Vzdání se všeho je Dharma a ten, kdo toto chápe je Buddha, ale vzdání se všech klamů neponechává žádnou Dharmu, které by se bylo možné zachytit!
Přejete-li si poznat toto veliké tajemství, pouze se vyhněte upnutí se na jakoukoli prostou věc v Mysli. Prohlásit, že skutečná Dharmakája odráží Prázdnotu, je jen jiný způsob jak říci, že Dharmakája je Prázdnota a Prázdnota je Dharmakája. Lidé často tvrdí, že Dharmakája je obsažena v Prázdnotě a neuvědomují si, že se jedná o jedno a to samé. Pokud budete definovat Prázdnotu jako něco existujícího, pak to není Dharmakája, a definujete-li Dharmakáju jako něco existujícího, pak to není Prázdnota. Stačí se zdržet jakékoliv představy o Prázdnotě a je to Dharmakája, a na druhou stranou se stačí zdržet jakékoliv představy o Dharmakáji a je to Prázdnota. Tyto dvě se od sebe neliší, stejně tak, jako se od sebe neliší Buddha a vnímavé bytosti nebo samsára a Nirvána či klam a Bódhi. Jsou-li všechny tyto formy opuštěny, zůstává Buddha. Obyčejní lidé se rozhlíží po svém okolí, zatímco ti, co sledují Stezku, se dívají do Mysli, ale pravá Dharma znamená zapomenout obojí. To první je docela snadné, ale to druhé je velmi obtížné. Lidé se obávají zapomenout na své mysli, bojí se propadnout se do Prázdnoty, kde není ničeho, co by zastavilo jejich pád. Neví, že Prázdnota není skutečně prázdná, ale že to je říše skutečné Dharmy. Tato duchovně povznášející podstata je bez počátku, stará jako Prázdnota, nepodléhá ani zrození ani zničení, ani existenci ani ne-existenci, ani nečistotě nebo čistotě, není ani hlučná ani tichá, ani stará ani mladá, neobývá žádný prostor, nemá ani vnitřek ani vnějšek, rozměr ani formu, ani barvu ani zvuk. Nelze ji hledat, obsáhnout moudrostí či poznáním, vysvětlit slovy, dosáhnout hmotně či záslužnými činy. Všichni Buddhové a Bódhisattvové, společně se všemi vnímavými bytostmi vlastnícími život, společně sdílí tuto velkou podstatu Nirvány. Tato podstata je Mysl, Mysl je Buddha a Buddha je Dharma. Jakákoliv myšlenka stranou této pravdy je jednoznačně špatná.
Nemůžete používat Mysl, abyste nalezli Mysl, Buddhu, abyste nalezli Buddhu nebo Dharmu k nalezení Dharmy. Tak by jste se měli okamžitě oprostit od pojmového myšlení. Nechť je tiché pochopení vším! Jakýkoliv mentální proces nutně vede k omylu. Je to pouze přenos Mysli Myslí. Tento názor je takový, kterého je třeba se držet. Dávejte pozor a nehleďte na vnější hmotné okolí. Splést si hmotné okolí s Myslí je tímtéž, jako si splést zloděje s vlastním synem. Jedině v protikladu k nenasytnosti, vzteku a ignoranci jsou zjevné střídmost, klid a moudrost. Cožpak by mohlo bez iluze existovat Osvícení? Buddha vyhlásil všechny Dharmy, aby eliminoval sebemenší stopu pojmového myšlení. A vzdám-li se zcela pojmového myšlení, k čemu mi potom budou všechny Dharmy? Neupínejte se k ničemu mimo čistou Buddhovskou podstatu, která je původním zdrojem všech věcí. Předpokládejme, že byste měli ozdobit Prázdnotu tisíci drahokamy, jak by mohly zůstat ve své poloze? Buddhovská podstata je jako Prázdnota, i kdybyste ji ozdobili bezpočtem zásluh a moudrostí, jak by tam mohly zůstat? Jen by posloužily k zamlžení její původní Podstaty a učinily by ji neviditelnou.
Tzv. Doktrína Mentálního Původu (vyučovaná určitými sektami) tvrdí, že všechny věci jsou zabydleny v Mysli, projevují se díky kontaktu s vnějším prostředím a jejich manifestace mizí, když ono prostředí není přítomno. Ale omyl je v tom, že pojímají prostředí jako oddělené od čisté, neměnné podstaty všech věcí.
