Přejdu k závěrům: pro indické myšlení je mysticky vnímané světlo příznakem transcendence
tohoto všedního, podmíněného světa a výstupem na jinou úroveň existence: na úroveň čistého
bytí, boha, nejvyššího poznání a absolutní svobody. Je to v pravém slova smyslu znamení zjevení
konečné reality – a ta je bez jakýchkoli přívlastků. Proto ji lze zažít jako oslňující bílé světlo, do
něhož člověk vstupuje oslepen a ve kterém se nakonec rozplývá a nezanechává stopy; neboť tyto
stopy jsou spojeny s osobní historií jedince, tedy s pamětí o pomíjivých a vpodstatě
neskutečných událostech – s prvky, které nemají nic společného s bytím. Ten, kdo se setkává s
tímto světlem a ztotožní se s ním, dosahuje transcendentního způsobu bytí, které si nelze
představit. Vše, co můžeme pochopit, je, že je tento člověk pro náš svět definitivně mrtev – a že
je také mrtev pro všechny další možné světy této postexistence.
Mircea Eliade: Mefisto a androgyn
http://media1.tea.717.cz/files/media1:4b7b1d821e8d7.pdf.upl/Mircea%20Eliade%20-%20Mefisto%20a%20Androgyn.pdf
Za všech těchto okolností je stržen závoj iluze a nevědomosti. Člověk je
náhle oslepen čistým světlem, to jest ponořen do bytí. Z určitého hlediska lze říci, že obyčejný
svět, podmíněný svět je proměněn – a že se duše vlévá do absolutní úrovně, která je současně
bytím a posvátnem. Brahma, stejně tak Buddha, je znakem posvátna a bytí, konečnou realitou.
Indické myšlení ztotožňuje bytí, posvátno a mystické poznání s aktem, kterým si lze tuto realitu
uvědomit. Proto se lze setkat s tímto světlem buď při meditaci o bytí – jak je tomu v
upanišadách či buddhismu – nebo při snaze odhalit posvátno, jak je tomu u některých jógových a
mystických škol. Když se bytí ztotožňuje s posvátnem, jsou bohové zářiví nebo se zjevují svým
uctívačům v zářivých epifaniích. Září i lidé, když odstraní systém podmíněnosti, který
charakterizuje obyčejný lidský stav: to znamená, když dosáhli nejvyššího poznání a dospěli ke
svobodě. Pro indické myšlení souvisí svoboda nedílně s poznáním: ten, kdo ví, kdo odhalil všední
uspořádání bytí, je osvobozen už v tomto životě a není tudíž podroben kosmickým zákonům; těší
se od této chvíle božské spontánnosti, nejedná už jako lidský automat podle zákona příčin a
následků, ale „hraje si“ jako bohové – nebo jako plameny.