všeho jsi paní - - - ber, co chceš!"

    a hrozny šly,

    a hroznýši,

    a hluchavky,

    a slepýši,

    a pomněnky,

    a zapomnění,

    a v ní bylo jak po vymření,
    jak by ji nesli přes kamení:

    "Nechci - - - už nic mi na nic není,"
    prosila šeptem, "nechci nic - - -"

    a pulci šli,

    a půlky pravdy,

    a tenké zdi,

    a tenata,

    a sny, uzděné po ocase,

    a v pytlích slepá koťata,

    třásl se, toužil vzdát se všemu
    (marně se, blízká, tiskla k němu):

    všechno je naše - - - ber, co chceš!"
    "Ber si - - - měj všechno, k dobrému i zlému,

    a ryby šly,

    a sliby plané,

    a vši,

    a kousků husarských,

    až hřích!

    a husy zařezané,

    třásla se - v očích krk i nůž -
    a hrozila, že nezůstane,

    že všechno stokrát darované:
    "Nech, co už bylo - - - nechci nic - - -"

    a vory šly,

    a vorvani,

    a pór,

    a prapor orvaný,

    táhla ho pryč, a její oči
    hlídaly, zda se neotočí,

    a tresky šly,

    a třesky plesky,

    a stezky már,

    a marné stesky,

    strhla ho k sobě - ustrašená,
    že se jí dívá přes ramena,

    a růže šly,

    a kůže hroší,

    a hladiny,

    a hladonoši,

    padala v něm - a kdesi v zadu
    slyšela ržát tu hrůznou řadu,

    a bouřky šly,

    a buřinky,

    "Co chceš?", ptal se jí po paměti,

    a pláň,

    a plaňka s plátýnky,

    "Co chceš?" a bral ji do objetí,

    a vůně šly,

    a plavuně,

    "Co chceš?"

    a člun,

    a ona - malá,

    a duny na luně,

    úzkostná,
    slastná - zašeptala:

    - - -"Všecko."

    Karel Šiktanc Den prvý

    (vůbec celá sbírka Adam a Eva)
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    Nemáš ani špetku vznešenosti,
    ani špetku osobitosti,
    ani špetku elegance,
    ani špetku záhady…

    Miluji tě!

    nanao sakaki
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    nemám štěstí
    sotva jsem se s milou setkal znenadání
    duše mi do půli nebes odlétla v okamžení
    trápím se že nemohu tělo proměnit podle svých přání
    miluji tvůj vlas
    chtěl bych se proto v pár fénixových jehlic proměnit
    proměnit se v čerň líčidla
    a kreslit křivku obočí - ten obraz horstva v jarních dnech
    proměnit se v rumělku
    a přiblížit se špičce jazyka na tvých rtech
    proměnit se ve stříbrné vlíkno
    a lalůčky tvých oušek prniknout
    proměnit se v hladinu zrcadla
    a půvabnou tvář tvoji po ní nechat plout
    proměnit se vlist lotosu
    a tvým vonným ramnům chlad stínu dát
    proměnit se v šerpu
    a pevně tvůj pas objímat
    proměnit se v suknici
    a halit nožky tvé, ten div
    rád změnit se chci v pár střevíců s výšivkou pěnivých vln

    a sledovat tvé kroky, ať jdou si kamkoliv

    pchu tung-ling
    MDFK
    MDFK --- ---
    Puškin/Dorida

    Vábí mě Dorida, má hebké vlasy zlaté,
    má bledou tvářičku a oči rozesmáté...
    Včera jsem přátelé a víno opustil
    a v jejích objetích jsem duší něhu pil.
    Hořel v nás jeden žár, slastný a neustálý
    jak touhy zmíraly a znovu procitaly,
    jihl jsem - přitom však ve zrádných tmách já lhář,
    viděl jsem prajinou, milou drahou tvář
    a naplnil mne stesk a žal, jenž nepomine,
    a horká ústa má šeptala jméno jiné.

    fajn klubík ;)
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    Srdce ve skutečnosti

    Srdce
    jež řeklo
    ,Neboj se o mne‘
    mrzne
    a bojí se o tu
    jíž to řeklo

    erich fried
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam