• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    _B2SPIRIT_BUDDHISMUS
    TLAPICKA
    TLAPICKA --- ---
    Jsme zaměstnáni myšlenkami, které myslíme a které doslova námi myslí. Například a obecně naše vytrvalé vnitřní melodrama, které určuje můj údajně vnitřní život, je ve skutečnosti důvěrné živoření ega ulpívajícího na sobě samém. Osobní melodrama je nekončící hovor, můj vnitřní dialog. Monolog ega. Existence ega se nachází v tomto monologu. Pokud monolog znenadání ustane, objeví se okamžitě jiné vědomí Odlišné od toho, které produkovalo naše ego. Je to přítomnost, tam, teď a tady. Zatímco čeká, a přesně na toto je potřeba čas, ego pokračuje ve svém monologu, chyceno v koloběhu svých vlastních myšlenek. Ego je chycené v hlavě. Ego je vždy chycené v hlavě, protože je to myšlenka a nutkavá myšlenka, která nepřestane myslet sama sebe. Je to mentální činnost, která zavádí psychologický čas. Ego známé jako "potřebuji čas"... Čas k dosažení vzdáleného cíle, osobní úspěch, ve který tak pevně věříme a jehož dosažení pořád vidíme v budoucnosti. Ego si zajišťuje svou vlastní existenci v přetrvávajícím úsilí pro dosažení ideálu, který si myšlenkami dalo samo sobě. Ego nikdy není zde, vždy je někde támhle, už brzy, zítra. Moc dobře ví, že pokud by plně bylo zde a nyní, bylo by obsaženo v přítomnosti a zcela v ní zmizelo.

    Vytváří odpor a pro své vlastní zachování se neustále promítá jako něco čekajícího na nás později nebo někde jinde. Jeho trik spočívá v tom, že uvěříme, že čas věci zlepší, já budu lepší. Budu lepším manželem, lepším přítelem, spolehlivým společníkem a vážným bla bla, a tak dál. Potřebuji jen čas. Udělat něco další den, co přitom můžeme udělat dnes, tento způsob je specialitou ega. Pokud bychom v záblesku či ve hlubokém vhledu zahlédil tuto bezvýznamnou hru, odkryli bychom i ego samotné. Pokud bychom bez možnosti dočasného úniku zastavili psychologický čas, ego by to nepřežilo. V bezčasovosti ego neudává směr. Mentální rozruch ustává a prožívání života se stává plnější, jednodušší a už nadále nemá nic společného s šílenstvími a komplikacemi ega. Pnutí mizí a chronologický čas nachází zpět svou funkci. Život nalézá svůj domov ve vlastní přítomnosti a přestává se zaměřovat někam jinam. Běžné myšlení taktéž nalézá své správné místo, které nikdy nemělo neustále vyrušovat naše bytí, ale naopak napomáhat nám při řešení běžných problémů našeho života, přes které je třeba se dostat a jen málo můžeme říci o metodě řešení. Pod nadvládou ega je duch hyperaktivní, nestabilní, je nervózní a vyveden z míry. Intelekt ve službách ega vytváří znepokojení. Do budoucnosti si promítá všechny možné druhy hrozeb a strachu, rozežírá přítomnost nedostatky, které sám vyprodukoval. Ego je dokonale neschopné čemukoliv věnovat potřebnou dávku péče. Znemožnuje splynout s okamžikem a s aktivitou, kterou vykonáváme. Pokud něco děláme opravdově, děláme to s láskou. Abychom mohli věci dělat s láskou, je nutné vymanit se z psychologického času, být plně přítomný, bez odstupu od činnosti, kterou vykonáváme. S radostí zatloukat hřebík. Dávat mrkev, brambory a zelí do salátové mísy. Přiložit prsty k hudebnímu nástroji. Šlapat jako pominutý na sluncem prozářeném svahu. Prostě dělat co máme rádi. Při této fantastické relaxaci, kdy nejsme ovlivněni naším egem jsme sami Činností. Činností, která je všenaplňující. Toto je podstata Zenu mistra Dogena, která byla předávána od mistra k mistrovi až do současnosti.
    V tomto duchu je zamýšlen projekt zenového kláštera, vytvoření místa, kde lidé budou moci znovu obnovit harmonii s přítomným okamžikem, s realitou každodenního života, bez potřeby neustále vyhledávat drogu v podobě extrémních zážitků, které jsou pastí našeho ega.

