Také se přidám se svými zážitky a mojí zbožňovanou skorotchýní.
Přítel byl v listopadu u své milované maminky a nějakou dobu poté jsem z něho vypáčila, o co šlo... Nechtěl mluvit, ale pak se rozmluvil.
Tak jsem zjistila, že má potencionální tchýně je ještě horší, než jsem očekávala. Ačkoliv mě nijak moc nezná, tak o mně říkala takové věci...
Opět vytáhla jejích ztracených 50 Euro z šuplíku v jejím pokoji. Dokonce jsem přišla na to, co se v té době stalo. Oni byli někde na víkendu na výletě a já byla s přítelem u nich na Hůrce. V neděli jsem odjela dřív, než oni přijeli. Prý sotva si zula boty v předsíni, běžela do svého pokoje, jestli se jí něco neztratilo! A jako argument, že jsem to ukradla, uvedla to, že to bylo před mojí dovolenou, což mě urazilo, vzhledem k tomu, že já si peníze na moje výdaje vydělávala celý týden pletím záhonů na golfovým hřišti.
Dál prohlásila, že mám prý celý jejich byt prošmejděný, protože když se jednou ptala sama sebe, jestli má česnek, tak jsem jí řekla, že česnek tam není. Proboha, co se diví? Když tam jsem, tak jejímu synáčkovi vařím, ONA SAMA mi říkala, ať mu vařím, že je hubený! Tak co jí přijde divného na tom, že vím, jestli má nebo nemá česnek??? Já vařím vždycky s česnekem, tak to holt vím!
Když jí přítel řekl, že na Hůrku nejezdím z toho důvodu, že se tam necítím vítána apod., tak opáčila, že tam určitě nejezdím ze špatného svědomí (krádež jejích peněz).
Víc toho nevím, protože ta debata neměla dlouhé trvání, přítel se zvedl a musel odejít... A milá baba Říhová zůstala doma sama se svojí matkou, což je semeniště pomluv.
Jsem opravdu zmatená, nevím, jestli se mám smát nebo plakat. Jestli jí sere, že na přítelově maturiťáku jsem ji tak akorát pozdravila a prohodila pár zdvořilostí a pak jsem chodila spíš po Lucerně, než abych byla v její přítomnosti, nevím. Ona stejně celý večer mluvila a Alexejem (náš společný kamarád), kterého zbožňuje a dala by celého svého Superba za to, aby Víla byl teplej a nechal se Lexim sbalit. Nebo aby Lexi byl její synáček. Je to sprostý a fakt nevím...) Dneska jsem se spíš smála a utahovala jsem si z toho, ale vlastně mě to celé docela užírá. Ta ženská je hrozná... Já a zlodějka? Ach bože, chudí jsme, ale jsme hrdí! Kdybychom kradli, tak logicky chudý nejsme... Ještě, že moje rodina je jiná, chtěli jsme Vílovi dát i klíče od bytu (má jen od baráku)... To jeho máti Vílu seřvala i za to, že bych měla dostat klíč od baráku.
Stejně si myslím, že jí ty peníze ukradl ten její frajer. Je mu přes 50, je to Slovák, bydlí na jakési ubytovně a pracuje v nějaké pochybné firmě.
Nechává se od ní vydržovat, ona to ale vůbec nevidí. Nechává ho doma skoro celý týden spát, pere mu, žehlí, vaří mu ze surovin, které ona nakoupila, díky ní si mohl dovolit Superba (ano, chlápek bydlící na ubytovně s Ukrajinci nutně potřebuje nejdražší Škodovku na trhu)... A on hlavně narozdíl ode mě ví, kde co ona má.
Ale já jsem prosím zlodějka, vypočítavá. Ona si myslí, že můj milý je se mnou jen kvůli sexu a že já jsem s ním jen kvůli tomu, že Víla má hodně dědit. Neuvěřitelné...
A nevím, co tím sleduje, protože jí musí být jasné, že mi to Vilém řekl. Tak proč mi to neřekne do očí? Proč začátkem listopadu na tom maturiťáku se na mě usmívala, jako by se nechumelilo? Proč někdo může být tak falešný a ulhaný?
Já si nikomu jinému postěžovat ani nemůžu. Kdybych to řekla doma, tak babička jde a tu ženskou zabije, ta by nikoho nenechala ubližovat jejím holčičkám. A přítel? Ten mi říká, ať to neřeším, že on stojí za mnou a to je hlavní. Ale mně to leží v hlavě a ne a ne to pryč... Jsem hrozně zklamaná, jak to dopadlo. Nikdy jsem jí nic neudělala, krucinál...
