PASHWAKA: já mám na dálku vztah už druhý, oba dva dlouhodobé, a je to super. mám dost vlastního prostoru a pohodlí, klid na práci/učení, jsem paní svýho času. na každou návštěvu se hrozně těším a víc si partnera užívám. a v neposlední řadě si nemusím holit nohy.
na druhou stranu - tahle sinusoida mi dělá trochu problém. tejden se těším, až přijede, pak musí všechno tři dny perfektně klapat a nakonec jsem tejden smutná, že je pryč a že za ním pojedu zas až za dlouho. taky mám trochu problém s tím, že občas mám pocit, že se můj opravdovej život neodehrává tam, kde právě jsem, ale tam kde je on. podobně to měla jedna kamarádka, která byla v německu na erasmu. každý víkend letěla buď ona domů za ním, nebo on do německa, takže si dala školu za pondělí až středa. čtvrtek, pátek dělala o sto šest úkoly a v pátek večer teprve ožívala. ze svého kolejního pokoje takřka nevyšla a novou zemi ani přátele nepoznala. na druhou stranu - jsou spolu a mají se rádi. zřejmě i trochu záleží na tom, co chceš obětovat.
s bývalým jsme se vídali taky jednou za 6 týdnů a byl to opravdu nátěr. to je prostě málo. teď se snažíme udržovat rytmus 14 dní od sebe, pár dní spolu - 14 dní od sebe a mně to tak vyhovuje, on je v čechách, já ve francii, to je taky jen pár stovek žlutým autobusem nebo letadlem. není to novej zéland.
tak celkově mi přijde, že nezáleží na tom, jestli jsou ti dva každej z jiný země, ani na tom, jestli spolu žijou v jednom městě, ale v důsledku jenom na tom, jestli jim ten druhej za to stojí.