    Je to podobné svítání nového dne, když lidská bytost začne chápat důležitost práce sama na sobě. V tomto novém světle je zrozeno hledání pravdy. Je to tato bytost, která je přitahována knihami o spiritualitě, navštěvuje kurzy zaměřené na osobní rozvoj, praktikuje jógu, navštěvuje ašramy a kláštery a vyhledává kontakt s duchovními vůdci. Má těžký úkol. Jedná se o přeměnu bytí hledáním, řízenou základní otázkou „kdo jsem Já?“. Kdokoli se pustí do práce na uvědomování ega musí být připraven na moment, kdy se střetne se svojí minulostí a jejími traumaty. Dříve či později se setká se svým démonem. Každý má jiného démona. Každý má svůj „Velký strach“ uvnitř sebe, který se nám stále připomíná. Jednoho dne bude nutné s ním bojovat, ne z důvodů sociálních, politických, spirituálních nebo jiných, nýbrž kvůli strachu samotnému. Bude nutné postavit se tomu, co nám zabraňuje žít plně. Bojovat proti svému největšímu strachu. Právě teď je ten správný čas přijmout výzvu boje, přestat utíkat a bojovat s tím, co vám nahání strach. Rozumíte, že lidé a situace, které způsobili vaše nepříjemnosti jsou pouze převlečeným strachem s maskou démona, který ve vás žije? Každý si někdy v životě projde peklem. Setkat se z démonem je jako setkat se s příčinou všech strachů umístěných v hlubinách podvědomí. Je třeba sestoupit do labyrintu naší mysli a pročistit psychické bloky, které jsou zdrojem našich vnitřních nutkání.

    Žijeme podle scénáře vytvořeného naším démonem. Vypořádat se s tímto démonem spočívá v přesném nalezení situace, kdy se zrodil. Vrátit se do okamžiku pádu, kdy jsme přišli o svobodu. K větě, která nás odsoudila. K věku, kdy jsme ztratili vhled. Musíme najít tento moment. Moment, před kterým chceme útéci každou buňkou našeho těla. Je třeba si prožít znovu celý proces, ale s lepším postojem. Pokud tato událost vytvořila strach nebo pýchu, odejděte s vědomím klidu nebo pokory. Pokud tato situace vytvořila pocit viny, zbavte se ho. Nyní již víme, který okamžik se zapsal do našeho života.
    Každý dobře napsaný scénář má závěr. Blok byl odstraněn a znovu byla vydobyta naše svoboda. Ať se vydáme jakoukoliv cestou, není možné se vyhnout takto vynaložené námaze. Dokonce i v jemných praktikách jako je jóga nebo meditace, staré texty říkají, že není možné plížit se do nekonečna mezi spícími slony. Dříve či později se probudí! Jednoho dne se musíme postavit všem svým strachům. Musíme však počítat s obtížemi.
    Setkat se s démonem znamená setkat se s původem našich nejhlubších strachů, usídlených v našem podvědomí. Sestupte dolů do labyrintu a pročistěte svou zakalenou mysl. Právě teď je pravý čas.
    Ego žije problémy minulosti, které se sami od sebe nevyřeší. Pokud by ego ztratilo tuto zátěž, ztratilo by i svou identitu. A to se mu nechce!
    Démon může zůstat v labyrintu. Uspokojuje mě to, protože to ospravedlňuje mojí sebeidentifikaci s obětí. Zbavím se břemene? Volnost? Ne! Budu ho raději dál vláčet a litovat sebe sama, jak těžký je můj úděl! Vždy najdeme sympatizující hlasy, které nás utvrdí v tomto počínání. Raději budeme udržovat melodrama našeho ega. Již jste porozuměli základnímu mechanismu podvědomí, tj. identifikaci s myslí, která vytváří falešné já, ego a nahrazuje jej za pravé Já, za Já v realitě teď a tady? Potřeby ega jsou bez konce. Cítí se zranitelné a ohrožené. Žije ve stavu strachu a nouze. Když pochopíte základní nefunkčnost této náhražky pravého Já, není třeba pátrat po všech jejích nevyčíslitelných aspektech. Není třeba z toho vytvářet složitý osobní problém. To je právě to, co ego zbožňuje. Neustále hledá něco, čeho by se chytilo, aby udrželo a posílilo hlas iluzorního já. Proto se snadno a obratně chytne vašich problémů. Z tohoto důvodu je pro mnoho lidí jejich ego úzce spjato s jejich problémy. Jakmile je jednou ego vytvořeno, poslední věcí, kterou by tito lidé chtěli, je zbavit se svých problémů. Ztratit tyto problémy by totiž znamenalo ztratit známou pevnou půdu pod nohama. Ego může podvědomě investovat mnoho do bolesti a utrpení. Mentální bolest, utrpení a ego jsou jedno a to samé. Mentální bolest a utrpení postaveny do pravého světla májí přirozenost ega. Uvnitř nás ovšem září jasný svit ozařující vše. Již uvědomění si rozdílu mezi mentálním egem a vnitřím Já znamená vysvobození i rozšíření vědomí.
    Ego se nás snaží přesvědčit, že existuje. Vynakládáme spoustu energie pro získání určitých věcí a vlastností, které po nás ego žádá: více peněz, více žen, větší schopnosti, více slávy atd. To je naše běžné ego. A dokonce více „duchovnosti“! To je duchovní ego! Něco speciálního, abychom se mohli odlišit. Děláme to však nadarmo. Pocit nedostatečnosti zůstane a marné touhy se nepřestanou objevovat. Proto se říká, že touha je neukojitelná. Touhy ega stále hledají konečné uspokojení.
    Hledají „uff“ vyřčené odpočívajícím bojovníkem, který konečně dosáhl svého cíle.
    Samozřejmě, po 10 letech už to unavuje. Máme vilu, ženu, určité poznání a peníze bokem na stáří.. ale to ještě není ono. Co nyní? Nyní se upneme k novému cíli, k Jistotě víry. Osvícení. Královské ego!
    A je tady nová investice…toho samého ega, které nepřestalo hledat nějaký neobyčejný vrchol. A je to pořád totéž, ta samá písnička, ta samá namyšlenost, ta samá nadřazenost. Válka ega o novou trofej. Ve skutečnosti ego může existovat jen v tomto boji, kterým přesvědčuje samo sebe o své vlastní velké hodnotě.
    Čeho se ego skutečně obává, to je skutečně dosáhnout cíle, protože pak by byl proces ukončen.
    Lepší je zůstat u řady slibů, tj. v iluzi. Tedy směřování ega, proces hledání, konečné naplnění to všechno je iluze, ale paradoxně iluze, která dává pocit být někým a prožívat tuto hru dramaticky. To zahrnuje hraní své role žalostně, nechutně, dramaticky nebo morálně čistě. Celá tato historie existuje jen proto, abychom si v duchu měli o čem povídat. Jako celek si to však neuvědomujeme.
    Tento proces probíhá v podvědomí – je to jediný způsob, jak může pokračovat a rozvíjet se. Přesněji řečeno může probíhat v pouze ignoranci. Ignorance je ztráta vědomého Já. V tomto stavu hraje svůj part nejvíce podvědomí. Avšak ne zcela. Závoj ignorance nikdy zcela nezakryje skutečnost před Já. Jak by jen mohl. Ani ignorant se nevyhne používání slova „Já“. Tento závoj zakrývá pouze skutečnost „Já jsem sebou samým“, nebo „Já jsem čisté vědomí“ a způsobuje záměnu „Já“ s tělem. Protože ignorance je neoddělitelná od identifikace s objektem a jelikož fyzické tělo je pro ego par excellence objektem, který může ukazovat jako pravou individualitu, je pak velmi přirozené, že se objeví identifikace s tělem. Zde leží počátek úpadku vědomí sebe sama. Žití okázalým způsobem dává narcismu šanci ke svodům a tužbám. Život utápěný v hanbě zas otvírá dvěře komplexům a návykům kompezujícím naše nedostatky. Pak samotné Já nemůže být objeveno. Je nedostupné, protože již samotný fakt hledání Já je nejlepším způsobem jak se k němu obrátit zády. Hledání končí v momentě, kdy se hrdina vrátí domů. Poklad pak nalezne v truhle, na které sedí jeho dítě. V té truhle ovšem není nic „zvláštního“! Jsou tam drobnosti, které tvoří jednoduchost obyčejného života, avšak jsou i zdrojem radosti a jasu, potěšení pronikající každým okamžikem, bez sebemenšího pomyšlení na to, že bychom vlastně měli být někde jinde. Já má blíže k cítění než k myšlení. Je to jednoduše srdce. Srdce, totiž láska, nehledá nic k potvrzení sama sebe, protože jednoduše není co hledat, je to splyntí s vlastní přiřozeností, s bytím našeho Já.

