HARIBOKACHNA: My jsme na tom podobně, s tím rozdílem, že můj muž je Španěl, když jsme se poznali, začali jsme spolu mluvit italsky, protože jsem si byla jistější než ve španělštině. A už nám to zůstalo, i když on se časem naučil trochu česky a já jsem na tom se španělštinou taky líp. Několikrát jsme se snažili ten jazyk změnit, já bych mnohem radši mluvila španělsky než jazykem, který není mateřský ani pro jednoho z nás a tudíž v něm opakujeme pořád stejné chyby, není tam ta zpětná vazba. Ale všechny pokusy ztroskotaly, zvyk je železná košile.
Česky spolu mluvíme jen tehdy, když nechceme, aby nám někdo rozuměl, to znamená mimo ČR. To je pak ta čeština docela výhoda.