_BENNY: já chápu princip. Ale je to spíš tak - když si zvykneš jezdit mercedesem, do škodovky se ti už nechce.
Pokud si doma dopřáváš ten "luxus", že si můžeš tu a tam odskočit jinde (předpokládejme, že je to tvá potřeba, jinak bys to nedělal), myslím, že se ti špatně bude smiřovat s tím, že najednou ne "jen" proto, že tvoje žena má šestinedělní depky a nemá na sex chuť... :)
Já to v zásadě přeju, akorát já v tom po svých zkušenostech ve vztazích (a jednom rozvodu) vidím drobná úskalí, kterým se raději vyhýbám :)
Nehledě na to, že mně osobně přijde tak nějak nepatřičné chtít po partnerovi, aby mi toleroval, že riskuji těhotenství, případně další komplikace jinde... zrovna tak jako já nepotřebuji, aby můj partner někde někoho omylem oplodnil.. Ale to je opravdu můj osobní postoj. Mně na tom prostě vadí tyhle věci.
A to píšu i s vědomím toho, že ten, kdo v našem vztahu má divočejší fantazie, jsem spíš já. Jsou prostě věci, které bych po martnerovi nechtěla. A nemá to nic společnýho s nějakou upřímností a tak podobně. Já se nebojím nějakýho zamilování se. U sebe už vůbec ne.