    Je to právě ten duch, který hledá, přetrvává a touží po dosažení, a právě tento tlak udržuje ego jako takové. Srdce, láska, to je nadčasový pocit a zkušenost, srdce se citem a prožitkem. Pak není nic rozděleného, to samotné Já nikdy neopouští Sebe, protože to prostě není možné. Ani na moment se neoddělí samo od Sebe. Přesto však je možné, že se objeví deformace podvědomí, a tak Já může na sebe zapomenout. A to je právě ta ignorance. Pamatuj si, kdo jsi! Probuď se ze své náměsíčné existence, a toto probuzení otevře dveře, které se ego snažilo celou dobu udržet zavřené. Ovšem na druhou stranu je prospěšné, pokud srdci dovolíme zasáhnout do omylu naší paměti. Je rozdíl mezi neomezenou kontrolou, která postaví ego do popředí a správným zásahem, který odsouvá ego do druhotné role.

    Rolí ega není být Mistrem, ale žákem. Naším sluhou. Mistr i žák jsou v každém z nás a nepatří do světa duality, protože jsme zároveň Mistrem i žákem. Ale způsob kontroly nespočívá v tom nechat zvítězit neumezené choutky ega, nýbrž omezit je na odpovídající míru. Způsob kontroly ega spočívá v jeho podřízení se něčemu většímu, než je ono samo - srdci. V tom spočívá to, co odlišuje člověka, který překročil ignoranci. V ignoranci je v popředí ego a srdce je druhotné. I když by byl hlas srdce neodbytný, nebývá vyslyšen.
    Ignorant se nechává strhnout choutkami svého těla. Nezná léku; nenaučil se naslouchat hlasu svého srdce. Člověk, který překročil své ego žije svůj vlastní život, nechává se vést svým srdcem, jeho ego je druhořadé. Svému tělu věnuje potřebnou péči, nezapomíná ani na rozvoj ducha, vše se dostává na správné místo, ego se stává velice skromné. Realizace svého Já je realizace toho, co je neosobní. Není možné plně uchopit svůj skutečný život, pokud si neuvědomíme své neosobní Já. Ano, je důležité umět pracovat s egem a v určitém okamžiku je potřeba se ega zbavit, čím dříve, tím lépe. Měli bychom mít ego v nenávisti? Od okamžiku, kdy rozpoznáme všechny případy disfunkce od správného fungování zjistíme, že všechny věci jsou na správném místě a mají správnou funkci. Ego přebývá. Neměli bychom se však příliš spoléhat na to, že jsme zvítězili nebo že věci jsou správné takové, jaké jsou.
    Po čas své existence je ego úspěšné v udržování při životě sebe sama a v ochraňování svého království. Bez práce na vlastním egu je zbytečné očekávat nějaké vážnější hlubší změny v sobě samém. Pokud prohlédneme skrz závoj reality, kterou nám podsouvá vlastní ego, můžeme plně prožít skutečnou realitu. Nastává základní změna ve vnímání sebe sama. Není možné dosáhnout tohoto stavu skrze analýzu; je to změna vědomí.

