MAYAM: :)))) tak ja jsem si prozila letos po Vanocich seznamovani nasich rodicu,probehla naplanovana vecere v restauraci a byla to faaaaaaaaakt sranda, pac jsem byla jedina kdo mluvil cj i ag,tak jsem jidlo jedla skoro 3 hod
prekladala jsem maminkam na tema: ja jsem tak rada,ze ten nas syn/ nase dcera nasel)nasla toho druheho...on/ona je tak skvely a vubec nam nevadi, ze zijou v Praze/Tampe, hlavne kdyz jsou stastny... a do toho konvezaci otcu o nahradnich dilech na motorky... pritel se snazil potit cestinu,ale spis potil krev, moji rodice meli zasobu slovniku a po tech 3 hodinach jim to slo krasne na obou stranach...ja jsem si obcas na bar odskocila dat panaka:))))abych to nejak pobrala

ve finale si nejvic sedli a jeste se parkarat setkali, obdarovali se darama atp...az jsem byla rada, ze pritelovo rodice po 14dnech odleteli zpet do Statu...:)

RADUZZKA: :DD
tje fakt, ale to je vzdycky tak, jako na potvoru si frantika najde ten, co umi nejmin francouzsky :)
ja jsem zase nechtela na erasmus do nemecka, abych nedejboze nemusela mluvit nemecky, a co ted delam? mluvim nemecky :D

jj, jsme furt spolu

lucka lucka :) ten svět je malý koukám :))) No neviděla :) Ty si v té době, ale také chodila s cizincem ne ? co si matně pamatuju ... už je to doba ,) Pořád si s ním ?

mě tady nijak nic nedrží :) tak asi proto ...

děkuju, s tou francouzštinou doufám - naštěstí mám motivaci hlavně kvůli sobě a nejen kvůli němu, vždy se mi ten jazyk líbil :) Francouze si měly najít Terka s Luckou - ty mluví dobře ;) paradox.

radka studujici v lille s luckou, ze? :)
ted jenom premyslim, jestli jsem tam nahodou antoina nevidela, kdyz jsem tam byla lucku navstivit, ale asi ne, co? :)

no jinak obdivuju, ze nemas problem opustit materskou pudu, to ja cim vic nad tim premejslim, tim vic se mi nechce z cech, a asi bych to tezko nesla

a drzim palce s francouzstinou, to se urcite zlomi!

Tak já se také přidám. Před rokem jsem byla na erasmus ve Francii v Lille, kde jsem potkala Antoina. Víceméně nejdelší odloučení bylo půl roku, když odjel do Caribicu pracovat. Jinak se vídáme cca jednou za měsíc, s tím, že teď tu strávil celý duben. Musím říct, že tohle odloučení je asi nejhorší páč jsem si zvykla ho mít v Čechách :) ačkoliv zde jen chci dostudovat a pak půjdu kam mě vítr zavane, nemám problém opustut mateřskou půdu. Seznámil se za tu dobu s celou mou rodinou, která ho přijela velmi vřele. Až na matku s novým manželem jsem všude dělala překladatelku. Co se týče francouzštiny tak navštěvuji kurz, ale mám dojem že ten proklatej jazyk snad vůbec nezlomím. Když se snažím mluvit automaticky přehazuju na angličtinu. Na červen si plánuju navštívit nějaký intenzivní kurz (kdyby jste měl někdo dobré doporučení kam, sem s ním), ale začínám být pesimistická. Strašně mi chybí povídat si i s jeho přáteli, někteří mluví anglicky - ale je známá francouzská hrdost ohledně jejich mateřského jazyka a také mě čeká návštěva rodičů :))) tadáá :)

MAYAM: S rodicema pritele mam dobrej vztah. Chodime k nim jako jako typicka spanelska rodinka obcas na nedelni obedy, nekdy zajedem na chatu.. Takze asi je to ok taky proto, ze jsem se asimilovala a nejsem pro ne jako exot, co by se nejak stranil. Druzit se a chodit na rodinny akce je tu dost zasadni :) Oni navic nemaji zadne predsudky vuci Cechum.
No a Carlos a moji rodice, holt taky nemuzou dat zadnej pokec, prot. ve hre je jen basic english nebo ja prekladam. Ale uz jsem si celkem zvykla, i kdyz to neni uplne idealni. (Zas ale kdyz si vzpomenu na co se mama ptala mych ex-cechu, vubec mi to nevadi) :))

KENNION: to se vyvrbi :)

tak já taky přidám svou zkušenost... Poznali jsme se taky na Zélandu, on Němec, ale v podstatě tam nikdy moc nežil. Teď se snaží cosi ve Stuttgartu vymyslet a začít, já odlítám zpět z NZ do Prahy za tejden (víc jak měsíc po něm). Mluvíme spolu anglicky, já německy něco málo rozumim, on mi rovnou řekl, že tuhle divnou složitou řeč se učit fakt nebude (a to s jazykama problém nemá, umí španělsky, chce se učit fráninu). Tak teď jako řešíme, že se chceme vidět, ale nevíme jak, kdy a co z toho jako pak budeme vyvozovat.

