ANDREJKA: už jsem to tu psal, moje děti od nějakých 3-4 měsíců (kdy začly s jeslemi/školkou) jedou 3 jazyky (česky, rusky, francouzsky), čtvrtý (anglicky, „táta–máma“) jde spíš mimo ně. Jestli se to na nich negativně podepsalo, to nedokážu říct, starší syn je taková roztěkaná povaha, ale to s tim nesouvisí.
Starší neměl nikdy problém zvolit odpovídající jazyk, už co začal mluvit, běžně „přepíná“ mezi ruštinou (doma) a francouzštinou (všude jinde), češtinu k tomu přidal někdy kolem třetího roku. Dokonalý to neni, ale tak je mu pět a půl. Mladší je trošku jinej, sveřepě odpovídá pouze francouzsky, i když rozumí všemu, česky i rusky, kromě slov, se kterými se mimo domov asi ještě nesetkal. Jsou mu 3 a 3 měsíce, předpokládám, že stejně jako ten starší se ještě rozmluví, až na něj třeba česky bude mluvit i někdo jiný, než já. (Starší mi začal říkat „tatínku“, až když to naposlouchal od svého o dva roky staršího bratrance někdy právě kolem těch tří.)
I když je zajímavý, že mladší syn je mnohem víc vystavenej ruštině, než byl starší (protože ji slyší jak od matky, tak od bratra), ale nějak ho to nemotivuje, aby taky rusky odpovídal. Je to podivuhodný svět.
Každopádně si myslím, že to děti zvládnou a čím dřív jsou těm jazykům vystavené, tím líp.