ELWERINE: Rochnit si v tom nemá smysl, tim se to nespraví a chce to lepší náladu. Nedejte se strhnout mým odstrašujícím případem, kterej je ve svý podstatě výjmečnej.
Je třeba si najít něco co vás baví, co vás uspokojuje, co potěší. Nějakou práci, která se daří apod. Je třeba se na něco těšit, aby to nebylo jen o tom, že tady přežíváme.
DANARUN: No ano, proto se to řadí k "populačním nemocem" a trpí tim lidi v "moderní společnosti" - prostě přecitlivělost na něco. Nejsem si jist, že my bychom tim, že začnem jíst biopotraviny (které to vlastně jsou?) a odstěhovali se na ves dosáhli uplnýho vyléčení (já tedy už určitě ne :), respektive ne každej má takovou možnost (třeba že už jim je hodně zle nebo nemaj sílu, peníze) nebo touhu... Nevíš jak dlouho sis na tu nemoc zakládala, nevíš co přesně jí způsobilo - abysme s vaničkou nevylili i pomyslný děcko :)). Na druhou stranu vyzkoušet se má všechno, ale opatrně.
Mne nezajímá, že doktoři nejsou doktoři. Když jdu k automechanikovi, tak taky nepátrám po tom jestli měl zrovna dobrej den nebo ne. Komu jinýmu než odborníkovi by ses měla vložit do rukou? Kdo jinej by mi měl říct přestěhujte se na ves, pěstujte kozy a pijte jejich mlíko, léčitel? Rozumíš? :)
Realita je ovšem jiná a spíš nasvědčuje tomu o čem píšeš a mě to dost štve, protože nejde o odřený koleno, my si tu nemoc nevymejšlíme, nemáme na výběr, musímě to snášet, i když 100x nechceme. Pan doktor jde odpoledne domu, vypne a když s mu nebude chtít tak může třeba učit, nebo dělat něco jinýho. My ne. Proto pomoct zrovna tobě, respektive každýmu svýmu pacientovi by měl být jeho hlavní zájem a pomoct jak nelíp dokáže.