To, čemu se říká Zrcadlo Soustředění a Moudrostí (jedna z dalších mahájánových doktrín), vyžaduje používání zraku, sluchu, pocitů a vnímání, které vedou ke stavům klidu a vzrušení. Ale tyto umocněné vjemy založené na vnějších předmětech jsou přechodné prostředky patřící k jedné z nižších kategorií "kořenů dobra". A tato kategorie "kořenů dobra" pouze lidem umožňuje pochopit :o, co je jim říkáno. Přejete-li si prožít Osvícení sami, nesmíte se utápět v těchto koncepcích. Všechno to jsou okolní Dharmy, které se vztahují k věcem, které jsou a k věcem, které nejsou, závislé na existenci a neexistenci. Když se jenom vyhnete představám o existenci a ne-existenci ve vztahu k absolutně všemu, pak proniknete Dharmu.
Prvního dne devátého měsíce mi Mistr řekl: Od momentu, kdy Velký Mistr Bódhidharma přišel do Číny, rozprávěl pouze o jediné Mysli a poukazoval jen na jednu Dharmu. Použil Buddhu, aby předával Buddhu a nikdy nehovořil o jiném Buddhovi. Použil Dharmu, aby vysvětlil Dharmu, ale nikdy nehovořil o nějaké jiné Dharmě. Ta Dharma byla Dharma beze slov a ten Buddha byl nezachytitelný Buddha, protože ve skutečnosti tvořili Čistou Mysl, která je zdrojem všech věcí. Toto je jediná pravda, vše ostatní je klam. Pradžňá je moudrost a moudrost je původně Mysl-zdroj. Běžní lidé nevyhledávají Stezku, ale pouze se podvolují svým šesti smyslům, aby je vtáhly zpět do šesti říší existence. Student Stezky, který si dovolí jen jedinou samsarickou myšlenku, spadne mezi démony. A dovolí-li si jen jednu myšlenku, která povede k rozlišovacímu vnímání, upadne do hereze.
Držet se něčeho, co je zrozené a snažit se to eliminovat, znamená upadnout mezi Šrávaky. A držet se věcí, které jsou nezrozené, ale zničitelné, znamená upadnout mezi Pratjéky. Nic není zrozené, nic nemůže být zničené. Pryč s vaším dualismem, vašimi sympatiemi a antipatiemi. I ta nejprostější věc je prostě jediná Mysl. Pochopili-li jste toto, pak jste ovládli Vůz Buddhů.
Prostí lidé jsou všichni utopeni v pojmovém myšlení, založeném na problémech jejich vnějšího prostředí, a tudíž podléhají touhám a závisti. K vyloučení těchto problémů - environmentálních fenoménů - stačí zarazit pojmové myšlení. To když zmizí, pak jsou vnější vlivy prázdné, a jsou-li tyto prázdné, zaniká i myšlenka. Ale jestliže se pokusíte vylučovat prostředí bez zastavení pojmového myšlení, pak úspěchu nedosáhnete, nýbrž naopak dosáhnete toho, že vás toto myšlení, nyní posílené, bude více vyrušovat. A tak všechny věci nejsou nic než Mysl - nezachytitelná Mysl, tak čeho chcete ve svých nadějích dosáhnout? Ti, kteří patří ke studentům Pradžni uznávají, že není nic zachytitelného a tak upouští od myšlení na Tři Vozy. Je pouze jedna skutečnost a nelze ji nijak realizovat ani získat. Říkat: "Já jsem schopen něco realizovat" nebo "Já jsem schopen něčeho dosáhnout" znamená zařadit se k arogantním lidem. Ti, kteří odhodili své róby a opustili shromáždění, jak je o nich psáno v Lotosové Sútře, zrovna k nim patřili. A proto Buddha prohlásil: "Opravdu jsem od Osvícení nic nezískal." Je to prostě tajemně tiché porozumění a nic víc.
Jestliže by běžný člověk před svou smrtí dokázal chápat pět elementů vědomí jako prázdné, čtyři fyzické elementy jako netvořící "Já", skutečnou Mysl jako beztvarou a nepřicházející ani neodcházející, svoji podstatu jako něco, co nepočíná při jeho zrození a nemizí při smrti, a je celistvé a ve všech ohledech nehybné, uznat svoji Mysl a předměty jako jedno - a pokud by toto opravdu všechno dokázal, pak by Osvícení dosáhl zábleskem. Už by nebyl vtažen do Trojitého Světa, stal by se Tím, kdo překonal Svět. Nehrozila by mu ani ta nejmenší tendence k opětovnému zrození. A spatřil-li by nádhernou záři všech Buddhů, kteří by ho přišli přivítat, obklopeni všemi druhy vznešených manifestací, nepocítil by žádnou touhu se jim přiblížit. A kdyby spatřil všechny možné druhy hrůz a děsů, nepocítil by žádné obavy. A tak by získal stav nepodmíněného bytí. A toto, je tedy základním principem.
Osmého dne devátého měsíce mi Mistr řekl: To, čemu se říká Město Klamu, obsahuje Dva Prostředky, Deset Stadií Bódhisattvova Pokroku a dvě formy Plného Osvícení. Vše toto jsou mocná učení, aby vyvolala v lidech zájem, ale i přesto patří do Města Iluzí. A to, co se nazývá Město Vzácností, je skutečná Mysl, původní Buddhova Podstata, poklad naší vlastní Podstaty. Tyto drahokamy nelze ani měřit ani hromadit. A přesto nejsou Buddhou ani vnímavými bytostmi, ani objekty ani subjekty, kde tedy může být toto Město Vzácností? Když se zeptáte: "Dobrá tedy, tolik o Městě Klamu, ale kde je to Město Vzácností?", je to místo, ku kterému neexistuje žádný směr. Protože, kdyby nějaký směr šlo ukázat, pak by to bylo místo v prostoru a tudíž by to nebylo opravdové Místo Vzácností. Jediné, co můžeme říci je, že je velmi blízko. Nelze je zcela přesně popsat, ale dojdete-li k němu tichým porozuměním jeho podstatě, poznáte, že jste právě tam.
Ikšantikové jsou ti, jejichž víra je neúplná. Všechny bytosti ve všech šesti říších existence, včetně těch, kteří následují mahájánu a hínajánu a nevěří ve své potenciální Buddhovství, jsou dle toho nazývání Ikšantikové - bez kořenů dobra. Bódhisattvové, hluboce věřící v Buddha-Dharmu, aniž by přijali rozdělení na mahájánu a hínajánu, ale kteří si neuvědomují jednotnou Podstatu Buddhy a vnímavých bytostí, jsou dle toho nazýváni Ikšantikové s kořeny dobra. Ti, kteří jsou osvíceni nasloucháním mluvené doktríně, jsou označováni jako Šrávakové (posluchači). Ti Osvícení, kteří byli osvíceni díky vnímání zákona karmy, se jmenují Pratjeka-Buddhové. Ti, kteří se stanou Buddhy, ale nikoli skrze Osvícení v jejich vlastních myslích, se jmenují Buddhové Posluchači. Velká většina studentů Stezky bývá osvícena skrze mluvenou Dharmu a nikoli skrze Dharmu Mysli. A dokonce ani po následující aeony úsilí se nevyladí na původní Esenci Buddhy. A proto ti, kdož nejsou osvíceni ve svých vlastních myslích, ale nasloucháním Dharmy, která je vyučována slovně, se upoutávají k doktríně, kterou tím považují za důležitou, a postupují krok za krokem bez ohledu na svoji původní mysl. A tak, dojdete-li pouze k tichému porozumění Mysli, nebude třeba, abyste vyhledávali Dharmu, protože Mysl je Dharma.
Lidé většinou naráží na překážky vnějších fenoménů, které jim brání proniknout Mysl, a v jednotlivých událostech, které jim zas brání v pochopení skrytých principů. A tak se velmi často snaží vymanit z vlivu těchto vnějších fenoménů, aby ustálili své mysli nebo aby zahalili události a udrželi své představy principů. Neuvědomují si, že tímto pouze zahalují jevy Myslí a události principy. Stačí vyprázdnit vlastní mysl a vnější fenomén se vyprázdní sám od sebe. Jakmile zákonitosti ustanou, události se přestanou překotně hrnout. Prostě nezaměstnávejte Mysl těmito zvrácenostmi.
Dnes se mnoho lidí obává vyprázdnit mysl a vrhnout se do Prázdnoty. Neví, že jejich vlastní Mysl Prázdnotou JE. Ignorant se vystříhá jevů, ale myšlenky nikoliv, a moudrý se vystříhá myšlenky, ale ne jevů.
Mysl Bódhisattvy je jako prázdnota, protože on se vzdává všeho a dokonce si ani nepřeje hromadit zásluhy. Existují tři druhy odevzdání se. Nejvyšší forma odevzdání se je - když se vzdáme všeho uvnitř i vně, tělesně i mentálně, kdy všechny činy jsou diktovány pouze místem a okolnostmi, kdy subjektivita i objektivita jsou zapomenuty. Druhý, střední stupeň odevzdání je na druhé straně, když Stezku následujeme společně se záměrnými činy, ale doprovázenými vzdáním se zásluh a jakýchkoliv nadějí na odměnu. A nejnižší forma odevzdání se je, když po poznání Dharmy nasloucháním a tudíž bez připoutanosti, konáme činy s nadějí na odměnu. To první můžeme přirovnat ke svítící lucerně, která bez problémů ozáří celou stezku; to druhé k lucerně, která osvítí stezku na jedné straně, je to tedy někdy tma, jindy světlo; a to třetí je jako zakrytá lucerna, kdy nejsou vidět díry pod nohami.
