VERONIKA22: tyjo Verčo tak za to soužití tě absolutně a neskonale obdivuju... to bych nedala. jak že máte velký byt?

IF_: jo to jo - stáhnutý ocas - s tím se to zase nesmí přehánět.
my jsme si sedli v tom, že jakýkoliv problém dokážeme vyřešit obyč. debatou tak jsem si na to nějak přivykla a žádné zvyšování hlasu mi nechybí :o)

ale ráznosti není nikdy dost ( v životě ) to souhlas :o)

VERONIKA22: mně nevadí, když chlap zvýší hlas,, ani na mě, pokavad jde o věcné argumenty. Lepší než neustále stáhnutý ocas:(

VAMPY: s vlastníma se bohužel nedá vydržet a spíš mě vychovala babička- takže dnes za nima jezdím max. 2x za rok a to ještě odpočítávám každou minutu a pak stejně lituju že 2x za rok je moc


IF_: s tim že se nedokázal matce nikdy postavit u nás není až tak horký ale z 80% jí určitě hodně věcí odkejve a zaplatí cokoliv když ona nemá. dřív mi to šíleně pilo krev a bublalo to ve mě - proč proboha nemůže mít k té matce taky trochu rozumného přístupu - vždyť by taky mohla být rozumnější když je o generaci starší. a sem tam by na ní snad mohl zvýšit hlas ať ho nesere jak nezodpovědný harant. Né že by mi to dneska už nevadilo ale už tomu nepřikládám tak velký význam. došlo mi, že kdybych si přála aby sem tam matce něco odmítl nebo se na ní vysr... a třeba i zvýšil hlas tak by takovýhle dokázal být ke všem ženským v okolí. takže se snažím si hodně vážit toho že i mě by nikdy nic neodepřel a nezvýšil hlas a neodešel by aniž by mi řekl kam jde a kdy se vrátí :o)

IF_: no to přesně mi řiká mamka že se s nima nemám vídat, jenže tedy to bude asi soda, páč přítelova rodina jsou zvyklí na dost pospolitý život, jakože pravidelný kafíčka,grilování,obědy pět dní v tejdnu nějaká takocá akce ségra s jejím přítelem věčně u nich(mimochodem toho milujou)berou je s sebou na campování do Norska...a já jsem tedy zvědavá jak to dopadne, když to nedopadne, tak to neni chlap pro mě:-)

DRAGEL: o tom jsem taky uvažovala že to nebudu tutlat, ale zase oni nikdy proti mě přímo nic křivýho neřekli a pořád se usmívaj(až tedy na ten den s tou bejvalou přítelkyní), ale jinak děsně v pohodě asi se snažej. Já se taky snažim, chválim co můžu přítele vcynáším do nebes...

VERONIKA22: No tyjo bydlet s cizíma rodičema, nikdy! Máš mlůj obdiv:-O

VERONIKA22: tak tohle ptaní se přes synáčka taky znám, to mě vždycky točilo. Nikdy nedokázala říct nic do očí... Nevim, co to je za nemoc. A taky to, že se matce nikdy nedokázal postavit. I když s ní nesouhlasil, tak stáhl ocas a do očí jí nikdy neřekl, co si myslí. Prý by to stejně nemělo žádný efekt.
Naštěstí teď mám partnera, který je v tomhle dost vyrovnaný. A bydlíme sami:)

no dřív jsem furt brečela a hučela do manžela ať jdem žít jinak ač jsme ani jeden neměl na jiný nájem finance apod.....dneska už to beru jinak - jsem typ kterému by se na svém panství změnila trochu i povaha a myslim že né k lepšímu. samozřejmě že dobrá nálada z volnosti by převažovala ale čim dál tim víc jsem ráda za to že jsem si obrnila nervy a dokážu snést "cokoliv" prostě jedním uchem sem a druhým tam. přijde mi čím dál tim víc že je to v životě neskutečná výhoda - snést třeba i v zaměstnání lidi který bych za jiných situací zabila okamžitě.


