SARAJ: Včera jsem napsala vyčerpávající odpověď a pak se jsem si to všechno smazala. (mimochodem, tady na Nyxu není tlačítko "zpět"?)
Tak ještě jednou - máme pár zletilých dětí, které v podstatě většinou problémem pro naše soužití nejsou. Pak má on čtrnáctiletou dceru, která je v péči matky a já mám dvě čtrnáctileté dcery ve střídavé péči. V praxi to vypadá tak, že jelikož spolu nejsme pořád, máme jeden byt v ČR a jeden byt ve Španělsku, že během školního roku se tak občas s našimi dětmi potkáváme. Problém nastává o prázdninách, kdy trávíme měsíc společně. Je to vždycky hrozně náročné, je tu vidět strašný rozdíl ve výchově, neshody v názorech, které pramení jak z toho, že ty děti tráví dost času s našimi ex - a pak taky z toho, že jsou ze dvou různých zemí. Ve Španělsku (stejně jako asi kdekoli na jihu Evropy) se vychovává úplně jinak, pro mě jsou španělské děti rozmazlení nesnesitelní fakani. Ale zase tam mají jiné limity než my tady, podle mě máme my s dětmi větší trpělivost, ale možná je to taky jen v ženském - mužském přístupu.
Společné děti nemáme, dřív jsem si říkala bohužel, protože jsem o dítě s ním moc stála, ale nepovedlo se a teď jsem vlastně ráda, protože vidím, že by nám to situaci hodně zkomplikovalo.
Jsme spolu už sedm let, takže vlastně nás čekají ještě 4 (možná ani ne, třeba holky řeknou "dost" ještě dřív) společné prázdniny. Když jsme spolu sami, vztah je skoro bezproblémový, i část dětí se dá unést, ale ten srpen je vždycky zatěžkávací zkouška.
ANDR3_I: Taky mívám záchvaty nenávisti ke Skypu, můj muž, když spolu nejsme, by chtěl komunikovat pořád a já mám už na Skype doocela slušnou alergii.