CERVIK: a taky je dobry...to jsem vlastne chtela rict puvodne...ze byste se pristehovali do zeme, ktera je pro oba "cizi"...prijde mi to vic fer :)

CROSS: jj, to jsem chtela vedet.
jazyky tamnich kmenu asi nehovori nikdo, pokud nejsi rodilej svycar..
tady, kde jsem ja to muzes zkusit s nemcinou, ale ta je taky dost vzdalena jazykum mistnich kmenu..:D

CERVIK: francie se mi pokazdy libila, kdyz jsem tam byla, akorat jsem si vzdycky pripadala jak hotentot, pac ackoliv se domluvim 4 jazykama, francouzstina mezi ne nepatri, a kamaradka mi musela furt prekladat :(
ale rozhodne francie lepsi nez svycarsko imho

CROSS: zrovna do Svycarska bych se pristehoval klido,
ted si pohravam s myslenkou vypadnout do Francie,
zena by tam mela aspon naky kamarady (tady z Guiney fakt nikdo neni,
ackoliv kokutek (konzul Soukup) na ambasade v Accre rikal,
ze se jim mnozej pripady tehotnych Guinejek co chtej do Cech,
ja bych v Guiney asi nastalo bejt nemoh, tak 2-3 mesice a dost
praci programatora bych tam asi sehnal, ale precijenom jsem civilizaci zhyckany
Evropan

PROMETHEA: co jak dopadlo? :-]
Momentálně máme období vztahu na dálku, do Švajcu (žena pracuje) jsem se nestěhoval, neb nehovořím jazyky tamních kmenů.

CROSS: a jak to dopadlo? :)

FOSILIE: žil jsem z toho důvodu skoro pět let v Moskvě. Do ČR jsem jezdil tak jednou za čtvrt roku, nicméně věděl jsem, že to neni na stálo. Snášel jsem to dobře, navíc jsem stejně trávil většinu času v práci. Za společný bydlení to rozhodně stálo. :-]

FOSILIE: můj nevlastní otec to udělal kvůli mojí matce... je původem Angličan, v Praze byl náhodou (s partou poloexpatů, s níž se mamka zná, tu slavil Silvestra) a asi určitě na začátku neplánoval se sem přestěhovat, ale pak v Anglii přišel o práci a bylo mu víceméně jedno, jestli si novou bude hledat tam nebo tady.

Domů prakticky nejezdí, dům pronajal, takže by ani neměl kde bydlet, rodiče jsou po smrti, dcera z prvního manželství má vlastní život, tak dvakrát za rok ona zajede do Prahy zapařit a pravidelně si volají, takže kontakt je zhruba stejný, jako než se přestěhoval.

Koníčky samozřejmě musel změnit - v Anglii měl dům se zahrádkou, kutil, rybařil, jezdil na plachetnici, tady bydlí v bytě v Praze a zbylo mu akorát to vaření.

Ale hodně se schází s expatama, tady je angličanů nebo anglicky mluvicích cizinců hodně, takže kontakt udržuje. Česky se za ty tři roky naučil akorát trochu, i když mu v práci platí učitelku...

Musím říct, že ho obdivuju, za to, že takhle šel do neznáma... ale v určitým věku si asi člověk uvědomí, že moc dalších šancí už možná nedostane, a že by měl pořádně využít tu, co mu život dává...

PSEUDOINTELLO: To právě chlap by příčinou toho, že v Anglii zůstanu :-) A ještě navíc bydlíme na vesnici, což je sice hezký a romantický, ale já Pražačka od kosti si na to těžko zvykám. Tak si tady občas poklábosim s babičkama před obchodem a to je tak všechno. Jde to ztuha, například jsem si v rámci udržování koníčků pořídila kolečkový brusle a taky si našla učitele kytary, jenže jsem mu moc nerozumněla, páč jsem neměla našprtanou hudební teorii v angličtině. Taky s jeho přízvukem řikal místo "Ej string" (struna A) "É string" a já furt měla pocit, že myslí strunu É a byla sem za úplný ucho. Ale to už jsem trochu odbočila...