IF_: hmm pokrytecká - to by u nás bylo i při potenciálním tykání. prostě synáček je synáček a všechno se říká hlavně jenom jemu. takže když já vařim tak ona jde za mým manželem a ptá se ho jestli by se mě nezeptal zda trochu rizota zbyde....on samozřejmě na maminku nebude zvyšovat hlas a tak se mě dojde zeptat.....nedávno už mě to ale tak vytočilo že jsem se otočila "na podpatku" a došla si okamžitě za tchýní - proč se proboha chodí ptát jeho když on nevaří a nerozhoduje o tom kolik porcí já udělám! no samozřejmě že si pak asi něco vyslechl ale já si na tom trvám a od té doby to praktikuju ve více věcem co mám prostě na starosti já a ona se furt chodí ptát svého syna zda by snacha to a to......

ona je celkově krapítek vyšinutá i v jiných životních směrech ale v tom bydlení jí asi moc křívdit nemůžu. je jí úplně všechno jedno i to že jsem synáčkovi přestala žehlit a peru a skládám věci taky jinak než ona atd..... naštěstí v tom bydlení je jí hodně věcí ukradených a tak se pod tou společnou střechou dá vydržet :o)

Bydlení s rodiči v jednom baráku nedělá dobrotu ani když jsou hodní. Naši jsou v rámci možností bezvadní a taktéž rodiče přítelkyně, ale jsem rád, že bydlíme sami. A obvzlášť ženský partnerovi rodiče nesou většinou hůře. Ale přiznám se, že ač mám své tchánrodiče rád, bydlet bych s nima nechtěl ani jako muž.

VERONIKA22: ono hodně záleží... My třeba v rodině vždy říkali vše na rovinu, nic se netajilo... Pak jsem přišla do rodiny mého expřítele a tchyně sice byla ťu´tu ňuňu a nabídla mi tykání, ale neuvěřitelně pokrytecká, která když jsem se otočila mi obrazně řečeno vrazila kudlu do zad.

A že s nima žijete 8 let, to máte můj obdiv. Já to zažila 2,5 roku a myslim, že to vydatně přispělo ke krachu našeho vztahu a opravdu na to nebudu vzpomínat v dobrém. Už nikdy více, to radši budu bydlet na ubytovně.

IF_: no s tchýní a tchánem pod jednou střechou žiju už 8let a je to tak že oni mi tykaj a já jim musim vykat. asi po pětiletém soužití jsem při nějaké rodinné činnosti ( asi malování bytu) začla všem tykat bez dovolení a druhý den za mnou přišel manžel, že si tchýně strašně stěžovala proč jsem jí jako najednou začla tykat.
takže už jsem zaujala postoj ať mi třeba vyl....prd..., já prostě nesnášim lidi kterým musim vykat a přitom mě oni chtějí považovat za blízkého kamaráda. takže na ně seru. v životě nemám v úmyslu se na ně extra usmívat.
ale ta přetvářka mi pije den co den krev - to je fakt furt ťuťu ňuňu a teď při nakupování hadříků na mimíka je to snad ještě 2x takové - to by snad chtěla abych jí objímala a líbala na tvář.
Druhá věc co mě vždycky srala bylo, že furt manžel chodil s tim, že si tchýně a tchán neustále stěžovali proč jsem taková studená a odměřená a proč nejsem senzační snacha atd..... - ale to vykání by tam muselo zůstat - to je přece jasný.....

a ještě dodám že ono to s tím tykáním asi nebude tak jednoduché. rodinu mého strýce a tety považuju za nejlepší na světě a nejsehranější rodinu s dětmi a ty děti se teď vdali/oženili a když jsem nedávno zaslechla že ta přivdaná partnerka o své tchýni mluví jako o "paní novákové" tak mi to teda taky přišlo totálně odměřený.

já nevim ale já fakt vykání v rodině nesnášim!

VERONIKA22: Počkej a to je tak, že oni ti tykaj a ty jim vykáš? To je divné. Jinak já bych to vykání zas tak nezavrhovala. S extchyní jsem si začala tykat a pak jsem toho litovala, protože se ten vztah tim trochu posunul někam, kam už jsem nechtěla..

VAMPY: Udělej si tam mezi nimi pořáddek z očí do očí. Buď tě vezmou jaká jsi a budou mít k tobě respekt, nebo co se má pohnojit se dřív nebo později pohnojí ...

