FURYAN: jedním důvodem je výchova, etika, kultura - to je ovšem volovina. Druhým, tím vážnějším důvodem je, že kdyby se to partner nedopatřením dozvěděl, tak mu to ublíží. Děláš prostě něco, čím riskuješ, že partnerovi ublížíš. Teda tak to aspoň vnímám já. Musíš trochu lhát, abys mohl někam na jiný rande... případně lžeš, když někde ulítneš, že jsi ten telefon nemohl zvednout, pač jsi ho neslyšel, pač jsi byl v kině... tohle, myslím, může budit pocit viny. Ale to je problém nevěrníka. Nikoli jeho partnera, myslím :) A mělo by to tak zůstat.

TANAIS: skoro 6 let, proc? ma to nejakej vyznam?

HITOMI: jak dlouho jste spolu?

TANAIS: muzes zacit neprimo a kdyz vidis, ze se pomalu chyta, prejit do primejsiho tonu.
Ale jak rikam, tohle zasadne nedelam. Komunikuju od zacatku narovinu, nemam s tim problem a partner take ne, proto jsem taky s nim, protoze tohle proste od sveho protejsku chci a je to jedna z mnoha veci, proc s nim jsem.
A mne tohle jako zadnej risk neprijde, neni tema, ktere by bylo tabu, v nasem vztahu ne :)

ILLUZE: ještě dodám - spíš si myslím, že takový návrh je trochu o alibismu - člověk nechce cítit pocit viny a tak chce trochu zodpovědnosti přehodit na toho druhého.

ILLUZE: no reagoval jsem na to, ze pises, ze s tim prijde vzdy ten, ktery ma rad mene. No mozna jsi to myslela jinak, ten psany text je proste nekdy na hovno

FURYAN: vážně reaguješ na můj příspěvek?
kde tvrdím opak?

HITOMI: náznaky pořád nejsou otevřenost - když naznačuješ, pořád se pohybuješ v rovině doměnek. Tohle funguje jedině, když se zeptáš přímo - jinak pak nastává to, co psala Blondýnka, že jeden o tom vlastně ani neví, pač se jen naznačovalo a ten druhý to vzal jako dohodu. A právě ta otevřená jasná otázka může zas vést k tomu, co jsem psala já. Když to není naplno řečeno, neni to nikdy jistý. Nemůžeš si být jistá tím, co si kdo myslí, když ti to neřekne narovinu, přímo. V tomhle, myslím, pravdu nemáš.

Já neříkala, že sto psala. Akorát tím chci říct, že mi přijde kravina to riskovat. To radši jsem hluchá a slepá k tomu, co dělá jinde partner, nepátrám po tom, neptám se, než abych se o tuhle dohodu pokoušela.

TANAIS: zalezi, jakym zpusobem se na to zeptas, nikdy to nemusis zjistovat primo, zeano :) tech zpusobu, jak tohle zjistit, je spousta. ja jsem proste zvykla o vsech vecech mluvit otevrene, partner taky, ale ano, je to dost velky luxus a takovych lidi jsem za zivot potkala jen velmi malo.

To sem snad nekde uvedla, ze potrebuju, nebo ze to praktikuju? dyt je to naprosta pitomost proboha....

ILLUZE: já si nemyslím, že je to o tom potkat někoho lepšího. Někdo si opravdu prostě rád zašuká s někým jiným a to absolutně bez dalšího příběhu, takovejch lidí je fakt hodně :) Zvláště my, pragmatici, bychom takhle nikoho lepšího fakt nelovili ;)
Jak už jsem psala, sex je jen sex. Nikoli cit.
A lidi - hlavně ženský - to furt směšujou dohromady :)

ILLUZE: Nesouhlasim - neverny je i totalne zamilovany clovek. Sexualni pud je silnejsi, nez pud sebezachovy.

HITOMI: asi jsem se nevyjádřila jasně. Je to vždycky risk. I v dlouhodobým vztahu. I když toho člověka znáš. Něco jinýho jsou fantazie a "možná" a neco jinýho je, když to po někom opravdu chceš. Jo, když i on řekne "fajn, taky jsem ti to chtěl navrhnout" tak dejme tomu (ale jak často se to stává, že?) Ale problém je, když ten druhý nechce. Pak už je to vždycky tak, že ses jednou zeptala. A on už bude vždycky vědět, že jsi to chtěla. A když něco člověk chce, obvykle dříve nebo později tu hranici překročí. Je to prostě risk. A to zcela otevřený :)

A já potřebuju ve vztahu s mužem jiné věci, než aby mi dovolil šukat s jinejma :)

TANAIS: ono prave dost zalezi na lidech, jak premysli, co jak citi a vnimaji. To behem nejakeho toho roku zjistis a pak vis, s cim prijit muzes a s cim ne. Jsem taky jen pro to, aby podobne dohody vznikaly pouze ve vztazich, kde to oba citi stejne. Jakmile je to na ukor druheho, nema to sanci vydrzet. Pak ten vztah ale nema tak nejak cenu, kdyz ten jeden neni schopen si tohle odpustit.
Bud oba, nebo nikdo :) tedy takto otevrene

HITOMI: ano, akorát to můžeš chtít jen po určitých lidech. Ne po všech. A myslím, že je risk to po někom chtít. Zvláště u chlapů to bývá problém :)
I já si myslím, že taková dohoda nakonec opravdu často vede k problémům. Ne vždy, ale často ano. Je to možná větší risk, než třeba někde tajně ulítnout.

Já vůbec nejsem ten typ, kterej by přišel domů a řekl partnerovi "hele, miláčku, co kdybysme si občas odskočili?" Je to jen můj pohled, ale přijde mi to trochu sobecký. Obvykle s tím totiž opravdu přijde jeden, druhý souhlasí / nesouhlasí. Ve vztazích obvykle mívá jeden rád víc.

Dřív mi to připadalo zajímavý, moci se s někým takhle dohodnout. Teď, s odstupem času a s nějakými zkušenostmi, by mě to už ani nenapadlo. Do člověka nevidíš. Nevíš, čím ho můžeš zranit. A tohle je, myslím, jedna z věcí, kterou ho zranit můžeš už jen tím, že se zeptáš. Můžeš vzbudit podezření, nedůvěru. A pak je to na pytel.

BLONDYNKA: zcela souhlasim

IVETA: u dlouhodobých vztahů je to prostě povětšinou u mužů (a mnohdy i žen) jen potřeba si dokázat, že jsi žádoucí, prostě si jen odskočit a zase hezky vrátit v klidu domů - a tam těžko odstraníš "příčiny nevěry"


IVETA: ale houby... nemůžeš svou ne/spokojenost stavět na tom, zda ten druhý dělá pořád a stále to, co ty po něm žádáš - obzvlášť, pokud máte děti - tam ten druhý prakticky nemá ani šanci vyhovět - kdes na tohle vlastně přišla?