Ještě jsem chtěla dodat, že najití si vlastních zájmů je důležitý nejen abych já se nenudila, ale taky pro ten vztah samotnej, protože dokud jsem nic nedělala, tak jsem na tom partnerovi děsně visela a dožadovala se neustálý pozornosti, zatímco on měl na práci spousta dalších věcí než mě bavit..

PROMETHEA: je to tak. když jsem odjela, do prvních prázdnin mi zbývalo 100 dní. všechny jsem je spočítala, vůbec mě tehdy nenapadlo, že bych se mohla sebrat a přijet na víkend. (taky to před 4 lety bylo nějak dražší či co.) do tý doby jsem si myslela, že bych potápějící se loď opustila klidně nahá (s kufříkem) a byla bych v pohodě, ale tady mi došlo, že to tak není.
záleží to na tom zabydlování. buď to jde, nebo ne. jistý je, že tlacháním na skypu se v cizí zemi nezabydlíš (hořká zkušenost), takže to možná měli emigranti z nouze o tohle lehčí. hlavní je si rychle najít místního partnera a začít pěkný dvojjazyčný vztah ... :-D

prave, nejhorsi na tom je ze cloveku pak utikaji akce v obou zemich zaroven a strasne moc casu se travi na cestach a stejne se neda stihnout vsechno..je to frustrujici...

FOSILIE: přesně tak...až když jsem vyjela za hranice jsem si uvědomila, jak muselo bejt hrozně těžký emigrovat - do nový země, bez přátel, bez jazyka, bez zázemí, s nemožností vrátit se do čech, bez skypu :) brrr...my se tak máme...
ale jinak tě úplně chápu - já jsem sice pryč jenom na rok, ale úplně mi čechy chybí..kamarádi, akce, praha (ale zas vim, ze az zas prijedu na furt, po mesici me to zacne stvat :))

PSEUDOINTELLO: To je fakt, ale i tak nemůžu domů lítat každej víkend. Měla jsem tady tolik koníčků a zájmů a furt jen koukám, jak mi v Čechách utíkaj akce kterých bych se moc chtěla zůčastnit. Už abych se tu zabydlela a našla si nějaký zájmy a kamarády co nejdřív. Stejně si jen těžko dovedu představit jak za války lidi emigrovali, jen s kufříkem a už se nikdy nevrátili, už nikdy neviděli příbuzný. Dneska je všechno tak jednoduchý, když je mi smutno vlezu na Skype a tlachám dokud mi neotečou ze sluchátek uši :-)

FOSILIE: muj pritel si nasel po diplomce v praze slecnu (a nebyla jsem to ja :), a kvuli ni zustal dalsi dva roky, i kdyz po roce a pul se rozesli..a jak ho tak vidim, uz by tu "chybu" znova neudelal, takze pripadnej krok vstric bude na asi na me, pac ja jsem jeste plna idealu, a vic vsemu otevrena..ale buhvi jak to bude..nejdriv musime pockat, az oba dostudujem..

FOSILIE: já jsem bývalýho poznala právě proto, že jsem se přestěhovala. a nevadilo by mi žít tady nastálo. ale přece jen je to jen hodina letadlem, to si můžeš v pohodě odskočit na víkend nebo klidně k jenom k zubaři na otočku.

Ještě mám dotaz do pléna. Je tu někdo, kdo se přistěhoval k partnerovi do jeho země na stálo? Bylo to pro vás těžký rozhodnutí? Jak často jezdíte domů, změnili jste životní styl, koníčky, druh humoru a tak podobně?

to je stejně zvláštní jak dva lidi může rozdělit rozdílná kultura a přitom kdyby oba byli z té samé země, tak by spolu třeba byli šťastný až do smrti.