    ZAZEN, Spirituální revoluce započala
    20. 8. 2007
    Zenová asociace
    Zenová asociace
    http://www.zen-asociace.cz
    ANDNOWSOMEINTEL
    ANDNOWSOMEINTEL --- ---
    Does Rebirth Make Sense?
    http://www.accesstoinsight.org/lib/authors/bodhi/bps-essay_46.html

    The channel for the transmission of kammic influence from life to life across the sequence of rebirths is the individual stream of consciousness. Consciousness embraces both phases of our being — that in which we generate fresh kamma and that in which we reap the fruits of old kamma — and thus in the process of rebirth, consciousness bridges the old and new existences. Consciousness is not a single transmigrating entity, a self or soul, but a stream of evanescent acts of consciousness, each of which arises, briefly subsists, and then passes away. This entire stream, however, though made up of evanescent units, is fused into a unified whole by the causal relations obtaining between all the occasions of consciousness in any individual continuum. At a deep level, each occasion of consciousness inherits from its predecessor the entire kammic legacy of that particular stream; in perishing, it in turn passes that content on to its successor, augmented by its own novel contribution. Thus our volitional deeds do not exhaust their full potential in their immediately visible effects. Every volitional deed that we perform, when it passes, leaves behind a subtle imprint stamped upon the onward-flowing stream of consciousness. The deed deposits in the stream of consciousness a seed capable of bearing fruit, of producing a result that matches the ethical quality of the deed.

    When we encounter suitable external conditions, the kammic seeds deposited in our mental continuum rise up from their dormant condition and produce their fruits. The most important function performed by kamma is to generate rebirth into an appropriate realm, a realm that provides a field for it to unfold its stored potentials. The bridge between the old existence and the new is, as we said above, the evolving stream of consciousness. It is within this stream of consciousness that the kamma has been created through the exercise of volition; it is this same stream of consciousness, flowing on, that carries the kammic energies into the new existence; and it is again this same stream of consciousness that experiences the fruit. Conceivably, at the deepest level all the individual streams of consciousness are integrated into a single all-embracing matrix, so that, beneath the surface of events, the separate kammic accumulations of all living beings crisscross, overlap, and merge. This hypothesis — though speculative — would help account for the strange coincidences we sometimes meet that prick holes in our assumptions of rational order.

    The generative function of kamma in the production of new existence is described by the Buddha in a short but pithy sutta preserved in the Anguttara Nikaya (AN III.76). Venerable Ananda approaches the Master and says, "'Existence, existence' is spoken of, venerable sir. In what way is there existence?" The Buddha replies: "If there were no kamma ripening in the sensory realm, no sense-sphere existence would be discerned. If there where no kamma ripening in the form realm, no form-sphere existence would be discerned. If there were no kamma ripening in the formless realm, no formless-sphere existence would be discerned. Therefore, Ananda, kamma is the field, consciousness the seed, and craving the moisture for beings obstructed by ignorance and fettered by craving to be established in a new realm of existence, either low (sense-sphere), middling (form-sphere), or high (formless-sphere)."
    ANDNOWSOMEINTEL
    ANDNOWSOMEINTEL --- ---
    "Life and death are of supreme importance. Time swiftly passes by and opportunity is lost. Each of us should strive to awaken. Awaken. Take heed, do not squander your
    life."

    - Master Dogen
    ANDNOWSOMEINTEL
    ANDNOWSOMEINTEL --- ---
    ANDNOWSOMEINTEL
    ANDNOWSOMEINTEL --- ---
    Popis buddhisticke praxe>

    Wings to Awakening

    Wings to Awakening: An Anthology from the Pali Canon
    http://www.accesstoinsight.org/lib/authors/thanissaro/wings/index.html