VAMPY: Jejich postoj se změní velmi těžko, jestliže si od začátku vypěstovali takovou averzi. Spíš než bych se snažila dělat něco s jejich postojem, tak bych minimalizovala styk s nimi... přece není nutnost abyste se vídali ne...

VAMPY: Radu asi nemám, sama nevím, co s tím. Mně nemá rád (budoucí) tchán - protože jsem tlustá (oni jsou všichni hubení), nebaví mě běžky (celá jejich rodina ráda běžkuje), jsem líná (párkrát jsem potřebovala něco dělat na PC i u nich na návštěvě a nešla pomáhat na pole - sice jsem nebyla z rodiny jediná, kdo se "flákal", ale to nevadí) a jednou se přítele zcela vážně zeptal, jestli ho nebiju (ze srandy jsem ho u kávy bouchla pěstí do ramene - ale bylo to takový ťuknutí, normální člověk z toho pozná, že se jedná o srandu). Stejně jako ty si myslím, že jsem na přítele hodná, ale tchán si není jistý, že se se mnou přítel bude mít dobře. Na oznámení chystané svatby po 5,5 letech vztahu jsem se od něj dočkala "tak snad víte, do čeho jdete" (4,5 roku spolu bydlíme). Nečekala jsem fanfáry, vřelé gratulace a oslavy, ale tohle mě celkem zchladilo. Zvlášť když naši mají přítele fakt hodně rádi, na počest zásnub hned bouchli šampáňo (a oni pijou tak jednou za rok na silvestra, víc ne). Tchán mi do očí nikdy nic neřekne, vždycky všechno řeší s přítelem, když u toho nejsem. Takže já se nemůžu ani bránit, protože vůči mě osobně není nijak zlej (krom pár přiblbých poznámek). Na druhou stranu to mám o to lehčí, že on by měl výhrady asi ke každý, prostě by si na každým něco našel, je to taková povaha...

Co aby si přítel s rodiči znovu promluvil, co jsi jim vlastně řekla špatnýho, že je to urazilo, následně na to by sis to s jeho rodiči vyříkala (že cokoliv jsi řekla rozhodně nemělo znít tak, jak to pochopili), klidně se i omluvit (ať ukážeš, že umíš ustoupit). Pokud je to něco, co fakt blbě pochopili, dá se to asi napravit. Pokud tě nesnášej kvůli nějakýmu pseudoproblému (resp. tu jeho bývalou maj rádi, tak se stavěj odmítavě na jakoukoliv následující), tak to rychle asi vyřešit nepůjde. Buď budou prudit dál a nebo si časem zvyknou, že věci se mění a synovi do výběru partnerky nemůžou kecat. Hlavně přítel by měl být aktivní a vysvětlit jim, že je dospělej, je to jeho rozhodnutí a oni nemáj právo mu do toho kecat (a věty jako "nechceme ti do toho mluvit, ale.. " tím kecaním jsou).
Pevný nervy a přeju, ať se to vyřeší.