Tak je mysl Bódhisattvy jako Prázdnota a vše je jí opuštěno. Když už nelze udržovat myšlenky na minulost, je to upuštění od minulosti. A stejně tak je tomu s přítomností a budoucností. A toto se nazývá úplné vzdání se Trojitého basu. Protože Tathágata uvedl Kášjapu v Dharmu a platí to až dosud, Mysl byla přenesena Myslí a obě tyto Mysli jsou identické. A vysvětlení Prázdnoty nelze učiniti slovy. Přenos v konkrétních termínech nemůže být Dharmou. A tak je Mysl přenášena Myslí a tyto Mysli se vůbec neliší. Vysvětlování a příjem vysvětlení - pochopení - jsou obě velmi obtížné cesty tajemného porozumění a jen málo vyvolených je schopno je přijmout. Ve skutečnosti, Mysl není Mysl a přenos není přenosem.
Buddha má tři těla. Dharmakájou je míněna Dharma všudypřítomné prázdnoty, skutečné samo-existující Podstaty všeho. Sambhógakájou rozumíme Dharmu skryté vesmírné čistoty věcí.
Nirmanakájou rozumíme Dharmy šesti cvičení vedoucích k Nirváně a všechny další podobné postupy. Dharma Dharmakáji nemůže být hledána pomocí řeči nebo nasloucháním či psaným slovem. Není to nic takového, co lze popsat nebo nějak dokázat. Existuje pouze všudypřítomná prázdnota skutečné samo-existující Podstaty všeho a nic víc. A potom, říkat, že neexistuje Dharma vysvětlitelná slovy, je vlastně kázání Dharmy. Sambhógakája a Nirmanakája odpovídají určitým okolnostem. Mluvená Dharma, která reaguje na události vnímané smysly v žádném případě není skutečnou Dharmou. Takže lze říci, že Sambhógakája nebo Nirmanakája nejsou skutečným Buddhou neboli kazatelem Dharmy.
Termín Jednota poukazuje na jednolitou duchovní záři, která se rozděluje v šest, harmonicky se prolínajících elementů. Tato duchovní a jednolitá záře je Jediná Mysl, zatímco oněch šest harmonicky promísených elementů je šest smyslových orgánů. A těchto šest smyslových orgánů se ztotožňuje s orgány, které vnímají - oči s formou, ucho se zvukem, nos s vůní, jazyk s chutí, tělo s hmatem a myslící mysl s entitami. A mezi těmito orgány a jejich objekty povstává šest smyslových vjemů, což vše dohromady představuje osmnáct smyslových říší. Porozumíte-li tomu, že těchto osmnáct říší nemá žádnou objektivní existenci, pak spojíte oněch šest harmonicky promíchaných elementů v jednotnou duchovní záři, která je Jedinou Myslí. Všichni studenti Stezky toto ví, ale nedokáží se ubránit vytváření konceptů "jednoduché duchovní záře" a "šesti harmonicky promísených elementů". A dle toho jsou připoutáni k entitám a neuspějí v tichém pochopení původní Mysli.
Když se Tathágata manifestoval v tomto světě, přál si kázat Prostou Pravdu. Ale lidé by mu neuvěřili a posmívali by se mu a tak by se dostali do oceánu smutku (samsára). Na druhé straně, kdyby nic neřekl, propadl by sobectví a nemohl by rozšířit vědění mystické Stezky pro dobro vnímavých bytostí. A tak se rozhodl použít způsob kázání a učení pomocí Třech Prostředků. A i přesto, že tyto prostředky obsahují mělké i hluboké učení, ani jedno z nich není skutečnou Dharmou. Takže lze říci, že existuje pouze Cesta Jednoho Prostředku, a kdyby jich bylo víc, nebyly by skutečné. A navíc, absolutně neexistuje žádný způsob, jak tuto Cestu popsat, jak popsat Dharmu Jediné Mysli. A tak si Tathágata povolal Kášjapu, aby přišel a sedl si k němu na Trůn Zákona, a svěřil mu Nevyslovitelnou Dharmu Jediné Mysli.
Tato nerozlišitelná Dharma musí být cvičena zvlášť a ti, kteří dosáhnou tichého porozumění a budou tiše osvíceni, dojdou stavu Buddhovství.