TANAIS: tak jako u mě a mýho partnera.. možná pro to, že jsme se za život naučili druhýho milovat, ale nevlastnit..pro partnera mít porozumění a chtít pro něj dobro, bez egoismu

DHA: tak to tiše zavidím

DHA: když nejsou děti, je to o mnoho jednodušší a pak myslím, že není důvod se změně bránit :)

LISTIKUS: proč by mě to mělo štvát? nojo možná se mi to vrátí a 3x tak horší až já budu manželkou.. ano..a stímto rizikem jsem do toho šla.

Ty, můj partner je taky otevřený, upřímný a citlivý.. na mě pozná každou změnu.. tak proč bych měla lhát, když by na to přišel bylo by to ještě horší..my se nevlastníme - dělej to, co tě dělá šťastným.

IVETA: já jsem schopna nevěru tolerovat a chápat ji. To není úplně tradičně evropské :) A už vůbec to není tradiční ženský pohled :)

LISTIKUS: ne, nebála jsem se, delší dobu jsem cítila, že potřebuji nutně změnu. Ale jak už to bývá, dokud jsem k tomu neměla ten správný motiv, nechtělo se mi do toho, nijak strašné to manželsví nebylo a asi bych ho jen tak sama od sebe neukončila.
Tenhle nový vztah je úplně jiný, od začátku vystavěný na jiných hodnotách. Že by se v něm opakovaly ty samé chyby není možné, což samozřejmě není záruka, že nedojede na něco jiného :-).
My jsme neměli děti, nemusela jsem se na nikoho ohlížet, náš rozvod trval 10 minut.

Ale každý konkrétní příklad do této obecné roviny nemusí pasovat. Může se stát, že jsou oba partneři v manželství natolik nekompatibilní, že nemůže dál spolu fungovat a pak je rozvod asi lepší. Ale nemyslím si, že příčinou toho může být zamilovanost. Myslím si, že příčiny jsou pak někde jinde...

IVETA: ale neštvě te to, že ty jsi upřímna a podstupuješ riziko, že je nekdo vyfuckuje.....a on se schovává?

nevím já to beru asi uplně jinak.::: můj milenec: teď tu jsi, teď mě miluješ, a já si to chci užít na plno, každou minutu s tebou vychutnat a prožít.. protože zítra tu už být nemusíš.. (vztah se zlepší, bude klapat a mě třeba nebudu už potřebovat) A nemám pocit, nebo touhu s ním bydlet, nebo po něm chtít víc než máme..jak to je je to fajn a nic neřeším.. jak by bylo, kdyby. nebo dávala ultimáta....jsi tak šťastný? s paralelním vztahem? ano? tak jsem ráda, že tě dělám šťastným...

IVETA: v obecné rovině to považuju za správné - když už se někdo rozhodne, že s někým bude žít a bude s ním mít rodinu, měl by se k ní chovat zodpovědně, což znamená i zvládnout zamilovanost, která se může přihodit každému zcela nečekaně.

IVETA: souhlas.....

IVETA: tak se do něho nepleť :))

LISTIKUS: no s partnerem jsem o tom mluvila, s milencem taky, jsem dost otevřená a dokážu mluvit o čemkoliv.. a manželku jeho neznám.. to je věc mezi ním a jeho manželkou, nevím, proč bych se měla do jeho vztahu pléct...

TAYLES: no poradna.. hmm k tomu by měla být za potřebí partnerská láska obou dovu.. a taky souhlas pro poradnu obou dvou.. a když jeden nechce, můžeš stát na hlavě a nic nepomůže.

Oni mají v manželství jen jediný velký problém: manželka: psychická a finanční závislost na manželi aneb dělám všechny odpovědnými v mém okolí - pokud toto vyřeší .. můžou fungovat skvěle..

no jeslti tetu nebo strýčka...to dítě už nezabije =o)

No ale pokud dovolíš aby jsi měl dva vztahy, tak by jsi mel mít dost respektu ke všem a vyřešit to, než to nechat a tutlat.....jednomu ublížís, ale to přejde....ale jsi upřímněj člověk ti muže veřit....než srab který čeka že se to nejak vyřesí.....da se na toho člověka spolehount?

TANAIS: dám ti za pravdu: přesně toho bych se bála i já:-)) milenec se mir prostě přihodil a i já jemu.. A kdyby opustil svoji rodinu kvůli mě.. ptala bych se.. a co když opustí mě a naše děti kvůli jiné? bude taky o mě tak špatně mluvit a bude se mnou tak nespokojený, jak je se svojí manželkou?...

To, co jsi psala není tradiční evorpský postoj? jaký pak?

IVETA: někdy je s rodinou v rozvodu nutno intenzivně pracovat..jsou manželské poradny/partnerské/rodinné atd. ..osobně si myslím, že je furt lepší, domluvit se na přijatelném řešení a rozvést se..než aby děcko, mělo za otce kreténa, který z maminky dělá krávu holt...navíc jak dlouho je toto udržitelné..za chvíli bude děcku 10 a rodiče po sobě budou metat nože - to bude tak celé..pač kam toto asi tak může dojít?

PETGRIDUS: nedej bože novýho strýčka:-)))

LISTIKUS: no to už pak není úlet.. protože za ten rok se vytah prohloubí, znáte se dobře.. a máte se rádi...a teď to vysvětluj doma svý ženě: tebe si vážím, respektuji tě za to co pro nás děláš.. ale mám rád i svoji milenku...

TAYLES: i tak jsou horší zrady :)

LISTIKUS: no... já myslím, že člověk si dost často milenku ani nehledá... že jsou věci, které se prostě dějí :)

Z mýho pohledu - u nevěry bych se nejvíc bála toho, že to dotyčný nezvládne a že v tom začne lítat, že ohrozí mou rodinu. Toho já se u nevěry bojím. Ne, že se někdo s někým vyspí. Ale že tím, že to psychicky nezvládne, ohrozí mé děti. Já osobně bych třeba nemohla věřit chlapovi, který by se kvůli mě chtěl rozvíst a opustit děti. Neměla bych jistotu, že to někdy v budoucnu neudělá znovu. Ale jestli bych s ním měla problém spát? Eh, za určitých okolností asi ne :)
Ale uznávám, že tohle není evropsky tradiční postoj ;)