AISHA: Jestli jsem tě špatně pochopila, tak mi to vylož. Mně tedy skutečně nepřijde, že by hájení práv dětí mělo cokoli společného s koncem vztahu rodičů. Resp. to, že vztah končí, by měli rodiče pojmout tak, že končí vztah mezi nimi, nikoli vztah jednoho z nich k dětem.

TANAIS: Ále prd, chlapi jsou všelijací, ale málokterý dokáže plánovitě a systematicky rozvracet vztah mezi jeho dětmi a jejich matkou, něco takového by je ani nenapadlo.
Kdo může za jaký stav, to vůbec neřeším. O čem mluvím, je to, jak se chovají ženské, když vztah končí (bez ohledu na to, kdo to zavinil).

A milost, vstřícnost, štědrost bych neřešila vůbec, nevím, zda jsi někdy potkala ženskou, která by platila alimenty, například.

BLONDYNKA: za to chlapi ne... oni totiž když se rozhodnou, že odejdou od rodiny, tak se vždy chovají mile a vstřícně a štědře a tak vůbec....

já spíš myslím, že za nějaký stav si můžou oba, bez ohledu na to, kdo je a neni svině

ale i tak si myslím... že děti do toho nezatáhla ta hrozná matka, ale byly do toho zataženy tak nějak už sami o sobě tím, že to jsou jejich děti... a že plakaly, aby od nich tatínek neodcházel, svědčí o tom, že nechtěla, aby od nich tatínek odešel a nemyslím si, že je k tomu navedla jejich matka...

já samozřejmě neznám příběh Tvý sestry, čili to neber vůči ní osobně, ale jsem trochu alergická na to, když se chlap rozvádí a o tý jeho ženě se mluví, jaká je to mrcha, protože do toho tahá jejich děti a používá je jako zbraň
já bych taky kvůli Karolíně nechtěla, aby mě chlap opustil, protože ona ho potřebuje a potřebuje ho mít doma a ne někde jinde a taky bych se proti tomu bránila, kdyby to udělat chtěl a já bych věděla, že jí to ublíží. A dětem to ublíží vždycky. V tom je ta potíž.

Samozřejmě, nemá smysl za každou cenu udržovat manželství, pokud spolu dva nejsou schopni vyjít. To je jasný. Otázkou je, kde je ta míra.