    ----

    Abandoning The Five Hindrances


    Establishing The Four Frames of Reference


    Developing The Seven Factors for Awakening

    The Seven Factors of Enlightenment
    The Seven Factors of Enlightenment
    http://www.accesstoinsight.org/lib/authors/piyadassi/wheel001.html
    ANDNOWSOMEINTEL
    ANDNOWSOMEINTEL --- ---
    NYA: cele aeony Sylvie..
    NYA
    NYA --- ---
    ANDNOWSOMEINTEL
    ANDNOWSOMEINTEL --- ---
    hledání Dharmy probíhá po celé kalpy..
    ANDNOWSOMEINTEL
    ANDNOWSOMEINTEL --- ---
    Mozna to nekomu z vas pomuze: vysledkem meho prehodnoceni porozumeni Dharme odpovida porozumeni smyslu vlastniho zivota. Na urovni jazyka je to buddhisticky pojem "mysli" spravneji prelozeny jako vlastni vlastni vedomi a uvedomeni, coz je vlastne v cestine zavadejici buddhisticky termin "mysl". "Mysl je Buddha." Je to vedomi, uvedomeni, uvedomovat si, proces zivota uvedomeni je buddhisticka stezka, sam proces zivota - casto dochazi k sekundarnimu odcizeni od toho bazalniho vyznamu a muze dojit az devalvaci vyznamu vlastniho zivota do vyprazdneneho stavu ( nihilismus ve kterem se nic nepocita, a po smrti nic neni - to je devalvace vyznamu Kosmu). Takze vlastne stredni stezka 8clennna je sam nas zivot, zivot proces.

    Po delsi dobe jsem okusil chut svobody a dobrodruzstvi poznani specificky pro Dharmu, je to skvele, a protoze je to nas zivot, patri k tomu co patri k nasemu zivotu a jeho rozsireni, a co se podstaty nirvany tyce jejiho naplnovani. De facto porozumeni tomutu co se podstaty nirvany tyce vede k otevreni poznani dosiroka...

    viz. klasicky http://www.accesstoinsight.org/lib/thai/lee/knowledge.html

    a Mahajanove.. to se otevira prirozene.

    je to uzasne.. specificka chut svobod, elanu a fantasticke dobrodruzstvi pro cestu v dobru, lasce, soucitu naseho zivota, v dharme
    ANDNOWSOMEINTEL
    ANDNOWSOMEINTEL --- ---
    Jednou Mistra v Parizi pozadal zebrak na ulici o cigaretu. Pritom zebrak Mistrovi rekl: "Jedina vec ktera v tomto svete neni iluzi je utrpeni."
    ANDNOWSOMEINTEL
    ANDNOWSOMEINTEL --- ---
    život je utrpení pro všechny bytosti
    ANDNOWSOMEINTEL
    ANDNOWSOMEINTEL --- ---
    Then the Blessed One went with a large number of monks to the Black Rock on the slope of Isigili. From afar he saw Ven. Vakkali lying dead on a couch. Now at that time a smokiness, a darkness was moving to the east, moved to the west, moved to the north, the south, above, below, moved to the intermediate directions. The Blessed One said, "Monks, do you see that smokiness, that darkness...?"

    "Yes, Lord."

    "That is Mara, the Evil One. He is searching for the consciousness of Vakkali the clansman: "Where is the consciousness of Vakkali the clansman established?" But, monks, it is through unestablished consciousness that Vakkali the clansman has become totally unbound."

    — SN 22.87
    GLOBALSPIRIT
    GLOBALSPIRIT --- ---
    ANDNOWSOMEINTEL
    ANDNOWSOMEINTEL --- ---
    Zen je příběh jednoho okamžiku..

    tady a teď. znovu a znovu.

    To je celé.
    ANDNOWSOMEINTEL
    ANDNOWSOMEINTEL --- ---
    Když máme dostatek zkušeností se životem, s lidmi, když jsme skutečně vstřebali tyto
    zkušenosti, pak už chápeme, že není potřeba dál studovat, ptát se ostatních,
    dívat se do knih. Jen cvičit. Tady a teď. Soustředit se tady a teď, jen v tomto
    živém okamžiku, znamená zastavit všechno bloudění. Patnáct let mistr De-
    shimaru ve Francii stále opakoval: Tady a teď, tady a teď. To je všechno.

