PROMETHEA: "jeho poznatky o češích a tak" - to je fakt. jenže taky trochu vo hubu. my se třeba do krve hádali o to, jestli je česká kuchyně k jídlu, nebo ne. byl v praze na erasmu, takže jediný, co poznal, byly šizený hospodský svíčkový. a jakkoliv byl otevřenej a prahu miloval, některejch národních hrdostí se prostě zbavit zřejmě jen tak nejde.
ANGUA: tos mě uklidnila! a jak to dopadlo, našla sis dalšího cizince?

PSEUDOINTELLO: ja to mela taky takhle :)

chodila jsem dva roky s francouzem, co byl ale čechofil a učil se česky, takže jsem žádný problémy s porozuměním jsem nepociťovala. vysvětlovat, co je večerníček, nebylo potřeba, protože se to naučil na hodině češtiny. stejně jsme ale mluvili francouzsky a on mi to dnes vyčítá - já jsem se při něm zlepšila, on ne.

od té doby, co chodím s čechem, mám dojem, že jsem jaksi "intelektuálně zlenivěla". zdá se mi, že mi mozek nepracuje na takových obrátkách jako dřív a že se neučím nic nového. takže: máte to někdo taky tak, nebo jsem prostě po dvacítce definitivně zblbla a lepší už to nebude?

ILLUZE: no ne, to rozhodne!! :)

ZUZKAOU: nedat tolik, kolik mohlo, kdyby co? kde je vyhoda toho, ze oba cesti rodice na dite mluvi cesky, oproti tomu, kdy jeden z nich na nej treba od narozeni mluvi jinym jazykem?

KAI: jasně že to dítě nijak nepoškodí. Ale může mu to nedat tolik, koli mohlo.

Během prvního roku dítě teprve chytá, že ty zvuky co okolo lidi vydávají mají nějaký systém, okolo prvního roku začíná mluvit a teprve okolo třetího zvládá složitější gramtaické vazby. (ta čísla jsou pouhý průměr s obrovskou variabilitou)

Učení se mluvit je jednoznačně propojené s vývojem a zráním mozku a vzájemně se to podporuje.

I když tam klíčové období je někdy v hodně raném věku. Čerstvě narozené dítě rozlišuje všechny možné myslitelné zvuky co se jazyka týče (takže rozpozná rozdíly v intonaci v čínštině), ale tuším že už za pár týdnů rozlišuje už jen ty hlásky jazyka kterým na něj mluví lidi okolo. Takže angličanče po porodu rozpozná ď a ť, a pak už nikdy, leda by tomu věnoval fakt pozornost.


(nejsem už off topic?)

ZUZKAOU: :-)))

KAI: na druhou stranu to může slovník obou i obohatit :)
třeba různá oslovení nebo názvy některých věcí, pod kterými je máš v paměti "zapsáné", aniž bys ten jazyk užívala každodenně :)

ILLUZE: mám takový pocit, že bilingvní děti jsou v pohodě, protože sice na ně lidi mluví více jazyky, ale je to konzistentní - takže česká maminka mluví česky, německý tatínek anglicky a švédská babička švédsky.

Mluví na to dítě sice zjednodušeně, ale používají spoustu hříček a písniček a podobně v tom jazyce, ve svém rodném jazyce. Ty sice vypadají jako pakárničky ale než dítě zjistí co to ta řeč je a jak to fungujue (což trvá tak ty dva až tři roky), tak všechny ty paci paci pacičky hodně pomáhají - je to jednoduché, rytmicky, zapamatovatelné, opakuje se to v jasných situacích a popřípadě se s nimi dá zaimprovizovat a na již známé téma. Což se v cizím jazyce dělá špatně - hlavně i kdybys dětské říkanky nastudovala, tak pořád máš někde vzadu v hlavě zakódované ty co ti tam vpašovali tvoji rodiče...


A pak dítě ještě chytá strukturu toho jazyka, když na sebe mluví dospělí. I když nerozumí o čem, tak to slyší a v mozku to něco dělá. Zážitky rodičů z tohohle klubu [ Dětské perly ] budiž mi důkazem ;-)

ja jsem narozeny v cr matka ruska otec slovak nevlastni otec holandan a ziji v londyne spolecne s moji spanelskou pritelkyni :) prevazne mluvime anglicky bo ji cestina moc nejde a spanelstina zase nejde moc me

ja sama jsem dvojjazycny vztah nikdy nemela, ale pracovala jsem v par mixnutych rodinach, jak tady, tak v zahranici.
nektery docela extrem - tady jedna rodina maminka ceska, tatinek rakusak, zili par let v rakousku, par v italii, par v australii a ted tady, synove krom italstiny mluvi trema jazykama. kdyz neni otec doma, coz je casto, mluvi se cesky, kdyz je, nemecky a ve skole anglicky. ten mladsi nicmene mam pocit umi poradne jen nemecky, ale domluvi se vsema jazykama.
na kanarech jsem se pak setkala s rodinou maminka nemka, tatinek sved, spolu mluvi anglicky a ziji ve spanelsku...takze deti odmala mluvi ctyrma jazykama. co jsem se s nima setkavala, meli v tom docela gulas, chvili nemcina, chvili anglictina, spanelstina. maminka rikala, ze se doma snazi mluvit jen jednim jazykem, ale moc jim to nejde ;) nicmene jsem nemela pocit, ze by tim deti nejak trpely.