MIOLLNIR: Já s ním česky mluvím, ale on mluvil česky jak rodilej Čech ještě než jsme se poznali.
S bývalým, co byl z Austrálie, jsme česky mluvili jen tolik, na kolik stačil... ;)

PROMETHEA: ex-kolega z holandska se takhle seznamil s japonkou a byli spolu docela dlouho... kazdy mesic stravil on tyden v tokyu a dalsi ona v amstru... nastesti to hradil zamestnavatel. ale vyhnilo to na kulturnych rozdilech. a rozesli se.

asja, miollnir> vyvesim na web, nska sem to zapomel doma,
tak snad si na to zejtra vzpomenu a dotlacim do prace a oskenuju,
fosilie> Bijou je prezdivka (ona mi zas rika cerviku, francouskyho petra bych nerozdejchal :), cte se to Bižu a v prekladu to znamena neco jako polibek,
jinak jeji obcansky meno je Diaka Camara
jinak abych nebyl uplne ot,
tak doma mluvime spolu francousky,
ja s prckem mluvim cesky, zena Susu,
co se tyce jeji vyuky, tak to bude docela tezky, Africani precijen sou o neco min zvykly se ucit nez my (ty ktery nestudujou, coz ona presne je, chodila za skolu tancit :),
takze ucebnice, kterou sem koupil bude asi uplne naprd

HRANIKA: :D hezka story...v tomhle pripade bych si fat oddechla, ze jsem nesbalila kufry a nejsem ted v koree...
a mas pravdu (taky to pozoruju, ze evropa je v podstate takova mala kolibka, kde jsme vsichni plus minus stejny..nekdo je vic preciznejsi, nekdo zivelnejsi, ale v globalnim meritku jsme skoro sourozenci (narozdil od asiatu, africanu..treba..) (opravte me, jestli se mylim..)

MIOLLNIR: muj pritel ma kamaradku Nemku, ktera si vzala Cecha, zijou v Praze, a protoze zila s jeho rodinou a v praci na ni taky mluvili cesky, naucila se perfektne (perfektne, jak se jen cizinec muze naucit cesky), a ted preklada, a vubec..nema s jazykem problemy..ale to je asi svetla vyjimka, protoze ji proste hodili do studeny vody ("neumime anglicky ani nemecky") a plav..tak musela =)
na toho myho, jakmile v praze spusti cesky (a je fakt evidentni, ze je cizinec, mladi lidi spustej anglicky, pac se chtej blejsknout a procvicit si slovicka, a stary na nej spustej cesky, a jeste na nej hazej dzouky, protoze si myslej, ze jakmile spusti nekdo cesky, umi cesky na stoprocent...takze zadna sance se jazyk poradne naucit ..

Skvely auditko! Prispeju taky svou troskou. Muzu rict ze jsem prave diky cestovani mela za zivot vice partneru cizincu nez Cechu a pokazdy to bylo jiny, uzasny a intenzivni. Nejvetsi psycho (a vlastne muj posledni cizinec) byla Korea, to si clovek teprve uvedomi, ze vsichni Evropani jsou stejni a Asie je uplne jina planeta. Laska to byla silena, a ja uz mela skoro sbaleny kufry, hledala si tam praci a kurz korejstiny. Nakonec ale muj mily prece jenom podlehl tlaku rodiny a korejskym tradicim a vztah ukoncil. Do mesice si pres agenturu (jak je tam bezne v 30% procentech partnerstvi) nasel Korejku a uz maji i miminko. Tyden po honeymoon byl jeste za mnou v Praze a rekl ze nikdy nezapomene:) Jsem rada ze to tak dopadlo, ja jsem vzdycky slepa a ochotna jit za chlapem kamkoli, ale Korea by byla preci jen prilis silny kafe. Ted jsem s Cechem a uvedomuju si ze prave ty rakosnickove, trautnberkove, a ty moje smudlinko mi strasne chybelo. Nerikam cizince uz nikdy, ale doma je doma:)
(Ale cernou ovci rodiny uz asi zustanu a maminka zase lomi rukama..sice uz to neni cizinec, ale je mu jednou tolik co me..)