    21. 8. 1997 10:30

    Včera jsem mluvil o bloudění. Bloudění je hlavním bodem všech vět-
    ších náboženství. V buddhismu máme bloudění Buddhy Shakyamuniho.
    V judaismu, v křesťanství máme bloudění celého národa. Znám tato ná-
    boženství dobře. Proto o nich mohu mluvit. Znám bibli velmi dobře. Mám
    katolické vzdělání. Není to historická nebo politická otázka, je to otázka lid-
    stva. Je to otázka života a smrti. Tento problém není ani starý, ani nový. Je
    lidský. Určitě na počátku lidstva museli první lidé hodně bloudit, bo jovat,
    aby si udrželi své místo. Žít, přežít vyžaduje mnoho úsilí. A lidské bytosti se
    staly největším, nejsilnějším dravcem v přírodě. Vystavěly vesnice, města, ale
    to nestačilo, aby vyřešily problém bloudění. Dravec se určitě velmi rychle stal
    kořistí vlastních přání, vlastního strachu, fantazie, svých posedlostí. Bloudění
    se stalo skrytějším, duchovnějším. Vystavět zeď nestačí k tomu, abychom se
    cítili v bezpečí. Legenda o Shakyamunim říká, že jeho otec dělal všechno,
    aby jeho syn nemohl jít ven z paláce. Okolo paláce krále Shakyamuniho byla
    velmi vysoká zeď, aby Buddha, mladý Buddha nemohl vidět svět venku.
    Pokud bloudění existuje v našem těle, existuje v naší mysli. Otázka života
    a smrti stále existuje: Co je příčinou naší existence v tomto vesmíru? Proč
    tento život musí jednou skončit? Jaký to má smysl? . .. Lidé se tedy sna-
    žili následovat různé cesty, snažili se odpovědět na tyto otázky. Je zde věda,
    která se snaží vysvětlit každý jev, jsou zde náboženství, ale žádná z těchto
    odpovědí nestačí k uspoko jení nejhlubšího přání našeho života. Nevíme a ni-
    kdy nebudeme vědět. Na vrcholku znalostí je neznámo. Kdo ví, co se stane
    v příštím okamžiku? Ani bůh nebo Buddha to nevědí. Můžete se honit za
    knihami, za mistry, nikdy však nenajdete odpověď na své otázky. A musíte
    si uvědomit, že je to štěstí, že nemůžete tuto odpověď nalézt. Když máme
    dostatek zkušeností se životem, s lidmi, když jsme skutečně vstřebali tyto
    zkušenosti, pak už chápeme, že není potřeba dál studovat, ptát se ostatních,
    dívat se do knih. Jen cvičit. Tady a teď. Soustředit se tady a teď, jen v tomto
    živém okamžiku, znamená zastavit všechno bloudění. Patnáct let mistr De-
    shimaru ve Francii stále opakoval: Tady a teď, tady a teď. To je všechno.
    Tohle je učení velkých mistrů. Tohle je učení Tenzo Kyokun, takový byl ži-
    vot Buddhy Shakyamuniho, Bo dhidharmy, Dogena - jen zazen. Přestaňte
    se hýbat, přestaňte bloudit. Lidé jsou často takoví: Budu studovat buddhis-
    mus, budu studovat zen a okamžitě utíkají do knihkupectví a kupují všechny
    knihy, shánějí se po veškerých učeních všech mistrů a nerozumí, že cvičení je
    přesný opak, že je to přestat právě s tímto. Pouze vy sami můžete vytvářet
    odpověď - tady a teď, vytvářet, nenapodobovat jako opice, vytvářet. Během
    večírku se mě kdosi zeptal: Co to znamená být mnich, bodhisattva? Ale já
    se každý den ptám sám sebe: Kdo je to mnich? Každý den musím vytvářet
    tento život, vlastní život. Každý den cvičit zazen. Včera večer jsem vám řekl,
    že dokud se budete dál urputně držet svých názorů, svých pevných představ,
    tak jako se slepec drží své hole, budete bloudit věčně. Pýcha, ego jsou neo-
    mezené. Zazen ničí toto ego, tuto pýchu. Pokračujte v zazenu dalších deset,
    patnáct, dvacet let a možná budeme moci začít spolu o něčem hovořit.

    ANDNOWSOMEINTEL
    ANDNOWSOMEINTEL --- ---
    Zazen, cviceni zazenu, je absolutni cesta, absolutni vira.. absolutni dimenze


    jedina vec v lidskem zivote ktera neni smesna
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam