_K5_: máš pravdu že některé ženské prostě musí být u maminky stále :o(, ale myslim že by situaci pomohly i naschávly. když se ona vrátí od maminky tak ty vyraž z domu nebo jen na zahradu a časem si možná všimne že tě nějak míjí a společné chvíle jsou ty tam. ale pokud mluvíš o roku 92 tak to už je opravdu dlouho na to něco měnit. já jsem začla hned v prvních dvou letech a řekla bych že jsem dosáhla hodně změn.
dnes je to 5let od svatby a těěěžko lze něčeho nového dosáhnout :o(

VERONIKA22: samozřejmě, že jsem to manželce nejprve jemně naznačil, pak znovu a znovu až nakonec docela nevybíravě (zase si byla celý den v prdeli!), ale mělo to a má to naprosto nulový efekt (od roku 1992 se to nezměnilo a nezmění, takže s tím holt nějak musíme žít).

DRAGEL: Tak nějak :) Dřív, dokud jsme se s přítelem ještě potřebovali poznat, tak jsem si k ní fakt chodila postěžovat :) Dneska už to naštěstí není třeba :)

REONA: Spiklenecké hnutí? Něco na způsob "Ten můj zase..." "Jo to znám, když ten můj ..." ??? :-))))

DRAGEL: Já mám mamču (tchýni) fakt za kamarádku. A také ji dost obdivuju, myslím, že toho v životě hodně zvládla, je to silná ženská. Mají v rodině spoustu kostlivců ve skříních, ale ona je velká optimistka a pohodářka. Na tykačku snad taky jednou dojde, známe se přeci jen teprve rok. Jak tu někdo popisoval - máme ten model, že jí říkám ahoj a mamčo, ale s vykáním. Teď nám koupila kotě, protože věděla, že si ho moc přejeme ale nemáme na něj penízky. Zrovna mi leze po stole :)

Jednou přijdou určitě i chvíle neshod a nedorozumění, ale v tom zásadním se snad do rozporů nedostaneme. Zná mého miláčka lépe než já a navíc žije s jeho o několik let starší kopií, tak vlastně trošku "držíme spolu" ;)

_K5_: já taky bydlim s jeho rodiči a dřív jsem to považovala za peklo. on je totiž vychovaný tak že si s rodiči dokáže všechno říct a všechno se dá probrat a já jsem vychovaná tak že co je moje tebe nemusí zajít a v životě jsme doma neprohodili milá slova :o(
takže já taky ze začátku trpěla jak blázen. kam jdeš? no dolů za rodiči a vrátim se tak do půl hodiny. a to bylo 8x denně. ale postupem času se to nějak vyjasnilo... já trávím dny v práci a večery se mi věnuje takže neodbíhá, dost se snažim mu naznačit jaké mám pozitiva která jeho máma nemá a malinko předhazovat chyby jeho mámy a nakonec to došlo tak daleko že ona ho jejím dolejzáním otravuje :o), a dneska 5let po svatbě jsem si i já zvykla na ně. a to že se denně na chodbě potkáme 10x je mi šumák a dokážu to projít s klidným hlasem.

ale musim říct že jakmile se mi nelíbilo že se věnoval jim a né mě tak jsem se vždycky ozvala. a v 50% řekl že mám pravdu a v 50% řekl že to přehánim takže se taky nedal tak dobře upantoflovat. a ty jses manželce někdy zmínil? a zmínil důrazně? že se ti to nelíbí? a že jsis vzal jí a né i její rodiče?!

REONA: Tak to bych si byl taky nejistý, ale s mojí povahou by to vypadalo jinak :-)))
Se svojí tchýní si tykám už hodně dlouho, jsem otevřen kde čemu, přesněji řečeno, všemu co se hodnotí jako lumpárna či rošťárna :-)
Nejdříve se mi zdála prima, pak jsem ale pochopil, že je to sólistka, která nerespektuje kohokoliv z rodiny a dělá si věci posvém, protože z nějakého důvodu usoudila, že je to tak má dělat. Pak jsem vysledoval, že se chová k různým lidem různě. Když jsme jako rodimě pohromadě, tak je vtipná jako můj přitroublej vedoucí, kterému se musím smát jen se slušnosti, aby se necítil se svými vtipy trapně. Když je se mnou tak funguje v pohodě a i já ji více naslouchám. Když je s mou namželkou tak je to jedna velká hádka o menším či ještě menším prdu, hlavní je hádka. Ostatní jsem nevysledoval, protože je to pro mě o ničem.

DRAGEL: No famílie je trošku jiná. Babička si každého rychle oblíbí a vyznává lásku a říká lidem jak se za ně modlí - to znervózní každého ;) Strejček je Němec, česky nemluví, takže když jsme u těchto příbuzných, tak mluvíme často minimálně napůl německy a on nerozumí, no. No a s mamkou nevím, asi je to fakt tím, že se zatím málo znají...

