DEINA0DEINA: jak to víš? :-))

To jak na mě kouká, když spím:)

Třeba jednoho kamaráda, že je jediný, kdo se na nás ještě nevybodl.

Já bych tady ráda chválila kohokoliv: příbuzné, šéfa v práci, kolegy, kamarády...

No, v první větě záhlaví ten partner je, nicméně klidně tady chvalte děti :)

HRABALKA: Píšou tu akorát "Když chcete toho svého - tu svou - pochválit..." A Tina je "ta tvoje", ne?

HRABALKA: Tady není psáno, že musíš chválit partnera.

MOTYLEK: Já ji neberu jako partnera :-D

HRABALKA: Napiš sem taky, co se ti líbí na Tině. :-)

MOTYLEK: :-)))

Líbí se mi na něm, že je celkem poslušný. Stačí mu pohrozit strašidlem a jde i spát. Asi se to změní v pubertě, tak si to zatím užívám.

TRISSIE: to sme mali podobne, size ofic spolu nebyvame (privat si nemozem dovolit)...sme spolu stale, skoro kazdy den, cele vikendy, obcas cele tyzdne.......a ked idem niekedy na noc na kolej, je mi smutno :( Navykla som si zaspavat s nim v naruci, citit jeho vonu, ked to nemam prehadzujem sa a nespim....

TRISSIE: zajímavé..tedka jsem jednomu dost urputnému klukovi napsala, že vztah je vždy o dohodě a tady se mi potvrdilo , dík:-))

DEINA0DEINA: to je fakt sladký!

NIRA: zázraky? Já bych spíš řekla oboustranný realismus, co se očekávání týká - každej má svoje mouchy, a zbytek už se dá nějak překousnout nebo zvládnout.

My měli poměrně brzo jasno v tom, že to oba bereme vážně a chceme se vzít, až vhodné podmínky, a s touhle optikou jsme řešili problémy - že rozchod není volba, takže je nutné se dohodnout tak, aby oběma bylo fajn.

Přidej kompatibilitu názorů a v posteli - a pak už jsou občasné italské scény, kdy dveře třískají a jeden nebo druhý demonstrativně odchází kamsi do pryč, jen takové zpestřední jinak nudně spokojeného soužití :.)

DEINA0DEINA: To je krásný :)

TRISSIE: to se dost divím, jste dobří, ale i zázraky jsou možné :-))

NIRA: různým lidem to funguje různě :-)

já teď zpětně hlavně nechápu, jak jsme to přežili (protože vím, že tam bylo pár měsíců, kdy já mívala směny do 23:30 a on od 7:00 a stejně jsme spolu strávili noc), a jak to, že jsme se nesežrali - ono dva cholerici, kteří oba pracují na plný úvazek a přitom dodělávají vysokou, to je velmi výbušná kombinace :-)

HITOMI: já taky potřebuju hodně klidu, ale měla jsem samý "zlobivý kluky" takže nic z togo :-( protože poslouchat pořád nějaké nářky mě nebaví
TRISSIE: no to máš štěstí, já s jedním taky chtěla bydlet po půl roce, ale on ne...prostě jsme se v tom nesešli