že žije okamžikem, ale přesto dokáže myslet na budoucnost ;-)
že mi v tomhle deštivém počasí chodí v noci naproti na nádraží s deštníkem v ruce, přestože by mohl sedět doma a odpočívat po dni stráveném hlídáním mého děcka... že jsem is jeden den posteskla, že nemám kam dát přepravky na vířata a druhý den byly na stěně poličky na míru :-D
a hlavně že se zamiloval do mé oblíbené kapely, přestože můj styl hudby převážně nesnáší :-D

že nemyslí na budoucnost

dovolil mi se vrátit, i když jsem to ukončila a nikdy mi to ani slovem nevyčetl

chvali mi moji uchylku na kocky :)) nerekne mi, ze jsem blazen, kdyz jsem schopna si kupovat detsky obleceni a hracky :DD

že si nemyslí, že bych v 8. měsíci měla být stejně výkonná a plná energie, jako jsem byla před těhotenstvím(ano, to je logické a samozřejmé, ale já to od sebe pořád ještě čekám a cítím se špatně, že to nejde)
že mě posílá lehnout si a odpočívat, když vidí, že se to zase pokouším přetáhnout
že se sám od sebe stará o zahradu, i vždycky říkal, že ta ho nezajímá a pokud ji chci, bude to na mě, což teď ale nedávám.

že mě miluje, i když to se mnou nemá jednoduché ...

že plní to, co slíbí...

Má nádherné ruce. Sálá z nich teplo. Nejlíp se mi usíná, když mi je dá tam, kde mám přibližně ledviny. Moje živé lávové kameny.

že jsem se včera z té jeho hlášky "nejsem buzna, buzno" chechtala ještě v autobuse
že mi vždycky všechno trpělivě vysvětlí tak, abych to pochopila
že i když si myslí, že ho neznám, vím, že se známe odjakživa
že je tak chytrý, milý, hodný a citlivý
že vždycky najde nějaký spodní proud, který mě dovede k tomu, že ho miluji
že jsem díky němu poznala, jaké to je mít vnitřní dvojče
že může být kýmkoliv a budu ho mít stejně pořád ráda

že mě zbytečně neotravuje