REONA: Tak teď nevím co si mám myslet, zda je tvůj přítel "samotář" či zda má raději odstup, nebo se si nechává odstup jen od několika lidí.

DRAGEL: No, mému příteli už nabídlo tykání polovina rodiny. A snad vždy odmítnul Vím, že je z nich nervózní a znám i jeho důvody. Co za tím vidíš?
(jako opravdu mě to zajímá, neurážím se ani neštvu)

REONA: Obdivuji tvůj optimismus .-)))
Podle mého má odmítnuté tykání má hlubší základ, než si myslíš, nebo, než ti někdo "nakukal" ;-)

Koukám, že tuhle diskusi budu muset odlehčit několika, třeba i kreslenými vtípky :-)))

Přeci jen je to závažné téma :-)))

Tak přestože ještě nemám tchýni, jen přítelovu maminku, tak jsem z těch šťastnějších. Náš vztah je vyloženě kamarádský, ráda s ní pokecám, občas spolu jdeme bruslit, prostě skvělé.

Přítel s mojí mamkou se moc neznají, viděli se asi jen třikrát, čtyřikrát, ale mamka se zásadně nehodlá míchat do našeho vztahu a přítele zbožňovala (podle mého vyprávění) ještě dříve, než ho viděla :) On je z ní trošku nervózní, ale to je asi přirozené - dokonce odmítl její nabídku na tykání, prostě se na to ještě necítí.

Doufám, že nám to vyjde, protože minimálně po stránce rodinných vztahů bychom to měli skutečně bez problémů...

Já bydlím s rodinou u týchně v RD a je to peklo... Né kvůli tchýni, s tou víceméně žádné konflikty nemám, ale manželka je věčně "u maminky" (kam já pochopitelně ani nepáchnu a děti jakbysmet).

TRISSIE: jo, extchán mě taky neoslovoval, extchýně mi zase tvořila z křesního jména otřesný zdrobněliny :-(, fakt nevím, jestli schválně, nebo jí to nedocházelo. já jsem je fakt nemusela, měla jsem nejen tchýni, ale i dvě pratchýně (exovy babičky) a když přijeli na návštěvu tchánovci a ještě obě expratchýně, tak to stálo za to, všechny 3 tchýně byly chytrý jak rádio a dělaly si v exově bytě vyloženě, co chtěly a on jim na to nic neřekl (částečně mu to bylo jedno a částečně - ne, on přece nemůže nic říct své matce a babičkám, protože prostě proto) a mně to bylo blbý, když to nebyl můj byt... tyjo, já jsem tak ráda, že už to nemusím řešit :-) ... jo a tchýně se furt chtěla líbat, tzn. při vítání a loučení se na mě vrhala a dávala mi pusu na tváře, bylo mi to protivný, nechápala jsem, co najednou takový závan důvěrnosti, ale držela jsem :-D

TRISSIE: tak to znám s tim se na něco zeptat po pár letech. to se mi stává furt a všude - nezeptám se první den a pak už je pozdě a když se odhodlám k otázce tak na mě všichni čumí jak na jelena že se ptám až teď. občas to znamená úlevu občas studenou sprchu.

já si to navíc zavařila v tom že jsem tchýni od prvního dne začla řikat maminko - slovo mámo mi nesedí a křestní jména jsme v rodině nikdy nepoužívali a vadí mi a teď už mě to osolovení ser... protože už jí za tak svatou nepovažuju ale není cesty zpět :o(....

jo, a suprovej byl ex-tchán, ačkoli u nich jsme byli daleko častěji, tak za těch 5 let, co jsem s jeho synem byla, mě ani jednou neoslovil křestním jménem... dodnes nevím, jestli ho vůbec znal :-)

ale vzhledem k tomu, že prakticky nekomunikoval ani se svými vlastními dětmi (jednou jsem se ptala švagrové a ani ona, i když v té době s nimi bydlela, si nemohla vzpomenout, kdy jí naposledy řekl křestním jménem), to nebylo nic neobvyklého :-)

DRAGON: no, já tam jezdím tak jednou za dva-tři-čtyři měsíce na oběd, takže těch příležitostí se zeptat moc není... a čím dýl to je, tím trapnější by taková otázka byla...

možná až přijdou děti :-)

TRISSIE: dva roky po svatbe nemas jasno? tak se zeptej na rovinu, neni nic lehciho :) nez se snazit to obchazet oslovovanim najednou a tak, to mi prijde zbytecny ;)

VERONIKA22: já ani dva roky po svatbě nevím, jestli si tykáme nebo vykáme... oni mi to nikdy nenabídli, a já se snažím radši je oslovat oba najednou...

ne, rikam ji Dobry den Danusko :)