Je to ženská od rány, cokoliv se jí nelíbí, dává všem hned znát, tedy aspoň jsem si to myslela. Ale o té krádeži si to myslí už někdy od července. Dozvěděla jsem se to úplnou náhodou. A rozhodně ne od ní...
Navíc se ke mně dostalo i to, že na tom maturiťáku o mně musela povídat ještě něco, protože se mě můj skorotchán prý v něčem zastával (jsou rozvedení), o tom ale nemám bližší informace, takže těžko soudit, ani nevím, o co konkrétně šlo.
Je to falešná ženská, vlastnímu synu dělá z života peklo, ale na druhou stranu mu koupila předem k maturitě auto a on se kvůli tomu cítí, že je jí zavázán. Ale ty ostatní křivdy? Když jela na dovolenou na 14 dní, nechala mu doma dvě 80 Kč stravenky na jídlo, nic víc, s tím, že doufá, že půjde žadonit u svého otce o peníze na jídlo. Přitom alimenty dostává ona, ale jakmile je někde pryč, hned přítele odhodí jako kus hadru k tatínkovi. Těch 14 dní jsem já, zlodějka, nakupovala jídlo ze svého a prakticky přítele živila. To ona ale nevidí, ona vidí, že se jí ztratily peníze a ačkoliv já v životě v jejím pokoji nebyla, takže ani nevím, kde by nějaké peníze mohla mít, určitě jsem to musela být já. Ale jak se mohu obhájit? Nijak, je to typ člověka, který si nenechá vymluvit nic, ta kdyby věřila, že je země placatá, tak jí to prostě nevyvrátíš.
A také - ona nemá žádný smysl pro rodinu. Vlastní matku by nejradši nechala shnít v Karlových Varech s komentářem, že je chudinka sama a proto dělá, co dělá. Jistě, je sama, jediné dítě ji opustilo. O jejím rodinném cítění si myslím proto své a doufám, že si naopak oddychne, až bude mít vlastního syna z krku, podle jejího chování je to pro ní spíše přítěž, ačkoliv dělá, že ne (když odjíždí na dovolenou, děsně ho objímá a líbá, to je ta její afektovanost. Po příjezdu už na něj huláká, že v dřezu je neumytý hrníček a lžička - nepřeháním, kvůli hrníčku mu udělala takovou scénu, že to svět neviděl, že prý si nepředstavovala, že se vrátí do takového bince)
Poslední konfrontace proběhla nedávno. Jsem totiž lehce psychicky labilní, léčím se na psychiatrii a jsem neuvěřitelně emočně nestabilní. Bohužel jsem musela k nim do bytu (tchýni jsem od listopadu neviděla), ani jsem ji nepozdravila, ani jsem ji neviděla. Seděla jsem u přítele v pokoji a plakala jsem. Říkala jsem docela nahlas, že mě ta ženská nenávidí, že mě má za zlodějku, že jsem jí sakra nic neudělala... Nakonec mě přítel odvedl, zavezl domů a staral se tu o mě. Večer mu volala jeho matka s tím, že prý NENÍ pravda, že mě nesnáší, že sice má nějaké výhrady, ale že to prý neznamená, že mě nenávidí. Chachá, no jistě, zrovna od ní to zní opravdu přesvědčivě.
Nemluvě o tom, co se stalo minulý týden. Přítel byl opět u nás (bereme ho opravdu jako vlastního, on naši rodinu miluje a tak je tu poměrně často) a jeden večer mu volala ona, jestli přijede domů. On řekl, že tu ještě zůstane. Další den nic, a třetí den mu v 9 ráno volala jeho babička, její matka. V polospánku jsem slyšela, co říkali. Ona ho normálně kontrolovala, jestli je doma!!! To bylo "Vildó, jsi doma?" "Ne, jsem u Kačenky, potřebuješ něco?" "Nene, jen jsem se tak ptala..." a pak se začali hádat. Je to hrozný, to je pořád ať jede domů, jakmile nejede, tak se s ním hned pohádá, ačkoliv nechápu, proč by měl být doma, když ona maká do večera a on je po většinu večera zavřený u sebe a nebo je na procházce se psy. Ale vypadá to, jako by ho hrozně nutně doma potřebovala... Jasně. Spíš to vidím tak, že mi chce vzít moje štěstí za každou cenu. :-/