ha narazila jsem na auditko které potřebuji:-) Potřebuju od vás radu.Jsem se svým přítelem tři měsíce(chvilka, vím)a jeho rodiče jsem potkala už někdy po měsíci.Vypadali pohodě, přišlo mi že všechno v pohodě, jenže nedavno jsem si začala uvědomovat, že všechno tak uplně v pohodě neni. To že to vůbec není v pohodě jsem pochopila asi minulý týden, kdy mě přítelova matka oslovila jménem jeho bývalé(jo omluvila se, stát se to může)a následně celej den mě okázale ignorovala a pořád vyprávěla něco o tý jeho bejvalce a přede mnou ho nutila aby vyprávěl zážitky z jejich poslední dovolený(na kterou on údajně nemá hezký vzpomínky, páč tam se dozvěděl že ho podvádí a rozchod a bla bla bla).Vyústilo to v hádku mezi mnou a přítelem, páč jsem řekla že mě nesnášej, jde to vidět a pod...přítel se potom zeptal svého otce jak to tedy maj s tím vztahem ke mě a ejhle fakt mě nesnáší a nejspíš už od prvního okamžiku. Neuvedli žádnej konkrétní důvod, ale dle mého soudu jsem asi řekla nějaký věci který ač jsem tak rozhodně nemyslela, tak se jich asi dotkly(ale stoprocentně žádný hrůzy), což je ještě v kombinaci s faktem, že bývala přítelkyně byla u rodičů velmi oblíená, neboť s jejími rodiči se znali, kámoši největší, stýkají se doteď a pod.Proběhl nenápadný tlak na přítele že mu do toho nechtěj kecat, ale chovám se k němu hnusně a bla bla bla(to mě sebralo docela dost, páč jsem na něj vážně hodná, a ani on se necítí nějak omezován, shazován, prostě neuvědomuje si že bych na něj byla jakkoliv sebemíň ošklivá).Milého přítele tohle celý začlo docela deptat a má od té doby depresivní chvilky, asi je to pro něj docela namahavý a já se bojím že jestli to takhle půjde dál, tak se bude rapidně snižovat kvalita vztahu...Jelikož já jeho rodiče měla do tý doby docela ráda a teď mi tu vřelost kazí jenom to pomyšlení jak oni mě nenávidí, ale jinak bych je klidně měla zas dál ráda, tak bych se to chtěla pokusit nějak urovnat.Vzhledem k tomu že je to celkem čerstvá záležitost, myslim že mám ještě šanci jejich názor na mě změnit, ale nevim jak abych to ještě víc nepohnojila.
Máte někdo podobný zkušenosti? Nějaký rady?Cokoliv?

DRAGEL: něco na tom bude, já jsem tichá duše. Vždy si nechám vše líbit, proto byla i u toho psychouše. Ale nejsem žádna pipka, co si nechá srát na hlavu...takže s tchýní odcáď pocáť.

Měla jsem strach ze štědrého dne a byl zbytečný. Poprvé, co se se mnou bavila bez barvitých grimas a učtěpačných poznámek. Popila vinko, pojedla bez keců, pochválila cukrovi, pak jsme se spolu zasmály nad tradičníma zvykama z dětství a bylo. Sice šlapala domů i se psem, takže nepřespala, ale co. Večer to byl fajn. Uvidíme, co zítra, to má jít poprvé na návštěvu k mým rodičům. Za celých 7 let, co jsme s Kájou spolu, neměla odvahu k našim jít. Takže to bude další toočo ;D!!

A tebe jako maminka nutila, aby jsi byl poslušný pejsek? To bych nepřežila! Můj táta je pedant, to jo-vyžaduje do teď disciplínu, ale taky jen v něčem.Jinak je to super chlap...ale ženské jsou v tomhle prostě horší, tak nějak to dokážou zatáhnouit do toho citového vydírání..nebo ne? =)

YOCCI: no ono to s těmi autoritami je takové všelijaké. Autorita má být přirozená, nikoliv vynucená jakýmsi postavením. Taky jsem měl respekt ke svým vedoucím, ale to jak mě samotného potopili jsem si uvědomil, že za jejich chyby platit nebudu, takže si budu dělat věci podle svého bez toho, abych na ně spoléhal. Moje matka si to u mě taky polepila jak mohla. Chtěla nademnou "moc" ale tak trochu to přehnala a tak si žije "sama" protože mou obranu vzala jako mé odloučení od ní ...

Jak se sama rozhodneš je na Tobě. Jen nezapomínej na to, jak Ti bylo, když tě někdo dirigoval, až budeš dirigovat své vlastní děti ... ;-)

DRAGEL: Ale máš pravdu v tom, že bych mohla zaujmout strategii"jak ty na mě, tak já na tebe"...to by možná šlo..jenže mi to moje svědomí asi nedovolí. Jsem vychovaná tak, že ke starším má být úcta a navíc maminka skoromanžela by se měla poslouchat (do jisté míry samozřejmě). Prostě pokud se děje nějaké haloo kolem maminky, radši držím hubu a můj to nějak urovná, nebo jdeme pryč. Já zasahovat nemůžu a ani nechci. Vyběhla by se mnou velice rychle, těhotná netěhotná!