ZUZKAOU: proc az od dvou tri? ted delam tady v rodine, kde tatinek je cech, ale mluvi na decka jen anglicky. maminka jen cesky, podle me neni problem.

kdyz jsem sama premyslela nad dvojjazycnym vztahem, myslim ze by mi cestina chybela, ze to v cizim jazyce nikdy nebude uplne ono. i kdyz pomineme ony vecernicky a podobne ;) ale vsichni co takhle ziji dlouho rikaji, ze se to casem ztrati a je to jedno.
toz su zvedava na diskuzi :)

PROMETHEA: Jsem taky potomek dvojjazyčného vztahu-maminka z bývalého Sovětského svazu, tatínek Čech. Doma se mluvilo a mluví zásadně česky, ale díky babičce z máminy strany, která přijela pár měsíců před mým narozením zvládám i jazyk druhý. Jinak studiu jazyků jsem na jeden čas propadla (chodila jsem na jazykovou základku i jazykový gympl-vše německé), ale pak jsem se začala zajímat o chemii, která mě pohltila-ale v jejím rámci jazyky dost upotřebím. Cizojazyčného partnera jsem taktéž měla, byla to ovšem chvilková záležitost, neboť naše názory na svět se již po chvíli dost lišily (on z Turecka:-))... Muž, který neumí alespoň jeden světový jazyk, by u mě rozhodně neměl šanci (takže můj současný partner-Čech jak poleno-má štěstí, že celkem obstojně zvládá angličtinu:-)) Občas mám v nějakém jazyce (i v češtině) problém, že se mi v potřebnou chvíli vybaví ekvivalent v úplně jiném jazyce než v tom, který aktuálně potřebuji:-)) Ale je to obrovská výhoda, vyrůstat v bilingvním prostředí; v životě bych neměnila...
HITOMI: Jé, tak to jsi stejný úkaz jako já-taky mám němčinu moc ráda a šla mi relativně snadno... Taky si všichni klepou na čelo, když jim řekneš, že máš ráda němčinu? Mně se to stává dost často a abych pravdu řekla, nechápu to.

PROMETHEA: s ruštinou jsem měla v páté třídě také šílený problém, pak jsem si na to v šestce sedla, pochopila souvislosti a pak to šlo strašně jednoduše...

PROMETHEA: a hele, aspoň se mám na co vymluvit :)

ZUZKAOU: je Čech... a nezačínat s tím dřív, ani když opravdu mluví dobře?

ZUZKAOU: to si taky myslím...lepší žádná angličtina než špatná (co se týče míma), a jazykový cit získat skrz mateřštinu :)

ILLUZE: přítel je čech? Nezačínejte pak s angličtinou dřív než tak ve dvou-třech letech.

Tu základní jazykovou strukturu je pro miminka víc než dobré chytat v rodném jazyce. Vždycky ho budeš využívat lépe a pestřeji, než jazyk později naučený.

někde jsou k dohledání výzkumy přistěhovalců do anglicky mluvících zemí - ve snaze aby se dítě co nejrychleji naučilo mluvit anglicky, rodiče na něj nemluví v jejich mateřtině ale pak je dítě mírně ztraceno v tom, že ta první jazyková vybavenost je jednodušší, než by byla, kdyby na něj mluvili svým jazykem a dítě pak angličtinu chytalo až ve školce a od dětí okolo.

a nebo to chce au--pair rodilou mluvčí ;-)

ILLUZE: nebere germánské =) to mám taky zkušenost, že každej další novej jazyk, kterej přibyde, se hůř učí, takže jestli jsi hned odmala začla se třema..klobouk dolů :)

VIRUS31: přesně tak!! nový souvislosti a celkově takovej otevřenější pohled na život :)

PROMETHEA: rozhodne. fakt me to s ni bavilo. clovek chvilema objevoval sam sebe :)

VIRUS31: ono nekdy i vysvetlovani ze siroka muze bejt zajimavy :)

PROMETHEA: bratři jsou Češi, já s taťkou Slováci, mamka Polka, žili jsme v Česku - se mnou (jsem nejstarší) se všichni vlastně učili česky, automaticky odmala však díky babičkám a pendlováním mezi Slovenskem a Polskem, včetně pak sledování TV a čtení knížek v daných jazycích, přepínám i do češtiny a poměrně rychle do polštiny - výhoda - výborný náslech a brzská orientace ve slovanských jazycích...
průser - mozek nebere germánské ;-) i když to možná ani nebude rodinnými kořeny :)

po zkušenosti s páry kolem - přemlouvám přítele, aby s prckem odmala komunikoval v angličtině - zatím se mu do toho moc nechce...

ja mam v posledni dobe uz jen dvojjazycny vztahy .) a vetsinou se bavime anglicky (kdyz sem chodila s francouzem, tak jsme mluvili francouzsky a kdyz sem nevedela jak to rict tak anglicitna) a kdyz se hadame zacnem anglicky a pak plynule prejdem vetsinou do svejch rodnejch jazyku )))

ja mel kamaradku z taiwanu a docela jsme si rozumeli, jakoze nejen "mam se dobre", "mam rad mliko". co nebylo zrovna mozny vysvetlit, to jsme rozebrali ze siroka abychom se dobrali jadra. skoda jen, ze odjela (erasmus).