MAYAM: no a s rodicema svanda nejvetsi, taky neumej moc jazyky...
mama neco malo anglicky, a tata zbytky nemciny, ale pritel mluvi trochu cesky, tak to bylo vtipny (jeste jak cisincy mluvý tak divný čésky :)

a vznikla spoustu vtipnych situaci, a bylo to prijemny
ale na druhou stranu o zadnym normalnim pokecu nemuze bejt rec (coz je trochu skoda)
ale ja mam to samy kdyz prijedu tam...jediny na co se me kdo zepta je, jestli rozumim, odkud jsem, tak se bavime o my nemcine ,a o praze, a preci jen mi ta jednostrannost uz trochu vadi...

viz treba ema srncova (nebo jeji dcera) v poradu Partnerske vztahy na CT

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209572231000003-partnerske-vztahy-aneb-navod-na-preziti/

MAYAM: naprosto chapu, my jsme meli nejdelsi odluku 2 a pul mesice, a to uz jsem moc nevidela budoucnost toho vztahu...ale pak zas dobry :)

no a co se jazyka tyce, ja jsem zacala oprasovat nemcinu, a pritele trochu cvicim v cestine (ale je bohuzel jednim uchem tam druhym ven:(, pac bych nejradsi, kdybysme casem anglictinu vysoupli
slysela jsem uz z nekolika stran, ze nejlepsi pro komunikaci je umet vzajemne jazyk toho druhyho

DARJUSHKA: :DD
jo, to ja rikam porad...sice si v urcite chvili trochu prestavame rozumet z duvodu trochu jineho zazemi, a jazykove bariere, ale to samy (a jeste vetsi) ne(do)rozumeni nas muze potkat i s clovekem stejne narodnosti a jazyka :)

MAYAM: No hele, já si s hláškama z filmů neškrtnu ani u mého stávajícího přítele a to je Čech:]

A to jsem se chtela zeptat - jake mate zkusenosti s rodicema? Myslim jednak jazykove, ale treba i to, jak prijali cizince do rodiny? Nasi oba vyrostli na rustine (jak jinak), driv jeste docela davali i nemcinu, ale to uz je pryc. Mama se nekolik let uci anglicky, nicmene na nejaky velky pokec to neni... Vtipna historka, kdyz prijel pritel poprve k nam - mamka otevrela dvere, usmev od ucha a porad opakovala hello hello a pak se zoufale podivala na me a rychle odbehla do kuchyne precist si uvitaci vetu, kterou si predem pripravila, ale s adrenalinem v krvi zapomnela :D

Tak uz to tu nejakou chvili sleduju a pridam vlastni story. Pritel je Dán, bavime se spolu anglicky. Poznali jsme se pred rokem na Zelandu, ale tak nejak vic jsme spolu az od zari, kdyz jsem se ja vratila zpatky do Evropy. Nicmene - on je na severu, ja dodelavam skolu tady v CR. Vidame se tak ruzne - maximum bylo ale 6 tydnu a to uz bylo docela dost. Kdyz to clovek napise, tak se to nezda tak hrozny, ale kdyz se vyskytnou nejaky problemy okolo, tak to je nesnesitelne dlouha doba... Jinak se shodnu s vetsinou tady, ze mi samozrejme chybi takova ta ceska slovicka, vtipky, fraze z filmu a urcity hlasky, ktery ten kdo v tom nevyrostl nepochopi... Ale zas vztah v jinem jazyku ma uplne jinou dimenzi a porad prinasi nejaka prekvapeni :)

JEZINKA: učebnice češtiny ve francouzštině existujou, minimálně papírový. kdysi jsem je viděla v domě knihy na václaváku.

JEZINKA: Podle meho skromneho nazoru nic takoveho neexistuje, protoze prece francouzsky jazyk je ten nejlepsi a proc se ucit nejaky jiny (coz podle mych zkusenosti je nazor vetsiny francouzu).

MAKROUSEK: njn, když to je těžký, je tu teprv tejden, nikdy nebyl ze senegalu... a já nevím jak se to francouzsky píše, tak ani nevím jak to na google.fr hledat víš co...

JEZINKA: Bohuzel, nevedel. Zkus www.google.fr ;-). A at se nauci anglicky, Senegalec jeden.

MAKROUSEK: dobrý, a nevěděla bys doporučit něco podobnýho ve francouzský versi? (pro manžela mý kamarádky, senegalce...)