ELWERINE: To co popisuješ, je velmi velmi podobné tomu co mám za sebou já. :) To vůbec neznamená, že musíš skončit jako já po 12ti letech nemoci.
Imuran v každým případě pomáhá řešit problém s imunitním systém, respektive s jeho reakcí na vlastní tělo, přímo se to projeví zánětem. Ale to podle mne neni příčina toho onemocnění, jen projev. Tzn. jestliže je ti teď dobře po imuranu, je to čas k nabrání sil, ale opět to neni samospása. Řešení je v tom, jak sama správně píšeš: "začít žít sama se sebou" a to tak, abys byla dlouhodobě spokojená + prášky ti dovolují odpočinout si od projevů nemoci a soustředit se jinam.
Může uplně stačit, když si to sama začneš uvědomovat, že takhle je to správně a to cos dělala předtim je špatně a záleží na tom, aby ti bylo dobře. A nepotřebuješ k tomu možná nikoho dalšího, když si to budeš nejen uvědomovat, ale i jednat v souladu s tím.
Vidim se i v tom co píšeš o tom, že nemáš dvěru v cizí lidi, i já to považuju za intimní záležitost, ale když jsem si porovnal tu noční můru (ano i pro mne je kolektomie noční můra a kdybych se dokázal psychicky zhroutit nejspíš už by se to stalo) a to, že by mi mohl nějaký cizí člověk pomoct, aniž by do mě řezal, tak jasně vyhraje ten cizí člověk. Koneckonců, doktoři co mě budou řezat jsou taky cizí lidi.
Nikdo nemluví o běhání - je třeba najít takovýho, který s tim má zkušenosti a má dobré reference. Stejně jako když hledáš třeba kadeřnici ;) :)