že jsem se včera z té jeho hlášky "nejsem buzna, buzno" chechtala ještě v autobuse
že mi vždycky všechno trpělivě vysvětlí tak, abych to pochopila
že i když si myslí, že ho neznám, vím, že se známe odjakživa
že je tak chytrý, milý, hodný a citlivý
že vždycky najde nějaký spodní proud, který mě dovede k tomu, že ho miluji
že jsem díky němu poznala, jaké to je mít vnitřní dvojče
že může být kýmkoliv a budu ho mít stejně pořád ráda