SSAMIAD: ahoj. jsem v podobne situaci - moje pritelkyne ma 4leteho chlapce se svym ex. kdyz jsme se poznali, tak byla ferova, nic netajila a dala mi prostor. ja si nejak neumel a neumim predstavit lepsi zenskou pro me, nez ji. nicmene jsem s tim dost zapasil - porad tam bylo vedomi, ze proste ma uz nejaky zavazek z minula, ktereho se proste nikdy nezbavi. neslo o toho kluka (meho nevl. syna, dalo by se rici), toho miluju, ale proste o ten fakt, ze neni muj ale nekoho jineho. ma to i sve legalni komplikace (napr. jsem dlouho premyslel, ze bych emigroval do australie, ale ona muze jen po EU). nicmene pritelkyne mi dala naprostou svobodu a nechala me, at si sam zvolim, kam a jak a nakolik chci v tom vztahu pokracovat. to bylo pro me rozhodujici, protoze jsem videl, ze proste na nic netlaci a ze me skutecne ma rada. s klukem jsme si k sobe nasli cestu a uz si nejak nedovedu predstavit, ze by v mem zivote nebyl. obcas se porad jeste dostavi ta nastvanost na minulost/zarlivost, ale zase odejde. hlavne kdyz vidim, ze se odlouceni od bio. otce na klukovi projevuje negativne. nicmene to se uz taky snad lepsi. pokud on nevylucuje deti, tak dalsi uz muzete mit spolu, ale pred tim je imho fakt dulezity si (aspon psychicky) osvojit i ty jeho predesle deti. jinak to nebude fungovat. vstupujes do instantni rodiny, jeho deti tu stale budou a ty budes vzdycky stat vedle nich, nikoliv nad nimi.
jeste jedna vec me na ni zaujala - kdyz jsem videl, jak skvele se stara o sveho syna, tak, ackoliv jsem predtim vzdycky deti odmital, zacal jsem si rikat: s ni bych deti i jednou mohl chtit. pokud se milujete, jste schopni o vsem komunikovat laskave a s porozumnenim, tak to zvladnete. takovy vztah pak muze byt mnohem vyzralejsi, nez vztah na zelene louce, tj. bez deti.